DEV...ELeferno

Popisovaný přístroj se složitým názvem (A. S. Aloe Single Pole High Frequency Electrotherapeutic Cabinet / Diathermy Machine) je výrobkem proslavené st. louiské firmy A.S.Aloe. Ve své době patřil k nejluxusnějším a nejlépe prodávaným zařízením svého druhu a též k zařízením nejdražším, jak tomu ostatně nasvědčuje i mramorový panel a luxusní kufřík. Přístroj i fotografie pochází z Electrotherapy musea Jeffa Beharyho. Přístroj má na Elefernu vlastní galérii.

Zařízení je umístěno do luxusního kufříku, v jehož spodní části je umístěn onslužný a propojovací panel, pod ním jsou osazeny elektrické prvky, v odklopném více jsou pak pod mosaznými niklovanými svorkami přichyceny jiskřivky, elektrody a příslušenství. Kufřík je potažen luxusní raženou kůží a naprostým unikátem je i mramorový panel přístroje, znamenitě přispívající k jeho téměř dvacítikilové váze. Panel nese veškeré obslužné prvky, včerně připojovacích míst. Po připojení kabelů proto ztrácí mnoho ze svého imperiálního důstojného vzhledu. Zajímavé je dobově charakteristické použití knoflikových kluzných přepínačů (prakticky neizolovaných) s bohatým niklováním a orientace na v elektrotechnické oblasti nevzdělanou obsluhu. Jednotlivé prvky jsou proto opatřeny písmennými označeními, odpovídajícími jednak pořadím pořadí obsluhy, jednak příslušným kapitolám v manuálu, kde je jejich funkce podrobně vylíčena.

Mechanická konstrukce je poplatná době vzniku. Po uvolnění šestice dlouhých vrutů lze elektrickou část spolu s panelem vyjmout z relativně subtilního kuříku ven a pokochat se poctivou truhlářskou prací - rám je dřevěný, což konstruktérům zjevně zjednodušilo problémy s izolací. Konstrukce přepínačů je pak tvořena speciálními nýty (jimiž je, mimochodem, zajedno uchycena mramorová deska ke kostře, na jejichž spodní část jsou přímo pájeny vodiče. Propojovací rameno je niklováno, bez jakékoliv izolace. Izolován je pouze obslužný hmatník, či spíš klička.

Ovládací prvky jsou soustředěny na panel. Zdroj se připojuje na dvojici zdířek na pravé straně panelu. Vypínač je relativně moderní dvojtlačítkový, vahadlového typu a je umístěn na levé straně panelu v jeho dolní části. Tlačítka mají vzájemné vybavení a funkce přístroje je indikována jejich polohou. Centrálním prvkem zařízení je dvacítipolohový volič výkonu, spřažený s vnitřním trojpolohovým přepínačem odboček. Výsledkem je geniální konstrukce přepínače 3x20, jejíž realizace z isostatů by v sedmdesátých létech zabrala skoro čtvrt metru délky :-)Volič vlevo nahoře je přepínač budícího proudu, vpravo nahoře je volič režimu (tesla, sinus, kauter, diatermie). Vzhledem k bohatství možných využití a z toho plynoucího sortimentu nástrojů je dalším ovládacím prvkem výměnné nastavitelné jiskřiště s ocelovými leštěnými elektrodami, chlazené pomocí nasazených měděných disků.

Elektrická konstrukce je mimořádně zajímavá. Možné režimy přístroje jsou dány použitým zdrojem - zařízení bylo možno napájet ze střídavé sítě nebo z akumulátorů. V případě stejnosměrného napájení se kapacitní elektroda v pravé části přístroje pod měřidlem nahrazovala výměnným vibrátorem. Transformátory a cívky jsou vinuty na železná skládaná jádra, většinou nadivoko, s výjimkou sekundáru Teslova transformátoru. Jednotlivé odbočky vinutí jsou pájeny bezprostředně na spodní části nýtů přepínačů. Kondenzátory jsou skládány z desek a zality asfaltovým kompaundem.

Přístroj se vyráběl v několika modifikacích, lišících se parametry výstupu a cílovým určením, jemuž odpovídala i skladba nástrojů, jimiž byl kompletován. Popisované provedení bylo určeno pro ženské lékařství, je proto vybaven dvojicí vaginálních elektrod (jedna s cervikálním koncentrátorem) a elektrokauterem. Ten představuje velmi zajímavou ukázku konstrukční školy počátku XX. století. Za povšimnutí stojí zejména na svoji dobu ergonomický a zcela spolehlivý tlačítkový spínač, jednak i vcelku elegantní způsob výměny pracovního zakončení nástroje, tedy dnes moderní princip modulárního instrumentária. Jak se vyjádřila Renata, i dnes by se, kdyby bylo nejhůř, dalo touhle věcí operovat :-)