DEV...ELeferno

Překlad Velvet, odborný dohled Renatask
Zde uvedený překlad berte jako zdroj poučení, nikoliv však jako zdroj inspirace. Reprodukční aparát je natolik citlivá a zranitelná věc, že možné problémy za tu chvíli legrace opravdu nestojí.

Právě utichly nadšené pochvaly, poněkud hlasitě rozhazované na elektroterapii v gynekologii, a jestli se v poslední době na kongresech jednotliví autoři, zvláště ruští snažili oživit silně pohaslou slávu tohoto odvětví terapie, jeví se tato snaha poněkud neplodnou. Jejich práce často vyvolávají námitky, často zůstávají nepovšimnuty.
V osmdesátých a devadesátých letech [XIX. století] byla literatura zaplavena stovkami prací, které většinou vyjadřovaly nadšení nad novými terapeutickými výdobytky. Mezitím pokračující praxe stanovila správný význam gyno-elektroterapie, a v současné době musíme přiznat, že působení elektřiny bylo ve své době silně přeceněno, a oblast jejího nasazaní byla nyní také značně zúžena. Bylo by ale stejně nesprávné stavit se k elektroléčbě s krajní nedůvěrou, protože hodnota léčebné metody není daná jen velkým počtem citací

Historie.
Při léčení ženských nemocí se začala elektřina používat, byť ne pravidelně, neočekávaně brzy.
Je nám známo, že Albert/1764/ použival elektřinu získávanou prostřednictvím tření na amenorrheu, hypoplazii a dysmenorrheu v době, kdy ještě nebyly učiněny velké objevy Galvaniho a Volty. Teprve později si mohlo vybojovat terapeutické použití elektřiny širší pole působnosti. Když mezitím vznikly práce Faradayovy o induktivních proudech, když Du Bois-Reymond publikoval svůj slavný aparát, tehdy elektroterapie díky zapojení ohromného počtu následovníků zaznamenala neuvěřitelné úspěchy
Také na gynekologickém kolbišti začala živá činnost. Potom jak Duchenne, Schreiber, Benjamin Frank již kráčeli ve stopách Alberta, začalo již okolo roku 1850 elektrické léčení děložních myomů /Smith, Legroe, Onimus/, tak Ciniselli udělal brzy první kroky k ujasnění elektrických procesů. Cutter referoval na kongrese v Chicagu/1871/ o první galvanopunktuře děložního myomu, za ním následoval Kimball-Semeleder. Nyní se začali angličtí, francouzští, italští, méně němečtí následovníci /Zweifel, Bayer/ aktivně zapojovat do zkoumání použitelnosti elektroterapie v gynekologii. Nicméně vědecké základy byly položeny již Apostolim v Paříži /1847 - 1900/, který publikoval svůj první článek v r. 1881 / Použití elektřiny v poporodní periodě/ , a v r. 1883 představil Pařížské Akademii zprávu o 26 případech léčení myomu. Apostolimu nepochybně patří zásluhy na tom, že gynekologickou elektroterapii povýšil z empirické oblasti na vědeckou úroveň. Potom následovalo množství článků, ze začátku spíše glosujícího charakteru, v posledních 10 -15 letech z větší části chladně kritizujícího obsahu.

Galvanický a Faradayův proud. Fyziologické účinky.
a/ Galvanický proud. /*** stejnosměrný ***/
Jak je známo, napětí proudu roste s elektromotorickou silou a klesá se zvyšováním odporu. Co se týká velikosti excitace [myšlena patrně intenzita působení], můžeme sestavit následující stupnici : nejsilněji působí připojování katody, poněkud slaběji připojování anody, potom následuje odpojování anody a nakonec nejslabší excitace vykazuje odpojování katody. To je třeba mit na paměti, neboť všechny excitační okruhy je nutno připojovat postupně /zvětšováním a zmenšováním proudu/, proto je při nastavené intenzitě proudu připojování katody zakázáno. Ještě je nutno poznamenat, že intenzita proudu vzrůstá se zmenšováním elektrody, čímž se vysvětluje bezbolestnost při použití břišní destičky srovnatelné velikosti ve funkci neutrální elektrody.

Musíme rozlišovat : polární, interpolární a extrapolární působení galvanického proudu. Polární působení představuje při galvanickém a tepavém proudu především rozklad kapaliny ve tkáni a částečně i organických látek tkáně na anionty a kationty, stupeň kterého závisí na intenzitě a trvání proudu, a obzvlášť na výběru proudu /Chrobak a Rosthorn/. Spolu s ním se rozvíjí tepelné /Klein/, baktericidní a fyziologické působení. Jako interpolární působení Shaw, Massey, Brose a jiní označují tepelné, katalytické a kataforické procesy, přitom dochází buďto k výměně nebo přemísťování částic od jednoho pólu k druhému /Parsons/ arozpadávání elementů [elektrolýze]. Jako extrapolární působení se označují ty efekty, které jsou vyvolávány postranními proudy oddělenými od hlavního proudu. Působení kladné elektrody /anody/ je podle Apostoliho následující : v důsledku vývinu kyslíku, chlóru, kyseliny uhličité a kys. sírové dochází k denaturaci bílkovin, odumírání [tkáně] a vytváření strupu, přičemž poslední jev se silněji projevuje na katodě /Prochownik a Spath /. Strup je rudý nebo temně hnědý, pevně držící, jindy proniká do hloubky a zanechává po sobě tvrdou, staženou jizvu. Ze všeho toho vyplývá důležité krvestavící působení kladné elektrody. Současně s tím je pozorováno i znecitlivující /Engelmann/, termické /Klein/, smršťující, cévy zužující a protirůstové působení.
Záporná elektroda /katoda/ působí jinak : vyvolává hyperemii a posléze krvácení, působí bolest tišicím,/Brose/ a regenerujícím způsobem. Na slizničních stěnách se vytváří, za vývinu bublinek vodíku a louhů šedo-bílý, měkký, rychle držící a do hloubky nepronikající strup, který po sobě zanechává měkkou, nestaženou jizvu. Tato elektroda má také termické působení /Klein/.

b/ Faradický proud. /*** střídavý ***/
Jeho fyziologické působení závisí především na intenzitě proudu. Vzrůstá s počtem kmitů za sekundu, ale pouze do určité úrovně. Při proudech Arsonvalových pracujících s mnoha tisíci kmity za sekundu nedochází k žádné excitaci motorických a senzorických nervů - nejsme citliví k tak vysokým kmitočtům.
Rozlišujeme mezi účinkem proudu od primární cívky / krátký, silný drát, a málo závity / a účinkem proudu ze sekundární cívky /dlouhá cívka, tenký drát s velkým počtem závitů /. Primární proud nazývaný také nízkonapěťový vyvolává stahy hladkých a příčně-pruhovaných svalových elementů. Sekundární proud nazývaný také proud vysokonapěťový působí více na nervové orgány a má bolest tišící působení.

Technika galvanizování /způsob Apostoli /
Nezbytné instrumentárium se skládá především z baterie, dostatečně silné, aby dodávala proud 300 mA, nehledě na odpor představovaný zapojením lidského těla. Jestli máte k dispozici elektrický rozvod, je vhodné používat proud odsud, zapojený přes přes reostat nebo transformátor. Pokud používáme baterii, je nutné aby byla vybavena svorkovnicí, dávající možnost zapojovat libovolný počet článků, a také komutátorem pro rychlé změny polarity proudu a nakonec rukojetí nebo zásuvkou pro záměnu galvanického proudu za faradický a naopak /přístroje Gaiffeho, Hirschmanna, Reinigera, Gebberta, Schalla a jiných/.
Zdroj proudu je spojen s řadou přístrojů jak je naznačeno na obr. 55 : přívodní šňůra /2/ vede ke galvanometru /4/, který se připojen na grafitový reostat /5/ a dále na neutrální břišní elektrodu /6/. Druhá přívodní šňůra /3/ vede na aktivní elektrodu /7/.
Jako břišní elektrodu se používá buď Apostolim navržená a Frankelem a dalšími schválená placka z jílu smíchaného s teplou vodou, 30 cm dlouhá, 20 cm široká a 2cm tlustá , na kterou se pokládá olověnná destička spojená s přívodní šňůrou, nebo Schautem doporučovaná olověná destička, která se pokládá na vrstvu vlhké teplé vaty, vše dohromady je upevněno flanelovým obinadlem. Jiní / Brose, Schaffer / používají navlhčenou podušku z mechu, vodou naplněný měchýř, destičku ze zinkového plechu ovinutou vlhkým hadříkem a podobně. V každém případě břišní elektroda musí být široká a od kůže oddělen vatou nebo poduškou, aby se odstanilo poleptání ionty.
Z galvanometrů je možno použít jak vertikání tak horizontální , třeba přístroje Gaifa, Edelmanna, Waita a jiné, s různým rozsahy, ale to je pro nás nepodstatné, protože nás zajímá ne absolutní hodnota proudu ale míra zesílení proudu v průběhu sezení. Stejně tak je nepodstatné, používame-li reostaty kapalinové /Schauta/, drátové nebo grafitové.

Kladná elektroda musí být z platiny, zlata, iridia nebo hliníku, materiál záporné elektrody je nepodstatný. Používaji se především kulovité vaginální elektrody, přičemž dřík je proveden z izolačního materiálu /obr.56/. K tomu je možno využít i vhodnou universální rukojeť / obr. 57/. Kulička se připojuje k přívodu nebo k vaginální části. Jako nitroděložní elektrody se používají nástroje ve tvaru sondy /str. 58/, jejichž vaginální část je izolovaná kaučukovou nebo drenážní trubkou. Pro stavění krvácení se používá nejčastěji uhlíková elektroda Apostoliho, která se skládá z izolovaného dříku se zářezy označujícími hloubku požehovaného místa a z našroubovatelné olivy na konci /obr. 59/. Ke každé sondě se přikládá sada uhlíkových oliv různé tlouštky. Nitroděložní galvanolýze, jak doporučuje rozumná rada Frankela, musí předcházet vždy prohlídka děložních přívěsků, aby se v nich vvyloučila přítomnost zánětlivých procesů. Potom se obnaží vaginální část zrcadlem, provede se celková desinfekce a po stažení předního záhybu čípku háčkem se protlačí vyvařená elektroda do děložního hrdla. Začíná se vždy od proudů 1 mA, a zesiluje se, za nepřetržitého sledování obličeje pacientky. Napoprvé dojdeme do 30 -50 mA, později je možno jít až na 150 mA a více. Apostoli používá proudy do 300 mA. Jako měřítko neslouží údaje galvanometru, ale vlastní pocity pacientky, nikdy nedopustíme silné bolesti. Jestli zavedení sondy vyžaduje násilí, je lepší této manipulace zcela zanechat. Proud je potřeba plynule zvětšovat a nepřerušit ho naráz, ale postupně stahovat. V průběhu celého sezení jak břišní, tak děložní elektroda zůstávají v klidu na místě. Jestli si přejeme přemístnit nitroděložní elektrodu na jiné místo endometria, pak musíme postupně snížit proud, potom přesunout elektrodu a znovu postupně zesílit proud. Apostoli radí při objevení krvácení po záporné elektrodě připojit kladnou. Při tomto obrácení polarity proudu také snižujeme a zvyšujeme proud.
Galvanolýza se provádí vždy jednopólovou elektrodou. Její trvání de mezi 3 - 7 minutami, počet sezení za týden maximálně 2, přičemž celkový počet sezení je nejčastěji 50 a více. Krvestavící působení je pozorováno v některých případech až později, a jestli dokonce po prvních sezeních sezeních dojde k zesílení krvácení, nemá to většího významu. Avšak jestli intenzita krvácení silně vzrůstá, jestli se dlouho nezastavuje, dokazuje to, že případ nebyl vhodný pro galvanizování. Pokud jsme mluvili o myomu, jednalo se nakonec očividně o jeho subendometrální formu.
V době menstruace elektrolýzu přerušujeme, pouze při menorrhagiích ohrožujících síly je možno galvanizovat kladnou uhlíkovou elektrodou při použití silných proudů. Pohlavní styk je nutno po dobu léčení bezpodmínečně vynechat.
Po každém sezení se na břicho přikládá chladný Prieznitzův obklad, se kterým pacientka zůstane půl hodiny ležet. Ten den žena musí doma dodržovat klid na lůžku. Dříve často používaná galvanopunktura je v současné době dávno zastavena z důvodu její nebezpečnosti a neaktuálnosti.

Technika faradizace.
Přístroj Du Boise-Reymonda, jehož schématické zobrazení je na obr. 60, sestává z článku /D/, přerušovače /složeného z kovového sloupku /S/, pružící destičky /F,e/ s kontaktním šroubem /b/ a elektomagnetem /H.D,f/ /, primární civky s krátkým, silným drátem /xx/ s vloženým jádrem z měkkého železa /i/. Šipky ukazují směr proudu od článku k primádní civce a zpět. Sekundární civka sestávající z dlouhého tenkého drátu s velmi velkým počtem závitů /K,K/, na vedení /P,P/ se nasouvá na primární cívku. Ve stavu přístroje, které je na obrázku 60 je okruh propojen. Diky zmagnetování elektromagnetu se Wagnerovo kladívko přitáhne a proud se přeruší, následkem čehož elektromagnet ztrácí svoji sílu, kladívko odskakuje, proud je sepnut a tato hra pokračuje nepřetržitě.

Jak je patrno z obr. 60, můžeme vyvést a použít pro účely léčení jak primární, tak sekundární proud. Sekundární proud je tím slabší, čím dále je sekundární cívka vzdálena od primární. Elektrody se používají buď stejné jako pro galvanizaci, nebo bipolární, při kterých břišní destička odpadá. To jsou vaginální elektrody /obr. 61/, u kterých je konec a od něho izolovaný kroužek vyroben z kovu a představují tak od sebe izolované póly. Totožnou konstrukci mají bipolární děložní elektrody /obr. 62/, pouze jsou příslušně tenší a mají formu sondy.
Intenzita faradického proudu se obvykle neměří, v prvopočátku se použivají velmi slabé proudy a postupně se zesilují, pozorujíce reakce subjektu. Sezení mají trvání 10 - 20 minut.
Výsledky léčení myomů galvanolýzou se jeví v současné době jen jako provizorium a slouží v lepším případě k dočasnému stavění krvácení, zlepšení nervových dějů a utišení doprovodných bolestí. Kdo dnes bude vážně přemýšlet o zmenšování myomu. Léčení podle Apostoliho způsobu může být použito jen na intersticiální uzly jelikož uzly lymfatické nereagují na toto léčení, při subendometrálních myomech je možné obávat se gangrenizace pouzdra a hnisavého rozpadu otoku.

Indikace ke galvanickém a faradickém léčení jsou :
krvácení a bolesti při intersticiálních, nekomplikovaných, nevelkých nebo středně velkých myomech u žen blížících se klimakterickému věku /Fraenkel/.. Používá se anoda galvanického proudu nitroděložně a břišní destička jako indiferentní elektroda. Se zmenšením a tím více zmizením otoku není možno počítat. Při subinvolutio se používá pro vybuzení kontrakčních vláken dělohy faradický primární proud, buď pomocí nitroděložní bipolární sondy nebo častěji vaginálně- břišní cestou. Při krvácení se někdy také používá kladný galvanivký proud děložně-břišní cestou. Proti dismenorhee a zúžení vnitřní štěrbiny prokazuje dobré služby záporná děložně-břišní galvanizace, 20 - 40 mA /Smith, Schauta /. U hysterických žen se používá děložne -břišní faradizace. Amenorheu v důsledku nedostatečného vývoje vaječníků léčí primárním proudem pomocí děložně-břišní elektrody nebo bipolárních nitroděložních elektrod. Některí autoři doporučují zápornou nitroděložní galvanizaci, 30 - 50 mA. Při dismenorhoca membranacca se ukazuje jako by účinná nitroděložní galvanizace silnými proudy. Ohledně působení elektríny při inversio uteri chronica je jen jedna zpráva Javorského, s úspěchem použil uhlíkovou elektrodu Alexandrova, potaženou zvířecím měchýřem s vodou. Proti disparenii se doporučuje vaginálně břišní faradizace. Při vaječníkových neuralgiích se s úspěchem používá kladná vaginálně-břišní galvanizace pomocí uhlíkové elektrody, ještě lepší účinkuje vaginálně-břišní faradizace sekundárním proudem. Proti vaginismu se doporučuje jak galvanický proud - anoda ve formě destčky pčiložená na vulvu, katoda na kříže, velmi slabé proudy, 5-minutové trvání /Lomer, Kolmogorov/, - tak bipolární faradizace sekundárním proudem. Proti pruritus vulvae se používá galvanický proud : anoda z nekovového materiálu na vulvě, katodou se přejíždí po svědících místech, 10 minut /Blackwood, Campe a jiní /. Při enuresii a astenii detrusoru se doporučuje rektálně-hrázní faradizace primárním proudem. Poslední se používá také tak, že destičková elektroda se přikládá je stydké sponě a knoflíkovitá k hrázi, resp. intravaginálně v oblasti močového svěrače. Při léčení enurézie jsem s touto metodou nebyl úspěšný ve dvou případech a při ochrnutí svěrače jsem v jenom připadě uspěl.
Případ astenie detrusoru neustoupil při faradickém, galvanickém ani Arsonvalském léčení. Při počínajícím poklesu dělohy se doporučuje faradizace primárním proudem, přičemž aktivní elektroda se umistňuje na hráz nebo v oblasti fossa ischiorectalis.
Dřive doporučované elektrické léčení zánětlivých onemocnění endometria a myometria, přívěsků, parametria, pobřišnice, mimoděložního těhotenství a hematocele je v dnešní době úplně zastaveno. Elektroterapie nezhoubných i zhoubných nádorů, cyst, venerických procesů a posuvu /?propadu?/ dělohy teď už upadly v zapomnění.

Jako kontraindikace proti jakékoliv vaginální a a nitroděložní elektroterapiii je možné považovat prudké a náhlé zánětlivé procesy v oblasti dělohy, menstruaci a těhotenství. K nim se přidávají zánětlivé změny srdce, ledvinová kolika, zhoubný charakter nádoru usaženého v děloze, nezhoubné bující změny, její nekróza a také jiná lokalizace, než intersticiální.

Použití jiných druhů proudu jejichž fyzikální vlastnosti a mechanismy působení bzly objeveny z větší části v poslední době proti nemocem ženského pohlavního ústrojí může být popsáno jen stručně. Zaprvé proto, že dosudje jen málo pozorování v této oblasti a zadruhé, také proto, že složité a drahé přístroje nedávají možnost používání těchto metod praktickými lékaři a jsou dostupné pouze některým specialistům a ústavům.
Co se týká proudu Arsonvalova, jeho použití v gynekologii je téměř bezvýznamné. Je to proud neobvykle vysokého napětí se stovkami tisíc kmitů za sekundu, ke kterému jsou naše sensorické i motorické nervy téměř necitlivé. Jeho použití se schvaluje při hysterii a hyperestezii, zvláště při svědění a je zajímavým při pruritus vulvae jak diabetického, tak samostatného průběhu /Eulenburg/. Já jsem se mohl přesvědčit o absolutní neúčinnosti tohoto proudu v jednom případě ochrnutí detrusoru.
Sinusoidální proud, z dynamogenerátorů získávaný proměnný proud jehož napětí se zeslabuje pomocí reostatu nebo transformátoru vyvolává stejné pocity jako induktivní proud. Vyvolává kontrakce a také působí na tišení bolestí. Strokin doporučuje jeho použití při dismenorhee, ovarialgii, proti bolestem při ovulaci a nepravidelné menstruaci. Univerzální hojící síla třífázového proudu, o které referují Semjonov a Ivanov, potřebuje ještě své potvrzení.

Vlnovitý /pulsující/ proud, který působí podobně jako galvanický proud chemické pochody, je sinusoidální proud, ve kterém Ardonvalem vymyšlený zvláštní přípravek proměnný směr proudu ruší a dává mu jeden směr /***usměrňovač***/. Tento proud spojuje v několika aspektech vlastnosti galvanického a faradického. Ve fyziologickém vztahu bolest tišící působení vystupuje do popředí ve srovnání se schopností vyvolávat kontrakce. Tento druh proudu byl navržen proti vaječníkovým neuralgiím, spastické dismenorhee a také proti bolestem při zánětu přívěsků.

Kataforéza dosud nenašla v gynekologii úspěšného použití, přestože jí byly věnovány mnohostranné zkoušky.

Hydroelekrické vany se používají při hysterii a neurastenii.

Franklinizace, tj. použití elektřiny vzniklé třením, nachází použití ve formě tak zvaného elektrického větru při svědění, amenorhee, strangurii a inkontinenci a ve formě elektrostatické vany při hysterických výstupech.

Mortonizace je nepřímá forma franklinizace, při které se, kromě elektrostatického přístroje připojuje leydenská láhev, v důsledku čehož je dosahováno velmi vysoké frekvence a vysokého napětí, ale malé elektromotorické síly, kterým se koneckonců shoduje s Arsonvalským proudem. Nachází použití při ochrnutích, ve kterých faradický proud nevykazuje žádný účinek a nachází proto použití při astenii detrusor et sphincter vesicae. Tento proud se jindy může použít lokálně pomocí vhodných sond, které se zavedou do uretry. Mortonizace vnitřního povrchu beder prý vykazuje blahodárné výsledky při amenorhee.

Renata dodává:

Kniha vychází ze zastaralých představ o fungování ženského urogenitálního ústrojí, zejména pak z představy o děloze jako významném náladotvorném činiteli. Mnohé "léčebné postupy" , v knize uvedené postrádají praktického smyslu, snad jedině s výjimkou placebo efektu. Zde může být dobrou ukázkou popisovaná elektrokauterizace děložní výstelky, kde autor doporučuje namísto sledování měřidla protékajícího proudu sledování reakcí pacientky. V druhém plánu pak názorně vystupuje představa, implikovaná pacientce že "cosi tak bolestivého musí být mimořádně účinné".

Kniha vychází ze zastaralých představ o fyziologii a fyzice. Může být ale užitečným zdrojem informací o terminologii a technologiích počátku století. Jen pro potěšení čtenářek - pojem d´arsonvalizace je opět v módě a módní kliniky a továrny na ženskou krásu se předhánějí v nabídkách arsonvalizačních procedur za ceny, připomínající drahotu. No, pokud se vám nechce tyto ceny platit, poproste někoho s funkčním violet wandem, ať vám požadovanou část těla ojiskří :-)