Menu
Spokojeni?
Hana byla zatčena cestou z práce, před nemocnicí kde pracovala jako zdravotní sestřička. Stálo tam osobni auto a když procházela kolem, vystoupili dva muži, ukázali jí nějaký průkaz a než se nadála, strčili ji do auta, přes hlavu jí dali černý pytel a auto se rozjelo. Na jeji dotazy, kam ji vezou, nikdo neodpovídal, jen jeden z mužů utrousil " vše se včas dozvíte sestřičko". Když auto zastavilo, vyvedli ji s auta a poté ji uchopil každý za jednu paži a někam odváděli. Šli po schodech dolů, pak se otevřely nějaké dveře a byli v místnosti, bylo zde chladno. "Asi nějaký sklep", pomyslila si, byla zmatená a nevěděla proč je zde. Pak ji posadili na nějakou židli, na hlavě měla stále ten černý pytel.
"Tak sestřičko, my víme, že spolupracuješ s různymi živly co poškozují náš stát, co nám o tom povíš?" Hana vytřeštila oči, jak s živly? Dostala facku. "To je záloha, pokud nebudeš spolupracovat teď, tak dříve či později určitě ano". Vyvedli ji zase na chodbu, "ruce za hlavu-rozkročit". Hana stála u zdi rozkročená, ruce za hlavou jak ji bylo nařízeno, černá kukla na hlavě ji znervózňovala, protože vůbec netušila kde je, halenku měla promáčenou od potu, co ji stékal po zádech a na prsou, do celého těla ji vystřelovaly vlny strachu, co bude. Slyšela sice o tom, co se povídalo jak se někdy zachází s vězni u výslechu, ale doposud tomu nevěříla, považovala to za výplody lidské fantazie. Uslyšela kroky, někdo ji chytil za paži a někam vedl." Kam to jdeme", špitla." Na návštěvu, trochu si pokecat". Strčili ji do nějaké místnosti, posadili na židli.
"Tak už jsi dostala rozum sestřičko?", zeptal se někdo a sundal jí černou kuklu. Ustrašeně se koukala kolem sebe, byla to místnost bez oken, jen stůl, za ním a před ním židle, Jeden s vyšetřovatelů držel v ruce obušek, na stole stála černá skříňka s kličkou na straně, ke skřínce byly připojeny dva dráty a na jejich koncích byly lesklé kovové svorky. Hana sedí a přemýšlí jak se sem dostala a co asi bude následovat, vyšetřovatel za stolem čte v nějakém spisu. "Tak co, už jsi si to rozmyslela sestričko, budes s námi spolupracovat?" Druhý z vyšetřovatelů mezitím plnil v koutě vědro vodou. Vyšetřovatel vyndal se spisu nějaký recept. "Tak co, tohle ti nic neříká?" Hance se zatmělo před očíma, tak o tohle tedy jde, Před časem ji požadal známý o sehnaní nedostatkového léku. Někdo mne musel udat, napadlo ji. Podal ji papír, kde stálo, že je si vědoma své protiprávní činnosti a že se bude v budoucnu aktivně podílet na odhalování nelegálních činnosti. "To ne, já, já jsem nic neprovedla, to nemůžete." "Ale můžeme. Buďto to podepíšeš, teď, nebo potom, oblečená nebo nahá, ale věř tomu, že tvůj podpis tam bude sestričko.... Tak rychle." "Ne, já.. já nemůžu."
J"ak myslíš, nutíš nás k něčemu co je myslím zbytečné. Stoupni si", nařídil vyšetřovatel, Hana dostala facku a hned druhou.
Svléknout, všechno dolů. Hana se třásla ponížením, věděla, že jí nikdo nemuže pomoci a tak se alespoň rozhodla situaci nezhoršovat, rozepla si zip u kalhot a nechala ji spadnout, potom si chvějícími prsty začala rozepínal halenku. "Pohni, nemáme tolik času," řekl vyšetřovatel, "podprsenku a a kalhotky taky". Sundala si třesoucíma rukama spodní prádlo, stála uprostřed místnosti nahá, rukama si zakrývala své prsy a hustý černý klín. "Sednout na židli, rozkročmo." Sedla si tak, jak ji nařídili, nohy rozevřené na šířku židle. Druhý vyšetřovatel jí spoutal ruce za zády a pak i v loktech, jeji prsa se tak vypnula směrem dopředu. Pak vzal dva provazy a přivázal ji kotníky k zadním nohám židle. To zapříčínilo, že nemohla dát nohy k sobě a měla je stále rozevřené. Poté ji koženým páskem přívázal ještě přes břicho k židli. Když byl hotov, nemohla se ani pohnout. "Tohle je naše malé EKG, to se ti určitě bude zamlouvat", prohlásil vyšetřovatel a položil ruku na skřínku.
Hana jen vytřeštila oči plné strachu. "Až budeš chtít podepsat, tak stačí říci sestřičko, ušetříš si tím spoustu bolesti". Pak vzal jeden z drátů, připojený k černé skříňce a zakončený zubatou svorkou a naklonil se nad ní. Hana strachem téměř nedýchala. tak přeci jen elektrika . Vyšetřovatel držel v ruce drát, zakončený kovovou svorkou, tu pak umístil na ženinu pravou bradavku. Hana vyjekla bolestí, jak se ji svorka zakousla do masa, ale byla rozhodnuta nepodepsat. S hrůzou sledovala, jak vzal druhý drát do pravé ruky a levou ji zajel mezi husté chloupky přirození. Pokusila se sevřít stehna, byla však pevně spoutaná. "Tady to maji ženy nejraději", řekl muž s úšklebkem, pak svorku umistil na ženin poštěváček. "Tak to zatim stačí dva dráty, pokud by to nestačilo, tak přidáme jestě na druhou bradavku a co takhle do prdelky, co bys tomu řekla?" a opět se jizlivě zasmál. "Tak a ted navážeme spojení". Pak si pomalu sednul za stůl a položil ruku na kličku. Haně se zrychloval dech, oči měla nevěřícně vytřeštěné, druhý s vyšetrovatelů prudce vylil vodu z vědra na spoutanou zenu. "Aaaaaa", vyjekla překvapením, to nečekala. "To jen abys lépe vodila, , hahahaha". Budou ji mučit elektrickými šoky ? To přece není možné, kvůli jedinému receptu. To musí být nějaky zlý sen, ze kterého se určitě brzo probudí. Nikdy nic takového nezažila, jen tušila, že to bude horší než nějaký výprask. Vyšetřovatel náhle zatočil kličkou a celým tělem ji projela nesnesitelná, prudká bolest, jakoby jí někdo do přirození a prsu vrazil rozžhavené železo. "Aaaaaaaaaaa", z úst se ji ozvalo zoufalé zachroptění, oči ji vystoupily z důlků. Cítila, jak ji po celém těle vyráží studený pot. Celé její tělo se vzepjalo v křeči, svaly na stehnech a lýtkách ji naběhly, najednou bylo všechno pryč, jen pravý prs se chvěl, v přirození cítila pálení. Nové, rychlejší a delší zatočení kličkou.... "aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa" , zdálo se jí, jakoby ji někdo rval vnitřnosti z těla, před očima se jí zatmělo a téměř ztratila vědomí.
Vše trvalo jen několik vteřin, ale Haně to připadalo jako věčnost. Seděla rozkročená na židli, v prsu ji trnulo, cítila vlastní pot, po stehnech ji stékala moč, co neudržela. Vyšetřovatel šel pomalu k ní, chytil jí za vlasy, zvrátil hlavu dozadu a řekl "tak přidáme holt další drátky, nechceš si to přeci jen rozmyslet? Podepíšeš se nám, nebo máme pokračovat?" "Podepíšu, podepišu, podepíšu jen prosím mě uz nemučte", byla rozhodnuta udělat vše, co po ni budou požadovat. Vyšetřovatel jí sundal obě elektrody a položil je na stůl, pak ji odvázali. Vyšetřovatel jí podal prázdný papir, pak propisku a řekl "zde dole podepiš". "Ale ten papír je prázdný", namitne Hanka. "Podepiš, nebo..." vyšetřovatel položí ruku na skříňku s kličkou. Hana bere třesoucí se rukou propisku a podepisuje se slzami v očích prázdny papír...
Když se Hanka ráno probudí, leží na nějaké posteli. "Kde to jsem?" ptá se. "V nemocnici" odpoví sestřička, "měla jste nehodu, porazilo vás auto". "Auto?" podivi se Hanka, pak se jí začne pomalu vybavovat, co bylo. "Mohu se na něco zeptat", ptá se sestřička. "Jistě" odpoví Hanka. "Vy jste těhotná?" "Ne, proč?" "No já jen, že máte tak nateklé bradavky." "Mám jí říci co se mi stalo", uvažuje Hanka, "nebudou mě mít za blázna?A co když přeci jen existuje ten podepsaný papír..."
BYL TO TEDY JEN SEN NEBO SKUTEĆNOST...
"Tak sestřičko, my víme, že spolupracuješ s různymi živly co poškozují náš stát, co nám o tom povíš?" Hana vytřeštila oči, jak s živly? Dostala facku. "To je záloha, pokud nebudeš spolupracovat teď, tak dříve či později určitě ano". Vyvedli ji zase na chodbu, "ruce za hlavu-rozkročit". Hana stála u zdi rozkročená, ruce za hlavou jak ji bylo nařízeno, černá kukla na hlavě ji znervózňovala, protože vůbec netušila kde je, halenku měla promáčenou od potu, co ji stékal po zádech a na prsou, do celého těla ji vystřelovaly vlny strachu, co bude. Slyšela sice o tom, co se povídalo jak se někdy zachází s vězni u výslechu, ale doposud tomu nevěříla, považovala to za výplody lidské fantazie. Uslyšela kroky, někdo ji chytil za paži a někam vedl." Kam to jdeme", špitla." Na návštěvu, trochu si pokecat". Strčili ji do nějaké místnosti, posadili na židli.
"Tak už jsi dostala rozum sestřičko?", zeptal se někdo a sundal jí černou kuklu. Ustrašeně se koukala kolem sebe, byla to místnost bez oken, jen stůl, za ním a před ním židle, Jeden s vyšetřovatelů držel v ruce obušek, na stole stála černá skříňka s kličkou na straně, ke skřínce byly připojeny dva dráty a na jejich koncích byly lesklé kovové svorky. Hana sedí a přemýšlí jak se sem dostala a co asi bude následovat, vyšetřovatel za stolem čte v nějakém spisu. "Tak co, už jsi si to rozmyslela sestričko, budes s námi spolupracovat?" Druhý z vyšetřovatelů mezitím plnil v koutě vědro vodou. Vyšetřovatel vyndal se spisu nějaký recept. "Tak co, tohle ti nic neříká?" Hance se zatmělo před očíma, tak o tohle tedy jde, Před časem ji požadal známý o sehnaní nedostatkového léku. Někdo mne musel udat, napadlo ji. Podal ji papír, kde stálo, že je si vědoma své protiprávní činnosti a že se bude v budoucnu aktivně podílet na odhalování nelegálních činnosti. "To ne, já, já jsem nic neprovedla, to nemůžete." "Ale můžeme. Buďto to podepíšeš, teď, nebo potom, oblečená nebo nahá, ale věř tomu, že tvůj podpis tam bude sestričko.... Tak rychle." "Ne, já.. já nemůžu."
J"ak myslíš, nutíš nás k něčemu co je myslím zbytečné. Stoupni si", nařídil vyšetřovatel, Hana dostala facku a hned druhou.
Svléknout, všechno dolů. Hana se třásla ponížením, věděla, že jí nikdo nemuže pomoci a tak se alespoň rozhodla situaci nezhoršovat, rozepla si zip u kalhot a nechala ji spadnout, potom si chvějícími prsty začala rozepínal halenku. "Pohni, nemáme tolik času," řekl vyšetřovatel, "podprsenku a a kalhotky taky". Sundala si třesoucíma rukama spodní prádlo, stála uprostřed místnosti nahá, rukama si zakrývala své prsy a hustý černý klín. "Sednout na židli, rozkročmo." Sedla si tak, jak ji nařídili, nohy rozevřené na šířku židle. Druhý vyšetřovatel jí spoutal ruce za zády a pak i v loktech, jeji prsa se tak vypnula směrem dopředu. Pak vzal dva provazy a přivázal ji kotníky k zadním nohám židle. To zapříčínilo, že nemohla dát nohy k sobě a měla je stále rozevřené. Poté ji koženým páskem přívázal ještě přes břicho k židli. Když byl hotov, nemohla se ani pohnout. "Tohle je naše malé EKG, to se ti určitě bude zamlouvat", prohlásil vyšetřovatel a položil ruku na skřínku.
Hana jen vytřeštila oči plné strachu. "Až budeš chtít podepsat, tak stačí říci sestřičko, ušetříš si tím spoustu bolesti". Pak vzal jeden z drátů, připojený k černé skříňce a zakončený zubatou svorkou a naklonil se nad ní. Hana strachem téměř nedýchala. tak přeci jen elektrika . Vyšetřovatel držel v ruce drát, zakončený kovovou svorkou, tu pak umístil na ženinu pravou bradavku. Hana vyjekla bolestí, jak se ji svorka zakousla do masa, ale byla rozhodnuta nepodepsat. S hrůzou sledovala, jak vzal druhý drát do pravé ruky a levou ji zajel mezi husté chloupky přirození. Pokusila se sevřít stehna, byla však pevně spoutaná. "Tady to maji ženy nejraději", řekl muž s úšklebkem, pak svorku umistil na ženin poštěváček. "Tak to zatim stačí dva dráty, pokud by to nestačilo, tak přidáme jestě na druhou bradavku a co takhle do prdelky, co bys tomu řekla?" a opět se jizlivě zasmál. "Tak a ted navážeme spojení". Pak si pomalu sednul za stůl a položil ruku na kličku. Haně se zrychloval dech, oči měla nevěřícně vytřeštěné, druhý s vyšetrovatelů prudce vylil vodu z vědra na spoutanou zenu. "Aaaaaa", vyjekla překvapením, to nečekala. "To jen abys lépe vodila, , hahahaha". Budou ji mučit elektrickými šoky ? To přece není možné, kvůli jedinému receptu. To musí být nějaky zlý sen, ze kterého se určitě brzo probudí. Nikdy nic takového nezažila, jen tušila, že to bude horší než nějaký výprask. Vyšetřovatel náhle zatočil kličkou a celým tělem ji projela nesnesitelná, prudká bolest, jakoby jí někdo do přirození a prsu vrazil rozžhavené železo. "Aaaaaaaaaaa", z úst se ji ozvalo zoufalé zachroptění, oči ji vystoupily z důlků. Cítila, jak ji po celém těle vyráží studený pot. Celé její tělo se vzepjalo v křeči, svaly na stehnech a lýtkách ji naběhly, najednou bylo všechno pryč, jen pravý prs se chvěl, v přirození cítila pálení. Nové, rychlejší a delší zatočení kličkou.... "aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa" , zdálo se jí, jakoby ji někdo rval vnitřnosti z těla, před očima se jí zatmělo a téměř ztratila vědomí.
Vše trvalo jen několik vteřin, ale Haně to připadalo jako věčnost. Seděla rozkročená na židli, v prsu ji trnulo, cítila vlastní pot, po stehnech ji stékala moč, co neudržela. Vyšetřovatel šel pomalu k ní, chytil jí za vlasy, zvrátil hlavu dozadu a řekl "tak přidáme holt další drátky, nechceš si to přeci jen rozmyslet? Podepíšeš se nám, nebo máme pokračovat?" "Podepíšu, podepišu, podepíšu jen prosím mě uz nemučte", byla rozhodnuta udělat vše, co po ni budou požadovat. Vyšetřovatel jí sundal obě elektrody a položil je na stůl, pak ji odvázali. Vyšetřovatel jí podal prázdný papir, pak propisku a řekl "zde dole podepiš". "Ale ten papír je prázdný", namitne Hanka. "Podepiš, nebo..." vyšetřovatel položí ruku na skříňku s kličkou. Hana bere třesoucí se rukou propisku a podepisuje se slzami v očích prázdny papír...
Když se Hanka ráno probudí, leží na nějaké posteli. "Kde to jsem?" ptá se. "V nemocnici" odpoví sestřička, "měla jste nehodu, porazilo vás auto". "Auto?" podivi se Hanka, pak se jí začne pomalu vybavovat, co bylo. "Mohu se na něco zeptat", ptá se sestřička. "Jistě" odpoví Hanka. "Vy jste těhotná?" "Ne, proč?" "No já jen, že máte tak nateklé bradavky." "Mám jí říci co se mi stalo", uvažuje Hanka, "nebudou mě mít za blázna?A co když přeci jen existuje ten podepsaný papír..."
BYL TO TEDY JEN SEN NEBO SKUTEĆNOST...