DEV...ELeferno

Brněnské setkání ve Wacově režii bylo příjemné a velmi přátelské. Ostatně o tom již napsal pěkných pár řádek Milkov. Pro mne však tato zkušenost byla v čemsi zvláštní. Poměrně zanícený rozhovor s jedním z účastníků mne přivedl k myšlence alespoň v hrubých rysech načrtnout několik myšlenek na téma skutečného otroctví a ceny lidské kůže.

Jarní text tento, v jazyce archaickém zplozený a slovem cizáckým editorial pojmenovaný vytvořen byl jest sobě pro radost, jisté adeptce nauk jazykozpytných, Modroočka přezdívané pak pro potěchu. Všem, kteříž zmíněný jazyk archaický prokleli a do pekel horoucích zavrhli vzkaz předati mohu, by tito jazyky svými vlastními dobře sobě učinili, kamkoliv jimi dosáhnou, případně tak sobě navzájem učinili v párech či tlupách větších.
 

V době, přiměřeně dlouho uplynuvší po setkání úchylů všelikých v ratejně, Bourák zvané, když vzduté vášně utichly, shromáždili jest se úchylové pod vedením sobě podobných znovu, protentokráte v místě jiném, k účelu zamýšlenému neskonale vhodnějším. I svolal jest úchyly tyto činitel převeliký, mezi lidem zmíněným Rider či Altair zvaný do místa, Mayday pojmenovaného, kteréžto v okršku Vysočanském leží. Shromáždění ono uspořádáno bylo pod záštitou činitele Xdoma, an penízem vlastním úhradu nájmu prostor těch zaplacenou učinil a lahůdky přemnohé, jak bude dále popsáno pro zúčastněné zajistil, pročež patří mu dík převeliký všech zúčastněných.

vyšlo jako editoriál na bdsm.cz

V tomto článku nejsou vyjádřeny mé názory a postoje k BDSM a komunitě okolo. Údaje jsou obecné. Rozdíl mezi úchylnou veřejností a katolickou církví je zřejmý.

Můj průzkum je veden na základě reakcí lidí ve věku 16-78 s těžištěm mezi 20-ti a 30-ti lety.

Informovanost: Zkušenosti se znalostí tématu.

Hrůzná představa: O nejšílenějších představách, které jsem slyšel.

Tolerance: Přístup veřejnosti k dané úchylce. Jde asi o nejdůležitější část informací

Jaký je můj postoj? Jak jsem se k němu dostal?

Vážení čtenáři a příznivci,
o průběhu akce SM party se blíže můžete dočíst v reportáži Bourák? Bouračka, na tomto místě bych se chtěl spíše zamyslet nad kompatibilitou bdsm komunity a disko mládeže. Výborný nápad vnesení osvěty mezi teenagery bohužel narazil na nezájem ze strany osvěcovaných a na zcela indiferentní přístup ze strany klubu Bourák. Pominu-li tupé gorily, flegmatickou obsluhu a naprosto nezvládnutý systém placení, zaslouží pranýřování zejména projev DJ, funkce kameramana a celkově zvládnutí scény. Nazmar tak přišla tuna nevděčné práce, kterou Altair s Tomášem Hervertem pro zdar celé akce udělali (výzdoba, příprava pódia, technologické zajištění a konečně organizace). Minimálně za to si zaslouží veřejné poděkování a byl bych velmi nerad, aby sžíravý sarkasmus reportáže vyzněl jako jejich obvinění. Opak je pravdou. Zkušenost je školou života, ale školné je občas nepřiměřeně vysoké. Má zkušenost z této akce se dá shrnout do teze, že masová osvěta je neslučitelná s komerční akcí - v konečném důsledku jsme získali produkt podobné kvality, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Ty ubohé děvenky, které v hrůze prchly v okamžiku, kdy se na scéně objevil nůž, v tom budou asi mít pěkný zmatek. (Pro ty, kteří na akci nebyli, podotýkám, že nožem se „holilo", převážná většina akce byla markýrována). Editorial se obrací ke čtenářům, proto bych rád otevřel téma - jakým způsobem provádět podobné akce do budoucna? Podle mého názoru by byla škoda nechat se otrávit jedním ne dost povedeným pokusem. A na konec - Ridere, Tomáši, Myshi, dík. Já jsem se přes všechny výhrady bavil vcelku dobře a materiálu na písemné výlevy mám na měsíc dopředu.