DEV...ELeferno

Úvahy podobného rázu obvykle začínám odkazy na doby, kdy ještě nafta běhala po přesličkových pláních za tichého šumění letu pterodaktylů či nostalgickými vzpomínkami na léta, kdy tráva byla zelenější a místo kouření se sušila na seno či otavu. Text, který ale máte před sebou aspiruje na víc, než lehkou elegantní úvahu nad dílčím a od života obvykle notně odtažitým tématem. Kdyby se jednalo o přípondělník, asi by byl nadepsán O rozežranosti.

BDSM komunita - jakkoliv je to pojem rozplizlý, veřejností i insidery neoblíbený a vysmívaný a povšechně nepopisný - dospěla. Během letošního roku překročila onu obtížně definovatelnou hranici, oddělující menšinu od mainstreamu a stala se součástí balíku dalších, pro veřejnost zcela nezábavných věcí stejně, jako svého času informace o tom, že Země není středem vesmíru, vůz bez koní, let na Měsíc či telefon v kapse, s jehož pomocí se lze na cokoliv zeptat centrálního mozku lidstva. O BDSM se točí filmy, běžící v kinech a na kabelových kanálech, běžící s minimální reakcí veřejnosti, reakcí stejnou, jaká doprovází články o úchylech, rozhovorech s úchyly a jaká bude pravděpodobně doprovázet i odhalení prvního pomníku úchyla v životní velikosti někde v prostoru Havlíčkových sadů. Homogenizační fáze utváření skupiny přešla plynule do fáze granulační a tomu odpovídá i současné dění-nedění, vyvolávající na první pohled obtížně pochopitelné turbulence.

Asi nejmarkantnější je drastický pokles úchylné aktivity na webu. Velké BDSM servery nikdy nestrádaly nadbytkem přispěvatelů, nicméně aktivita uživatelů se projevovala alespoň v rámci poskytovaných interaktivit, tedy fór, komentářového aparátu, chatů, diskusí a blogů. Aktivita se ve vysledovatelných vlnách přelévala na střídačku mezi servery úzce specializovanými a servery s globálnějším impaktem, podporována rovnoměrnou a stabilní aktivitou na diskusních serverech. Lopuší fóra (zejména ta o spankingu) a BDSM fóra NYXí skýtala svého času solidní záruku relevantních informací, mnohdy velmi svěžích nápadů a inspirací, nemluvě o informacích o aktuálním či plánovaném dění. V porovnání se stavem stávajícím je rozdíl patrný na první pohled - fóra tam, kde ještě bují nějaká aktivita zcela ovládla lokální uskupení, vyžívající se zejména v žabomyších válkách a sporech o tom, kdo je nejhorším roznašečem syfilitidy v českých zemích. Je pravdou, že velkou část publika a aktivit, pro něž fóra původně sloužila ovládnul Facebook, přesun aktivity a akcentu dění se ale nevyhnul ani velkým serverům.  Staré, nové i staronové servery, včetně několika v době svého vzniku nadějně vypadajících projektů se potácejí v dlouhodobě neaktualizovaném či náhradními texty látaném stavu a v návaznosti na to strmě padající návštěvností. Nezabírají ani rádobyskandální, konfrontační či pseudoinvestigativní témata.

V protikladu k vyhasínající webové aktivitě stojí za zmínku reálný život. Z původně sporadických, dlouho před zahájením očekávaných a dlouho po skončení diskutovaných srazů se stala naprosto rutinní a běžná záležitost, zmiňovaná pouze v kruhu účastníků. Několik sad úchylných kalendářů sice ještě není schopno poskytnout zájemci program opravdu na každý den, co se ovšem víkendů týká, je menu natolik bohaté, že lze i vybírat. Nabídka obsahuje výběr akcí v několika rovinách - od nováčků přes širokospektrální akce po akce úzkých skupin zasvěcenců, od akcí povídacích po akce ryze akční, akce zaměřené lokálně i globálně, akce úzce tématické i obecně orientované. Zdá se, že potřeby úchylů jsou více a lépe saturovány reálem, nežli webovými aktivitami, které lze přes veškerá jejich pozitiva chápat jako náhražkové řešení.

Samostatným tématem k úvaze je role klubových prostor, kde není trend tak dobře patrný. Neoddiskutovalným faktem je skutečnost, že komunita se za poslední roky silně přeorientovala od akcí a prostorů, využívaných ad hoc ke stabilním a hlavně zařízeným místům, poskytujícím kromě potřebné infrastruktury i více či méně komplexní servis. Nad touto infrastrukturou pak velmi rychle vzniknulo i celé spektrum akcí, ať již jednorázových, s periodicitou či s aspirací na to, stát se tradičními a kultovními. I zde se ale dá vysledovat zajímavý aspekt - v gründnerských dobách vzali úchylové zavděk prakticky libovolnými prostorami, stoicky se přenášejíce přes integrované bydlení i s případnými dalšími osobami, zimu na pokojích či omezené zásoby teplé vody po první vysprchovavší se subině. Stoický přístup ale rychle vyvětral a dnešní úchyl již není tak ochoten jezdit za akčnem dál, než jen pár kilometrů a snášet při tom horší nepohodlí, než červený label na dveřích - přičemž i ten je doprovázen nespokojeným mrmláním a flejmy, hodnými lepšího cíle.

Výrazným tématem k diskusi je probíhající generační výměna opinion makerů. BDSM komunita devadesátých let minulého a desátých let tohoto století byla z velké části organizována a občas i řízena osobnostmi, které kromě přirozeného vůdčího talentu, nezbytné míry exhibicionismu a obvykle i zkušeností z dob, kdy úchylné aktivity byly ilegální. Kolem těchto osob pak vcelku přirozeně navznikala i jednotlivá kondenzační jádra uskupení, zastávajících zhruba stejný rámec hodnot a vytvářejících svoji malou lokální subkulturu. S tím, jak se česká scéna (v rámci malého českého dvorku) globalizovala došlo k jisté normalizaci - vzniknul nikde nenapsaný, ale relativně striktně prosazovaný kodex toho, co je v rámci BDSM vztahů (extrapolovaných i mimo hranice páru či skupiny) považováno za správné či akceptovatelné. Proces proběhnul (v porovnání se sousedními státy) neočekávaně hladkou formou, bez ostrakizací a halasného vyobcovávání nesouhlasících. V rámci homogenizační fáze se z těchto v centru skupin stojících osobností stali první tvůrci veřejného mínění (vztaženého, samozřejmě, ke komunitě), požívajícími kromě určité úcty i dalších benefitů (mnohdy, pravda, ryze virtuálních). Je vcelku pochopitelné, že počet zájemců o takto lukrativní roli rychle přesáhne počet volných pozic...

Sečteno a podtrženo - úchylové se rozežrali. Bez vnějšího nepřítele, nutícího ku sjednocení a povznesení se nad názorové rozpory máme dostatek času na vymýšlení žabomyších válek, osočování konkurenčních skupin a stěžování si na to, že všechny lepší subiny si rozebrali koryfejové :-) Z módy vyšlo ocenění toho, co kdo udělal, naopak v kursu je vykřikování o tom, jak by to mluvčí udělal lépe a co všechno je ještě špatně. Mám-li být upřímný, nelíbí se mi to.