DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

Když jsem dorazil, byly to úplně nezajímavé sklepní prostory, ve kterých pobíhaly dvě ustarané holky, stírající prach, rovnající židle a lepící papírové cedulky na dveře. A jeden ustaraný a notně utahaný kluk,   osazující výčepní stolici. Prostor zněl dutě a kroky se odrážely od čerstvě vymalovaných stěn. Ve vzduchu se kromě posledních zbytků stavebního prachu vznášela slaboučká vůně primalexu, říznutá nepatrně sklepní vlhkostí a vůní čehosi dobrého. Podél stěn stály narovnané přepravky s kabely, vercajkem, odřezky materiálů všeho druhu a dva lehounce orosené KEGy. Zabouchnul jsem za sebou mříž. Zase doma.

Lidi se začali scházet pomalu a jakoby neochotně, jako by tušili, že sami organizátoři ještě úplně nevěří tomu, že je to pravda a že se to povedlo. K ohlášenému začátku v šest večer bylo připraveno vše, kromě hostů. Obě pípy vymyté a propláchnuté, trubky, z nichž by se dalo jíst, kdyby to mělo smysl, lahve vyrovnané a nachlazené, mňamky, chladící se v lednici, ceníky na stolech, hračky rozvěšené, prostor v mezích možností nasvětlen. Prostor došel výrazných změn - z gotické mučírny je gotická úchylná knajpa se stolky a židlemi, rozestavěnými mezi inventářem a hračkami. Osu tvoří zářící okýnko, za kterým se skrývá barokuchyňka křížená s výčepem. Světlo z okýnka protíná prostor napříč a osvětluje ondřejský kříž na protější stěně, vymezující osu druhým uzlem. Okénko je nové, kříž zůstal na svém původním místě, stoly s židlemi jsou po obou stranách osy, hračky pak dále u stěn. Asi nejúchylněji působí židličky, rozestavěné kolem poutacího stolu s kládou. Je tu útulno, i když zatím nezalidněno. Vycházím do foyeur, dosud nezabydleného. Starý bar je pryč, stejně tak, jako složitá soustava kočičích šplhadel a prolézaček. V další fázi zde bude příjemné posezení pro zrovna neakčnící a nekonzumující jedince. Klifiš  prostor po levé ruce zatím zůstává původní, stejně, jako kancelář, zato herna bojových sportů na konci foyeur je k nepoznání, má novou vyhřívanou podlahu, teplé útulné osvětlení a několik důvěrně známých hraček z Danielina sklepa (buďtež mu vzpomínky úchylů nakloněny).

Ta osa má v sobě cosi magického. Zcela proti záměrům pořadatelů se lidi rozesazují po obou jejích stranách, tváří do prostoru. S přibývajícími úchyly se stávající sesedávají, aby nově příchozí měli kam postavit židličku, objednat si pití a s údivem ve tváři sprásknout ruce nad tím, kolik práce bylo vykonáno za - dva týdny ? Asi ano.  V těch dvou týdnech jsou dva kontejnery staveništního rumu a odpadu, bourání, zedničina, instalatéřina, elektrikařina, malování, mytí, úklid, truhlařina, tesařina, natírání hraček. Behind the scene příprava zcela nového webu, grafiky, rezervačního systému na pronajímání prostor přes týden a registračního systému pro registraci na pravidelné víkendové akčnosrazy, ladění přístupových práv, debat nad tím, co ze starého bdsmklubu převzít a co udělat jinak nebo nově.  Brigády lidí, kteří v rámci svého volného času přišli, natáhli rukavice a pomohli. Někteří si pamatují tahání uhlí ze sklepa na Staré poště, jiní mezi úchyly dorazili až v dobách, kdy Stará pošta už byla minulostí a nicky jejích organizátorů mají možná zafixovány jako jména šedovousých starců / prošedivělých stařen z mramorových náhrobků a ocelorytin v učebnicích. Nyní jsou svědky toho, jak atmosféra na Staré poště vypadala v dobách jejího rozkvětu a mnohé z oněch prehistorických vykopávek sedí spolu s nimi ve stejném prostoru a zálibně se šklebí nad pivem do nových prostorů.

Kolem osmé už je v prostorách docela slušně plno, úchylové spokojeně upíjejí z lahodností, v pivě pečené buřty (specialita Vaškova) jsou pozřeny a podél osy to pomalu začíná jiskřit. Fro mizí, aby z uklízečky a pokojské metamorfovala v arabskou krásku s Tisíce a jedné noci a tlupa starých úchylů se po sobě nechápavě dívá a hledá vysvětlení toho, proč nedají dohromady ani blbých padesát metrů provázků. Nakonec bereme zavděk inventárními, skládáme nějaké řetízky, taháme z aut dostupný materiál a během dvacíti minut se knajpa plní čilým úchylným ruchem. Zleva od osy praskají jiskřičky violet wandu a Fro se zavázanýma očima, svázanými tlapkami a soupravou kolíčkosvorek po těle zkouší, jestli ta místnost bude fungovat i v novém provedení, na pravé straně osy sviští bičík, cinkají řetízky a projevuje se Muflon. Mezi tím se proplétají úchylové všeho vyznání  a orientací. Hrací zóna se postupně rozšiřuje a u kola se neočekávaně ocitá i úchylečka, původně rozhodnutá jenom nasávat atmosféru. Náladu  trochu kazí jen dvojice marodů bez vlastního přičinění, smutně sledující dění.

Chvíli poté, co se vyhraní a vyjiskření úchylové zkondenzovali kolem okénka, zmizely záhadně Nenufer s Fronémou, aby Nenu následně pozvala úchylstvo k malému obžerstvení do šatlavy. Obžerstvení bylo podáno na elegantním, byť špatně zafixovaném servírovacím podnosu a skládalo se ponejprv z šunkových rolek s křenovou šlehačkou, později bylo rozšířeno i na feferonky v různém stadiu aplikace a anatomicky tvarovaný kus křenu, záhy nabyvší přezdívky z vlastního rozodnutí zlého králíčka Rudolfa. Nemalé potěšení pak skýtaly způsoby, kterými si úchylové rolky servírovali - od banálního uchopení rukou až po sofistikované způsoby krmení z úst do úst, založené na transportních a zbývající šlehačku olizujících jedincích. Volné feferonky pak byly použity coby náhrada kapsicinové masti a dochucovadlo pro finální očistu tácu vykonávajícího Muflona. K rituálnímu sezdání Rudolfa s podnosem nakonec nedošlo, náhradou byla úchylná pohádka Domi.D a rituální okusování Rudolfa přítomnými úchylkami, doprovázené silnými erotickými výboji.

Dvojice péra prezentujících pekelných vyslanců dorazila již do předpůlnoční uvolněné atmosféry a záhy splynula s okolím, aby svou přítomností doplnili úchylné spektrum o poslední chybějící odstíny. V dalším rozvoji dění pak (kromě marodů, vyžadujících klid a ošetření, únavy přípravami hodně poznamenaných organizátorů a vyhranosti akčnících) zabránil i událostmi nabitý program následující soboty a pozdní hodina. Úderem půlnoci proto byla sešlost rozpuštěna a její účastníci rozvezeni po domech, domečcích, bytech, rentgenových laboratořích a jiných adekvátních místech.

Když jsem odjížděl, svítila z prostor již téměř pozapomenutá atmosféra Staré pošty a pocit zabydlenosti, jako by to tu takhle vypadalo odjakživa.  Tomuhle projektu přeji opravdu hodně zdaru.

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 34 uživatelů
elepepa online 2
Členů: 1 / Hostí: 33

Nejnovější uživatelé

  • ae21ae
  • Kejmil
  • Didier
  • Frfafel
  • PragueMate