DEV...ELeferno

V úvodu tradičně pro orgány státní správy zdůrazňuji, že jakékoliv využití zde uvedených informací pro interní potřebu těchto orgánů nebo komerční využití je vyloučeno. Stejně tak se výslovně zříkám odpovědnosti a všech případných pretenzí, vzniklých v souvislosti s poškozením zdraví a/nebo věcí na základě informací, zde uvedených. Popisovány jsou praktiky a postupy, které mohou být potenciálně nebezpečné a které je možno provádět pouze na základě oboustranného souhlasu a při vědomí možného nebezpečí.

 V tomto materiálu jsou rozebírány techniky, založené na mechanickém působení. Materiál vynechává metody, založené na působení elektřiny (MET), podtlaku (VT), horka (W/HT) a bití  – impaktní techniky (IT), kterým jsou nebo budou věnovány samostatné články. V převážné většině případů jde o techniky bolestivé, stimulační působení je nevýznamné a relativně málo využívané. Vysoká bolestivost je ve spojení s psychologickým aspektem důvodem častého používaní těchto technik jako technik interrogačních. je zřejmě zbytečné zdůrazňovat, že tyto techniky nelze používat během těhotenství ani kojení.

Techniky mechanického působení na prsu lze rozdělit  na techniky využívající změnu průtoku krve, techniky přímého působení na nervová zakončení a na techniky deformační.

 Využití změny průtoku krve.

Prs je poměrně dobře prokrven drobnějšími cévami. Minutový průtok krve se u nekojící ženy pohybuje v objemu 1-3 litů krve podle stáří ženy a objemu prsu. Techniky, využívající změny průtoku krve k vyvolání bolestivého efektu těží v naprosté většině případů z toho, že žilní řečiště je uloženo v menší hloubce, než řečiště tepenné. Podvázáním prsu proto dochází k městnání žilní krve v prsu a jeho následnému zvětšení, doprovázenému výrazným bolestivým pocitem napínání. Stresující efekt lze vyvolat také omezením prokrvení tkáně (například svorkou, zaškrcením, peánem  nebo i kolíčkem na prádlo) a následným obnovením průtoku krve, které vyvolává neočekávaně silné bolestivé pocity. Ve všech případech je nutno dbát zvýšené  opatrnosti, dlouhodobě omezené prokrvení může vést až k poškození tkáně prsu nebo mléčné žlázy. Bolestivý vjem je prakticky rovnoměrně rozptýlen v celém ovlivněném objemu tkáně a má tupý charakter s příznačnou tepavou periodicitou.

Přímé působení na nervová zakončení

se provádí obvykle jehlami či jinými nástroji s ostřím nebo hrotem (například wartembergským kolečkem, využívaným neurology). V bdsm praxi  bývají ale často používány i biologické či chemické prostředky (trnité či žahavé rostliny, injekce solanky apod.). Díky bohaté inervaci bradavky a aureoly je působení intenzivní i při malém úsilí, přiloženém k nástroji. Působení je v literatuře dále děleno na mělké a hluboké, máme ale za to, že pro účely konsensuálního bdsm jde o rozdělení umělé a bez podrobnější znalosti anatomie uložení nervů i zbytečné. Bolestivý vjem je v tomto případě dobře vymezen na bod nebo nevelkou plochu. Charakter bolestivého vjemu je ostrý, bodavý, charakterizovaný jako nesnesitelný. Působení bývá provázeno i sekundárními projevy bolesti (křik, zasykávání, zatínání zubů, perspirace).

Deformační techniky

jsou založeny na tahu, tlaku nebo jiné deformaci tkáně celého prsu, její části nebo pouze kůže jako speciální případ. Používány bývají speciální přípravky, stahované šrouby v různých polohách na prsu či bradavce,zatížené samosvěrné klipy a svorkya jejich kombinace s gumovým či mechanickým napínačem, případně bývá jako napínač využita některá končetina subjektu v namáhavé pozici nebo celá vlastní váha subjektu v případě zavěšení.  Pro napínání kůže bývají využívány například kolíčky na prádlo nebo subkubitální jehly, osazované “do koruny”. Specifickou a v domácí praxi relativně málo využívanou deformační technkou je torzní působení, účinné zejména u výrazně formovaných bradavek. Bolestivý vjem deformačních technik je přímo úměrný přiloženému úsilí,ploše, k níž je úsilí přiloženoa době, po kterou je tkáň vystavena expozici. Podrobnější rozbor bude uveden u jednotlivých technik. Charakter bolestivého vjemu je časově proměnný, od počátečního pocitu nepohodlí až po obtížně snesitelný pocit “trhání” či “drcení”.

Podvázání

je nejčastější bondážní technikou, kterou dokáže intuitivně použít i začínající praktik. Mechanismus spočívá v deformaci tkáně a omezení průtoku krve pomocí škrtidla. Jako škrtidlo slouží zpravidla provazy různé tloušťky a struktury, dráty, gumové provazce a kroužky, plastové vázací nebo samolepicí pásky, případně teplem smrštitelné fólie nebo speciálně zhotovené stahovací obruče.. Podvázání se nakládá v ose prsu nebo tak, aby osa mammy (předpokládaná od bradavky do její kolmé projekce na prsní sval) procházela smyčkou škrtidla, v opačném případě smyčka bez další fixace špatně drží a při intenzivnějším působení je jisté riziko zbytkové deformace tkáně.  Podvazování lze provádět v různých úrovních, počínaje zaškrcením prsu v místě nasazení na sval a konče podvázáním bradavky.

Vliv tloušťky škrtidla
se projevuje hlavně intenzitou deformace v místě jeho přiložení. Příliš tenké škrtidlo (například drát) působí zhmoždění a při silnějším zatažení může tkáň i naříznout. Roli zde hraje nejenom šířka či průměr škrtidla, ale i jeho průřez. Plochá škrtidla jsou považována za bezpečnější, než škrtidla ostrohranná. Platí zásada, že intenzita zatažení musí být nepřímo úměrná tloušťce použitého zaškrcovacího prostředku a přímo úměrná objemu zachycené tkáně. Není-li k dispozici škrtidlo s dostatešnou tloušťkou, lze v případě nutnosti použít i techniku podvázání více závity, kdy se materiál klade těsně závit vedle závitu.

Vliv materiálu škrtidla
se projevuje ve dvou směrech. Elasticita a pružnost použitého materiálu určují, jak intenzivně lze škrtidlo napínat při podvazování, povrchová struktura materiálu pak ukazuje, nakolik intenzivní bude stresující efekt naloženého škrtidla. Čím pružnější je používané škrtidlo, tím menší musí být úsilí při jeho napínání, v opačném případě dojde k intenzivnějšímu zaškrcení, než bylo zamýšleno. Speciální pozornost je třeba věnovat zejména gumovým provazcům  či pryžovým pásům, které díky značnému vnitřnímu tření dlouho “doznívají” a mohou vašemu bez dozoru ponechanému miláčkovi způsobit značné trápení nad plánovanou míru. Naopak plastové vázací prvky s časem ztrácejí tah, zejména po ohřátí na tělesnou teplotu.  Struktura použitého materiálu se může projevovat mechanicky i fyziologicky. Určující je způsob splétání (u provazů), prodyšnost a nasákavost použitého materiálu a v neposlední řadě i jeho chemické složení a použití povrchově zušlechťujících látek a/nebo napouštědel. Tato sada vlastností potom určuje charakter přídavných stresujících faktorů, od prostého dření po stres, způsobený zpocením pod neprodyšnou bandáží.

Vliv umístění škrtidla
se projevuje zejména v závislosti na objemu zachycené tkáně a intenzitě zatažení. Lokalizace na bázi prsu vede k překrvení celého objemu prsu, které je vnímáno jako značně obtěžující až stresující. Základní pocit bývá charakterizován jako “nalití prsu” a srovnáván s tenzí v prsu před začátkem mestruace či během těhotenství. Se zhoršujícím se odtokem krve z prsu přechází tento vjem  do pocitu “napínání” a následné hluché tepavé bolesti. Lokalizace na bradavku je stresující spíše z mechanického hlediska, neboť prokrvení bradavky není nijak intenzivní. Umístění škrtidla do obecné polohy vede ke zvýšení diskomfortu vytvořením gradientu mezi zachycenou a nezachycenou tkání.

Škrtidlo jako zdroj problémů.
Již při nasazování škrtidla je v konsensuální praxi třeba přemýšlet o způsobu jeho odstranění.  Hrozí dva základní problémy  - nemožnost uvolnění škrtidla normální cestou a obtížnost jeho přerušení při neočekávaných situacích. Prs představuje velmi volnou strukturuse značnou tvarovou disponibilitou. Při zaškrcení proto dochází k intenzivnímu edému, nabíhajícímu často neočekávaně rychle.  Nepromyšleně umístěné škrtidlo se tak může pro otok okolní tkáně stát nedostupným a pro tlak zachycené tkáně nerozpojitelným. V praxi jsou doporučovány následující zásady, eliminující  zmíněná rizika:

• Uzel provazového škrtidla nikdy nelokalizovat  na místo podvázání

• Škrtidlo v některém místě podložit materiálem o dostatečné ploše a výšce, umožňujícím bezpečné přiložení nástroje pro přerušení škrtidla (nejlépe štípacích kleští)

• Dbát mimořádné opatrnosti při používání plastových vázacích pásků s pojistným jazýčkem

• Omezit použití materiálů, zadrhávajích se při vázání (stáčené motouzy, bobtnající lanka a pod.)

Tah

Využití tahu za prsní tkáň, její část nebo bradavku je velmi populární bdsm technika. Tažné úsilí může být vyvíjené rukou, závažími, pružným provazcem nebo mechanickými prostředky. Limitním případem je zavěšení za prsy, kdy jako zdroj tažného úsilí slouží hmotnost subjektu nebo její část. Zdrojem bolestivého pocitu jsou receptory bolesti, který mi je prs velmi bohatě vybaven, zejména v podkožní vrstvě, aureole  a oblasti obvodu laloků mléčné žlázy. Bolestivý vjem vzniká v důsledku mechanického podráždění těchto receptorů tahem a následnou deformací. Tkáň prsu je velmi dobře deformovatelná v důsledku velkého obsahu tukových buněk a praktické absenci jakýchkoliv pevnějších struktur s vyjímkou svalových vláken. Efekt působení je přímo úměrný tažnému úsilí a nepřímo úměrný objemu ovlivněné tkáně, přesněji řečeno, roste s rostoucím poměrem  úsilí/zachycený průřez.  Je třeba upozornit, že vysoké hodnoty tohoto parametru mají za důsledek traumatizující změny v tkáni - od zhmožděnin přes krevní výrony po ruptury tkáně !

Obvyklou začátečnickou technikou je tah za prsní bradavku. Využívány jsou zátěžové svorky nebo podvázání bradavky u báze smyčkou, k níž je následně přiloženo tažné úsilí. Bolestivý vjem tohoto působení je charakterizován  podle přiloženého úsilí jako tah či napínání, přecházející do štípavého pocitu pnutí a následného trhání. Na rozdíl od vakuových technik (VT) tato technika nemá progresivní, ale regresivně se vyvíjející bolestivý vjem, daný postupným omezováním průtoku krve bradavkou (VT techniky naopak prokrvení vylepšují).  Pro déletrvající scénu je nutno pravidelně kontrolovat prokrvení bradavky (pohmatem). Při vyšších tazích je nutno sledovat i deformaci dvorce. 

Tah za prs,  uchycený v bázi je druhým extrémem tahových technik - často je využíván při zavěšování za prsy či využití hmotnosti subjektu coby zdroje tahu (typicky přizvednutí za hrudník). Zdrojem bolestivého vjemu  je zde přenášený tah za prsní svalstvo a deformační působení na bázi prsu, která je ale obvykle (v závislosti na způsobu fixace) spíše komprimována. Celá technika je paradoxně účinnější psychologicky, než bolestivým efektem, srovnání je ale zavádějící. Při vyšším tahu je častý vznik bolestivých trhlinek na spodní bázi prsu (zejména u prsů masivnějších), které se následně velmi špatně hojí. Dobré výsledky dává technika u středně objemných prsů (3/B - 4/C), objemnější prsy jsou náchylnější ke zhmoždění a vysoký podíl tukové tkáně degraduje bolestivý efekt. U subtilnějších prsů pak chybí dostatečný objem tkáně pro zachycení.

Tah v generické poloze vyžaduje značnou praxi dominujícího - je nutno naložit fixaci tak, aby nebylo možné její sklouznutí a současně je třeba zajistit správné roznesení tažného úsilí do tkáně.  Pro usnadnění úlohy je vhodné používat stahovací objímky, které je třeba velikostí přizpůsobit subjektu.

Specifickou záležitostí je tah mimo osu mammy. Tato technika je v praxi využívána při vytváření stresujícího efektu tahem za nasazený či zavedený nástroj (v případě jehly nebo piercingu). Bolestivý vjem je přitom soustředěn kolem místa fixace nástroje a jeho hlavním zdrojem jsou kožní a podkožní receptory. Vjem je charakterisován jako vytrhávání. Tato technika zanechává dlouho přetrvávající stopy v podobě krevních výronů v podobě drobných červených teček (kapilární tatuáž). 

Tlak

Působení tlaku na prs je vizuálně i účinnostně oblíbenou technikou. Ačkoliv je tkáň prsu mimořádně dobře stlačitelná (i velmi objemné prsy 5/D-E lze stlačit až na tloušťku cca 50 mm), je stlačení prsu provázeno intenzivním bolestivým vjemem, podle intenzity charakterisovaným jako štípání, mačkání či drcení, přičemž charakter bolesti je zpočátku tupý, zasahující celý objem ovlivněné tkáně, následně přecházející do tupě tepavého v rytmu srdeční činnosti.  Bolestivý vjem je přímo úměrný přiloženému tlaku a nepřímo úměrný ploše, k niž je tlak přiložen.  Velmi obecně lze tlakové techniky považovat za mezní případ impaktních technik s dobou přiložení, rostoucí nad všechny meze :-) Pro stlačení jsou typicky používány (v pořadí obvyklosti) kolíčky na prádlo, svorky z ramínek, zátěžové svorky,  laboratorní tlačky, shreddery s kulatým či plochým profilem, někdy z ozubením nebo jiným koncentrátorem tlaku.  Shreddery s úzkými čelistmi pak představují přechod k zaškrcujícím technikám.

Stlačení bradavky je účinné zejména úzkými čelistmi, přičemž jejich orientace podél osy není významná. Pokud jsou čelisti aplikovány kolmo na osu, je účinnější jejich osazení blíže k bázi bradavky, kde je bolestivý efekt výraznější. U hraněných čelistí je nutno dát pozor na možnost nastřižení bradavky při aplikaci většího, než přiměřeného tlaku.

Stlačení prsu v objemu je psychologicky velmi účinná technika, doprovázená výrazným bolestivým efektem. Kombinace obého pak usnadňuje navození stavu paniky, žádoucího zejména v interrogačním nasazení.  Z tohoto pohledu je výhodnější aplikace ve svislé ose, umožńující ženě pohled na tkáň , deformovanou mezi čelistmi, byť z hlediska bolestivého vjemu je vodorovná poloha účinnější (bolestivý vjem vzniká v tomto případě zejména deformací laloků mléčné žlázy a v případě svislého osazení se struktury prsu "naskládají" vedle sebe a účinek je slabší).

Bodové tečné stlačení (seštípnutí) tkáně patří k intuitivním technikám - dobře se aplikuje prsty nebo nástroji s čelistmi (kleště, peány). Vjem je lokalizován do ovlivněné tkáně a jejího bezprostředního okolí a v závislosti na přiloženém úsilí a délce působení je charakterizován jako teplo, pálení, štípání či drcení. Efekt je vyvolán jednak podrážděním nervových zakončení, jednak zhmožděním ovlivněné tkáně. Důsledkem zhmoždění je pak vznik charakteristických modřin v místě přiložení.

Násobná bodová stlačení (například sadou kolíčků) lze využít k vytváření sekundárních bolestivých efektů, spojených se zvýšeným prokrvením ovlivněné tkáně nebo realizací tahového gradientu na kůži. Gradient lze vytvářet v uzavřených křivkách, liniích a jejich kombinacích - známé ozdůbky a koruny z kolíčků na prádlo zřejmě nepotřebují komentáře. 

Kroucení

Torze prsní tkáně je relativně málo využívanou a nedoceněnou technikou. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že torzní působení spojuje výhody tahových a tlakových technik, přičemž odstraňuje jejich nevýhody. Základní a v podstatě jedinou nevýhodou je problematická realizace, odhlédneme-li od vulgárního kroucení bradavkou prsty či kleštěmi.  Bolestivý vjem pochází od kožních receptorů bolesti a je charakterizován jako dření nebo kroucení v kombinaci s dříve popsanými vjemy pro tah a tlak. Tahem je namáhána část tkáně, ležící "za" vektorem přiložené síly, tlakově je ovlivněna část bezprostředně "před" místem přiložení úsilí. U objemu prsu je realizace torzního úsilí poměrně obtížná - jako nejvhodnější se jeví aplikace torze na pomocný materiál, dobře obepínající prs ve zvolené úrovni. Jako pomocný materiál lze použít smršťovací fólii, ozubené či rýhované řemeny,stahovací obruče či svorky nebo vázací pásky. Modifikací metody je pak stáčení nasazené kompresní svorky nebo shredderu - tato metoda je extrémně bolestivá. Ženy vnímají "kroucení" prsu jako surové a zraňující,  technika je proto velmi účinná i psychologicky a bývá doporučována jako úvodní blow-up technika pro překonání odporu při interrogaci, kde slouží jako ideální báze pro rozehrání scénáře hodnej/zlej  ("Ty svině, já tě naučím zpívat !" / "Ale no tak, nech toho,  to slečnu musí určitě bolet, ona dostane rozum a to drobné nedorozumnění nám určitě vysvětlí.").

Jehly

Nasazení jehel jako bdsm techniky je poměrně dobře známé a zadokumentované.  Jde o hloubkovější techniku, vyžadující jisté znalosti a dovednosti. Bolestivý vjem je zde vytvářen ve dvou vrstvách - jednak podkožními senzory, kde je charakterisován jako píchnutí či štípnutí, jednak hluboko uloženými nervovými zakončeními, kde je popisován jako "ohavný" pocit cizího tělesa nebo "kovové píchnutí" . Na tvorbě vjemu se podílí i materiál jehly - v hloubi tkáně vzniká elektrochemický gradient, dráždící nervová vlákna. Zasažení některého z laloků glanduly se projevuje řezavou bolestí, vystřelující do podpaží na příslušné straně.Poslední složkou, podílející se na tvorbě bolestivého vjemu je pak ranivý účinek hrotu, který silně závisí na tvaru hrotu a jeho ostrosti. Při použití  injekčních jehel se tak výrazně liší efekt, způsobovaný podkožními jehlami od efektu jehel intramuskulárních nebo intravenozních (nemluvě o nabroušeném  či tupém šroubováku - vyškrtnout před korekturou).Významný je i způsob zavádění jehly a její lokalizace. Radiální zavádění jehly (ve smyslu orientace vzhledem k ose prsu) je při kratších jehlách paradoxně méně bolestivé, než zavádění tečné, nejúčinnější je pak zavádění axiální. Pro maximalizaci efektu je pak lépe volit jehly s menším úhlem zkosení a subkubitálním broušením hrotu.

Na tomto místě nezbývá, než důrazně upozornit na možná nebezpečí, spojená s nasazením jehel (blíže třeba v článku Stinné stránky bdsm praxe) - riziko slepého zajizvení poraněného duktu, riziko zavlečení infekce a riziko přetětí některého z nervových svazků, inervujících bradavku.  Jehly, ačkoliv vypadají relativně jednoduše a dostupně jsou značně odborná technika, vyžadující nemalé penzum znalostí a zkušeností.  Upozornit je třeba zejména na často opomíjený problém dvojího průchodu hrotu jehly při povrchovém působení, kdy je jehla zaváděna podkožně nebo tečně v malé hloubce tak, že její konec projde kůží ven - tohoto konce se nikdy nedotýkejte rukou ani jiným předmětem, jeho sterilita již je stejně tatam a není třeba ji ještě zhoršovat.

Speciálním případem nasazení jehel je využití hrotu k povrchové stimulaci. Bolestivý efekt je v tomto případě plně lokalizován pod hrot a jeho stopu a je zprostředkován kožními senzory. Při odstranění možnosti subjektu sledovat působení je takřka vyloučeno, aby subjekt zjistil hloubku zavedení, technika je tedy účinná i při bezpečnější aplikaci jehly. Jako vhodný scénář je uváděn postup, kdy je subjektu umožněno shlédnout přípravu instrumentária (doplněnou o vizuálně zajímavé scény otírání jehel lihobenzinem nebo jejich sterilizace v plameni lihového kahanu) a následné zakrytí očí.  Pro aplikaci jsou ideální spodní plochy prsu, obvod bradavky v místě nasazení na aureolu a mezikruží zhruba procházející vnější třetinou aureoly.

Speciální technikou nasazení jehel je duktová technika. Následující popis berte, prosím, jako informaci sloužící k rozšíření rozhledu, nikoliv jako návod ! Technika spočívá v zavádění jehly (v interrogační praxi ostré, jinak dobře zatupené nebo speciální katetrové) do vyústění mlékovodu - duktu. Gradací techniky je pak naplnění duktu sterilním neutrálním nebo slabě (v interrogační praxi silně) dráždivým agens (např. roztok jodisolu či joxu). Pro zavedení jehly je erigovanou bradavku třeba mezi prsty zploštit tak, aby se ústí  duktů rozevřela. Jehla se pak klopivým pohybem zasune do vyústění a otáčivými pohyby se zasouvá. Technika je odvozena od galaktografického vyšetření duktů a vyžaduje značné znalosti a zkušenosti aplikujícího. Pro úplnost budiž uvedeno, že místo jehly v klasickém smyslu slova lze zavést i dobře vyleštěnou tyčinkovou elektrodu z nekorodujícího materiálu o průměru do 2 mm, nejlépe s kuželovitě se zužujícím nebo kulovitě zatupeným koncem. Efekt této elektrody lze při frekvencích kolem 90 Hz označit za explozivní - mlékovody jsou obepínány nervovými svazky a zdroj proudu je v daném případě osazen mezi nimi. Subjekt se zakrytým zrakem není v tomto případě vůbec schopen lokalizovat umístění elektrody, které mu fantomové vjemy mohou promítnout prakticky kamkoliv v dráze daného nervového svazku.

Rádélko

Rádelko (běžný název pro wartenbergské kolečko) je speciální neurochirurgický nástroj s ostrými jehlami, osazenými po obvodu otočného disku. Jeho primárním určením je sledování citlivosti a odezvy nervových drah, což je nasazení, mimořádně vhodné i pro bdsm praxi. Není-li originální nástroj dostupný, poslouží poměrně dobře i rádélko čalounické nebo krejčovské, byť jeho vzhled je spíše domácký. Efekt působení rádélka spočívá v kombinaci  bodového podráždění, tlaku a přesouvajícího se bodu působení, jejichž synergický účinek je mnohdy překvapující. Míru bolestivého působení lze snadno regulovat velikostí tlaku na nástroj a naklopením disku nástroje ve svislé ose. Míra vnímavosti na tento druh působení je velmi individuální a obecně závisí na konstituci prsu. Subtilnější prsy do klasifikace 2/B reagují výrazněji, než prsy masivní (nad 4/D). Obecnou zásadou je,  že tlak na nástroj je třeba se zvyšujícím se objemem prsu (a tedy i hloubkou očekávaného uložení nervů) zvyšovat. Odezva prsu se dle očekání zlepšuje směrem k bradavce a nejlepší je v místě nasazení bradavky na aureolu. U prsů s výraznější žilní kresbou je možná orientace podle průběhu hlavních cév, kterou nervová vlákna obvykle sledují. 

Stresující polohování prsu.

Stresující polohování je poslední technika, rozebíraná v tomto textu. De-facto se jedná o kombinaci tahu a tlaku, přesouvající prs do nepohodlné stresující pozice.  Takto lze například podepřít jeden nebo oba prsy do nepohodlné výše, nutící subjekt ke stání na špičkách, přičemž stresující účinek může být umocněn vhodnou volbou podložky (profil, struktura, teplota, náboj). Podobně lze prsy polohovat mimo jejich přirozenou osu ve svislé rovině - známou interrogační technikou je  křížové provázaní paže s bradavkou  protilehlého prsu, vedené s úsilím za zády nebo vyvázání prsůdo stran na dlouhou rozporku paží.

Nežádoucí důsledky.

V úvodu tohoto odstavce musím předestřít, že jsem se (bohudík) během své šestnáctileté lékařské praxe nesetkala s významným poraněním či poškozením tkáně prsu, které by bylo možno dát do přímé souvislosti s bdsm aktivitami. Z nevýznamných stavů lze jmenovat zejména kosmetické problémy, vzniklé lokální infekcí v místě vpichu s případným následných kosmeticky defektním zajizvením, distorze bradavky, zhmoždění tkáně mammy a jednu obskurní popáleninu, vzniklou sesmeknutím nevhodného provázku při pokusu o závěs.  Lze ale oddůvodněně předpokládat (a konzultace s kolegy z traumatologií, chirurgických ambulancí a LSPP to potvrzují), že velká část nežádoucích stavů není odborně léčena, tudíž ani neprojdou klasifikací a zahrnutím do statistiky, kde se mohou projevit až jejich přímé nebo indukované následky.  Převažující část lékařské veřejnosti ostatně ani tento druh poškození organismu neumí diagnostikovat ve správné souvislosti – některým z kolegyň (ale i kolegů, byť ti projevují výrazně vyšší míru informovanosti) se otevřely zcela nové obzory při diagnostice některých „nevysvětlitelných“  poranění.  Pokud by mezi čtenáři byl hlubší zájem o tuto problematiku, mohu se pokusit o samostatný text (díky svému novému působení mám výrazně lepší databázi, než u C.G. Caruse).  Vzniklé problémy jsou totiž rozestřeny mezi diagnózy dermatologické (podráždění, záněty, infekce, částečně abcesy), chirurgické (mechanická traumata), internistické (poruchy krevního oběhu), mammologické (funkční poškození) nebo gynekologické (obvykle zachycené screeningem nebo v souvislosti s rutinním gynekologickým vyšetřením).

Resumé.

Praktické využití shora uvedených technik je pro bdsm aktivity možné při zachování potřebné opatrnosti – některé techniky mohou zanechávat nevratná poškození tkáně či způsobit zdravotní obtíže dlouhodobějšího charakteru.  Před jejich realisací je vždy nutno mít na zřeteli převažující bolestivý efekt a časový vývoj intenzity působení – naprostá většina zde uvedených technik vykazuje rostoucí intenzitu vjemu i objektivního působení v čase, subjekt nelze za žádných okolností ponechat bez dozoru ! Je velmi žádoucí příprava a rozmyšlení nouzového scénáře, umožňujícího rychlé zrušení nasazeného  prostředku (například vložení dvojice pásků pod škrtidlo, umožňující jeho okamžité přestřižení i při silném edému).