DEV...ELeferno

V úvodu tradičně pro orgány státní správy zdůrazňuji, že jakékoliv využití zde uvedených informací pro interní potřebu těchto orgánů nebo komerční využití je vyloučeno. Stejně tak se výslovně zříkám odpovědnosti a všech případných pretenzí, vzniklých v souvislosti s poškozením zdraví a/nebo věcí na základě informací, zde uvedených. Popisovány jsou praktiky a postupy, které mohou být potenciálně nebezpečné a které je možno provádět pouze na základě oboustranného souhlasu a při vědomí možného nebezpečí. Elektrotortura genitálu (GET) je potenciálně nebezpečnou a velmi bolestivou praktikou, která může na subjektu zanechat i déletrvající stopy v podobě psychologického traumatu, narušení sexuálních vztahů či sexuální disfunkce ! Bolestivost některých druhů působení může vyvolat šok či ztrátu vědomí.

Anatomie.

Předpokládám, že se základní anatomickou stavbou ženského pohlavního ústrojí je každý alespoň zhruba obeznámen. Koneckonců, pochva je orgán, na jehož obou koncích jsme už byli. Přesto je třeba některé informace uvést a zdůraznit. Pohlavní orgány ženy dělíme na vnější a vnitřní, předmětem GET je vnější genitál. Ten se skládá z pochvy, páru malých a velkých stydkých pysků a klitorisu krytého kožním záhybem. Pro účely sm si přiřadíme ještě cervix (děložní hrdlo), část močových cest (svěrač, močový měchýř), Venušin pohrbek a hráz.

Prokrvení genitálu je velmi bohaté. Tkáň malých labií, klitorisu a poševního vchodu má dokonce erektivní vlastnosti - při podráždění se naplňuje krví a zduří. To je na jednu stranu výhodné z hlediska vodivosti, na stranu druhou to klade vysoké nároky na obrobení elektrod, neboť poranění genitálu silně krvácí. Také inervace je velmi rozsáhlá, odvozená od křížových a pubických (n. pudendus, plexus sacralis) nervů. Nejbohatěji je inervován poštěváček, kde může být bolestivý již pouhý dotyk na obnaženém žaludu. Mnoho nervových zakončení obsahují i malé labie, zejména na vnitřní straně. Pochva sama je inervována výrazně hůř, s vyjímkou oblasti G-bodu v horní třetině přední poševní stěny. Dobře reagují i místa na styku malých labií pod klitorisem či vzadu u hráze a vyústění Bartholiniho žláz. Zhruba stejně jsou inervovány i velké labie, účinnější je stimulace na jejich vnitřních plochách.

Muskulatura genitálu je bohatá a skýtá rozsahlé spektrum možností stimulace. Pochva je obklopena relativně mohutným svalovým aparátem svalů dna pánevního (m. coccygeus, m. levator ani) , velmi dobře reagujícím na stimulaci. Totéž se týká i močového a řitního svěrače (m.sphincter urethrae, m.sphincter ani externus), případně muskulatury poševního vchodu (m.bulbospongiosus). Doktoři prominou.

Struktura vodivosti.

Celou oblast genitálu je třeba považovat za velmi dobře vodivou. Příčinou je prokrvení, inervace, menší objem tukové tkáně (jenom mons Veneris a velké labie) a lymfatický systém. Na vodivosti se dále podílí Bartholiniho žlázy a sekrece v pochvě. Je nutno zdůraznit, že během scény vodivost genitálu roste, někdy i o dva řády. Další specifikou GET je možnost inkontinence moči v důsledku bolesti nebo podráždění svěrače či močového měchýře - moč je obvykle dobře vodivá a prudce mění proudové poměry v obvodu ! Zbytky moči jsou prudce korozivní, znečištěné elektrody či kabely je třeba důkladně očistit.

Používané elektrody.

Kromě běžně používaných universálních elektrod se pro GET používá i několik elektrod ryze speciálních. Jde jednak o labiální štítek, jednak o různá provedení vaginálních elektrod ve verzi jak unipolární, tak bipolární či vícelektrodové. Jisé opodstatnění zde může nalézt i elektroda ve tvaru pružné smyčky či katetru, která ale mezi praktiky není příliš oblíbena pro své obtížně predikovatelné vlastnosti. Speciálně tvarované elektrody ve tvaru labiálních klipů nejsou příliš rozšířené a jejich pořízení v sm oblasti nevyváží jejich nesporná pozitiva (ideální kontakt, tvarová vhodnost, definovaný tlak). Ve specializovaných katalozích se vyskytuje i smyčková klitoridální elektroda, její pořízení je ovšem jistým přepychem. Tento druh elektrody není stavěn na větší přítlak a vyžaduje jisté minimální rozměry klitorisu. Změna tvaru elektrody je obvykle obtížná, protože niklování povrchu je mikroskopicky slabé a samotný materiál poměrně měkký.

Labiální štítek (obr. 1,2) zajišťuje přívod proudu do oblasti stydkých pysků. Bývá realizován jako bipolární a lepší provedení jsou vybavena otvorem pro snazší přístup ke klitorisu (obr. 3). Nosič elektrod je buď vybaven otvory pro zafixování štítku nebo přímo fixačním systémem. Před nasazením štítku je výhodné labie rozhrnout do stran (obr.2), aby účinná plocha elektrod zasahovala sliznici na vnitřní straně malých pysků. Fixační řemínky je pak třeba dobře utáhnout. Pokud chceme štítek použít jako unipolární elektrodu, vyplatí se zhotovit si zkratovací můstek se zářezy, kterým se propojí obě zdířky štítku paralelně.

Vaginální elektroda má nejčastěji cylindrický tvar, někdy opakující zhruba tvar penisu, někdy opatřený zápichem v oblasti poševního vchodu. Základní provedení je unipolární (vyskytuje se i jako celovkladatelná elektroda, třeba na obrázku 4), nejvíce používané je ale dvojelektrodové provedení se dvěma kontaktními plochami po celé délce (obr. 5 a 6). Takováto elektroda dovoluje stimulaci uvnitř pochvy jak v podélném, tak v příčném směru (doktoři opět prominou). Vzácněji se vyskytuje provedení s elektrodami ve tvaru prstenců, vytvářející napěťový gradient podél hloubky pochvy. Jistým hybridem ovou provedení je pak elektroda s podélnými kontakty a třetí kontaktní plochou na vrchlíku (obr. 7), umožňující zahrnout do působení (velmi účinně) i cervix. Problémem vaginálních elektrod je jejich definovaný přítlak - ve velikosti pochvy existují značné rozdíly mezi ženami a stejně pak pochva jedné ženy vykazuje tvarovou variabiloitu jak během hormonálního cyklu, tak v závislosti na pohlavním vzrušení či psychickém stavu obecně. Profesionální praxe řeší tento problém zavedením číslované řady velikostí elektrod. V domácí praxi je výhodné vytvoření voskového modelu a pořizování elektrody podle něj. V SRN se dá (pravda, za nemalé peníze) pořídit universální vaginálka, vyrobená ze silikovového kaučuku. Elektroda má středem veden šroub a na koncích je opatřena kovovými miskami. Jejich stahováním maticí lze v poměrně značném rozsahu regulovat tloušťku elektrody (i již nasazené). Speciální elektrody jsou pak vybaveny i koncentrátory proudu ve tvaru komolých jehlánků nebo hrotů v oblasti klitorisu nebo Grafenbachova bodu.

Smyčková či katetrová elektroda (obr. 8) je svou podstatou určena k hlubšímu zavádění. Na rozdíl od plochých vaginálních (či rektálních) elektrod poskytují tyto typy čárový nebo bodový kontakt, pracují tedy s vyššími proudovými hustotami. Osobně jejich využití v sm praxi nedoporučuji.

Technologie GET.

Bolestivé působení GET je složeno ze tří komponent. Hlavní a dominující je bolest, způsobená průchodem proudu přes nervy a hmatová tělíska. Jako další se uplatňuje bolest, vyvolaná spasmy svalových vláken pochvy, dělohy, močového traktu a svěračů. Významnou roli pak hraje i mechanické působení elektrod, zejména elektrod s vyšší proudovou hustotou (hroty, klipy, svorky). Na rozdíl od elektrotortury prsu (MET) budou v tomto materiálu popsány výlučně krátké dráhy, lokalizované na genitál. GET nabízí širokou variabilitu působení, proto bude výklad rozdělen do několika sekcí. Nejprve však definujme terminologickou bázi. Působení místní a dráhové odlišuje druh stimulace z hlediska průchodu proudu. Při místním působení je využita velkoplošná elektroda (např. zádová) s minimální proudovou hustotou a bolestivý vjem se soustředí do oblasti přiložení druhé elektrody s vysokou proudovou hustotou (hrot, klip, svorka). Dráhové působení pracuje s dvojicí elektrod o vysoké proudové hustotě, kde je vjem lokalizován do oblasti působení elektrod a dráhy mezi nimi. Povrchová stimulace je lokalizována na povrchové nebo mělce ležící dráhy (např vaginální sliznice). Hluboká stimulace je lokalizována napříč tkáněmi (např dráha rektum-vagina nebo cervix-klitoris). Podráždění zde ale, na rozdíl od dlouhých drah zasahuje pouze místní inervaci. GET lze aplikovat symetricky (např. mezi labiemi) nebo kombinovaně. Kombinované působení je z hlediska účinku velmi neočekávané a na subjekt silně působící. Podrobný výklad následuje, jako příklad zde budiž uvedena dráha mezi pravou velkou labií a uzdičkou klitorisu.

Příprava a fixace.

Mimořádně důležité je polohování a fixace. Jestliže pro MET je ideální poloha subjektu vestoje s rukama fixovanýma nad hlavou, hodí se pro GET nejlépe fixace vleže s roztaženýma nohama - nejlépe do gynekologické polohy. Z tohoto důvodu je optimální gynekologické křeslo, lépe s položeným opěradlem. Pokud to křeslo či stůl umožňuje, mírně jej zakloníme. Nohy je žádoucí do třmenů přivázat plochým řemenem, pro vyšší stupeň nátlaku je vhodné zafixovat i pánev. Kolena přizvedneme tak, abychom měli ke genitálu pohodlný přístup. Ponížení napomáhá rozevření lůna například pomocí svorek, jak je ukázáno na obrázku 12. Kromě zlepšení přístupu k poli působení a přídavného bolestivého vjemu tak získáme i velmi účinně působící stresující podnět. Svorky lze fixovat například na třmeny křesla gumovým lankem, vyvozujícím přiměřený tah. Další možnou polohou, doporučenou v případě nedostupnosti křesla je zavěšení do V polohy (ruce zavěšeny společně s kotníky nad hlavou na šířku 1,5-2 násobku šířky ramen. Na rozdíl od fixace v gynekologické poloze není ve V-závěsu dostatečně uvolněn poševní vchod, což může ztěžovat činnost uvnitř vaginy.

Na zpřístupněném genitálu lze přistoupit k základní stimulaci, jejímž cílem je dostatečné prokrvení oblasti, doprovázené případně i zvýšenou sekrecí. Základní stimulaci lze realizovat pomocí běžných erotických technik nebo průchodem stejnosměrného proudu cca 7 mA přes klitoris a malé labie. Velmi účinná je i 3-5 krát opakovaná stimulace až do úrovně těsně před spuštěním orgasmu. Za dostatečně připravený považujeme subjekt s výrazně prokrveným klitorisem, vystupujícím z frenula, zduřelými malými stydkými pysky a mírně pootevřenou stydkou štěrbinou. Poševní sliznice by měla být pokryta sekretem. Za tohoto stavu nelze očekávat výraznější změny vodivosti během scény.

Stimulace klitorisu.

Klitoris představuje nejcitlivější místo genitálu a působení na něj je extrémně účinné. V klidovém stavu může být klitoris obtížně zjistitelný, nicméně po kratší expozici se dá obvykle snadno lokalizovat. Ve velikosti poštěváčku existují mezi ženami výrazné rozdíly, od nevýrazného zhutnění tkáně na styku malých labií až po dobře vyvinuté orgány, dosahující délky desítek milimetrů. Klitoris je tvořen erektivní tkání, při podráždění tedy zvětšuje svou velikost i objem. Nezávisle na stupni excitace je ale klitoridální oblast mimořádně citlivá. V klidovém stavu je klitoris překryt kožní řasou, ukrývající citlivý žalud. Místo styku se nazývá uzdička. Tkáň klitorisu vykazuje bolestivou reakci již při dotyku na nechráněném žaludu. Místní působení je proto z sm hlediska velmi efektivní, a to již při proudech od 3 mA. Jako velmi vhodná je bodová elektroda, například uchycená do krajónu. Po stimulaci klitorisu a odhalení žaludu způsobem, ukázaným na obrázku lze torturu zahájit na hrotu klitorisu v bodě 1. Efektní je již dotyk neaktivní elektrody. Místo má nejlepší odezvu na pulsní režim s frekvencí 20-40 Hz, proud lze zesilovat až do 10 mA. Při vyšších proudech již hrozí šok z bolesti a/nebo ztráta vědomí. Pokud se nepodaří klitoris excitovat, dosáhneme jeho erekce dráhovým působením v bodech 4a a 4b. Při zahlcení dráhy 1 lze přejít na stimulaci v bodech 2 nebo 3 - zde lze aplikovat proudy až do 12 mA. Při všech shora uvedených způsobech je dobré pomatovat na akustickou stránku scény - protějšek bude opravdu hlasitě křičet. Pokud využíváte roubík, dejte přednost měkčímu, bolest je natolik intenzivní, že u tvrdého roubíku hrozí vylomení zubu. Stejně tak věnujte pozornost fixaci - velmi žádoucí je opravdu pevná fixace pánve, subjekt se bude velmi intenzivně snažit uhnout elektrodě. Zajímavá je aplikace elektrod do bodů X a Y, ty lze využít pro déletrvající nasazení svorek nebo klipů. Symetrická aplikace v bodech Y patří k nejúčinnějším drahám na klitorisu. Pokud je třeba umístit na klitoris elektrodu dlouhodoběji, je nejvýhodnější osadit klip nebo drátěnou smyčku u kořene poštěváčku napříč. Nasazení elektrody přímo na žalud obvykle vyvolá šok z bolesti.

Stimulace labií.

Tvarově jsou stydké pysky vhodné pro déletrvající umístění elektrod, a to i ozubených. Lepší citlivost vykazují malé labie, na kterých je též rozeznáváno více bodů pro torturu. Pro přípravu pole je doporučována symetrická stimulace v bodech C, tedy zhruba v jedné polovině výšky malé labie. V tomto případě se velmi dobře uplatní dráha přes klitoris i citlivé místo na zadní spojce labií. S rostoucí excitací vykazuje tato dráha klesající odpor v souvislosti s produkcí sekretu Bartholiniho žláz. Všechny dráhy na labiích jsou velmi vhodné pro stejnosměrný proud, který na malých labiích může dosáhnout 10 a na velkých až 15 mA, podle plochy elektrod. V inicializační fázi se vyplatí umístit elektrody na postupně do bodů B,E (vždy symetricky, zakreslen je jen bod na pravé straně) a následně D a C. Dobře lze pozorovat nabíhání labií při průchodu proudu. Variací mezi body B-E lze měnit dráhu proudu buď klitoridální oblastí, nebo podél hráze. Podobně lze použít i labiální štítek. Ten je třeba dobře zafixovat, aby na labiích nevznikala “horká místa” s vysokou proudovou hustotou ! Dalším zajímavým způsobem je aplikaci v dráze A-F. V bodě A je elektroda umístěna těsně pod poštěváček, v bodě F pak buď na kožní řasu, spojující malé labie nebo do poševního vchodu. Tato dráha se vhodná pro použití režimu “elektrického biče”, v impulsním režimu s proudem mezi 10 a 15 mA. Bod J by měl patřit spíše do sekce o stimulaci klitorisu. Používá se pro dlouhodobější umístění elektrody se střední proudovou hustotou, používané pro hlubokou stimulaci. Body G,H a I na velkých pyscích poslouží v symetrickém režimu pro větší impulsní proudy. Vodivost dráhy mezi nimi je poměrně špatná, díky vyššímu podílu tukové tkáně velkých labií. Na vodivosti se velkou měrou podílejí svalová vlákna, proto lze krátkými intenzivními impulsy vyvolat bolestivé záškuby poševního vchodu. Účinné jsou frekvence od 0,2 do 10 Hz, nebo nenadálé neperiodické impulsy. Místo symetrického působení lze vyzkoušet i některou z kombinovaných oranžových drah. Formalizovaný návod je zde velmi obtížné vytvořit, protože efekt je velmi závislý na konstituci ženy a topologii genitálu. Lepši efekt se projevuje u již rodivších žen, nullipary výrazněji reagují na malých labiích.

Stimulace pochvy - obr 11, 13

Z hlediska GET nepředstavuje pochva homogenní objekt. Vnitřek je poměrně špatně inervován, citlivá místa v pochvě jsou lokalizována jednak do oblasti poševního vchodu (body 2 a 6) a bulbu vestibuli, jednak do Grafenbachova bodu v horní třetině přední stěny (bod 3). Vyšší koncentrace nervových zakončení je též v pásech, ležících podél pochvy v poloze přibližně 4 a 8 na hodinách. Všechny tyto body dobře reagují na elektrody s vyšší proudovou hustotou při místním působení. Místa, používaná pro lokalizaci elektrod jsou označena modrými tečkami.Vhodnou protielektrodou je buď velkoplošná elektroda hýžďová (jak je ukázáno na obr. 13) nebo menší plochá elektroda, přiložená na podbřišek k hranici pubického ochlupení. Pokud je Venušin pahorek vyholen, lze elektrodu přiložit sem.

Se stimulací pochvy lze spojit i stimulaci děložního hrdla a čípku. Dobře reaguje i oblast zadní klenby poševní (body 4,5 a 7). Opět je vhodné pracovat s místním drážděním a protielektrodou na podbřišku.

Další metodou stimulace pochvy je zavedení vaginální elektrody, a to buď unipolární nebo bipolární. Unipolární elektroda nejčastěji pracuje s nízkou proudovou hustotou a její použití je omezeno na dlouhé dráhy, které budou rozebírány samostatně. pokud je použita pro krátkou dráhu, použije se vyšší proud (do 15 mA) a elektroda pak pracuje v dráhovém režimu, například mezi klitorisem a pochvou nebo pochvou a rektem (obr. 8).. Ještě lepší využití má vaginálka při hluboké stimulaci, zejména ve stejnosměrném režimu.

Bipolární elektrodu (viz obr. 6) lze zavést ve dvou polohách. Ve zobrazené poloze podél jsou polehy orientována v poloze břicho-záda (doktor by to řekl latinsky). Tato poloha elektrody je používána častějí, protože lépe odpovídá průběhu svalových vláken kolem pochvy. V impulsním režimu tak lze snadno vyvolávat jejich stahy kolem zavedené elektrody - takto umístěná vaginálka má tedy kladnou zpětnou vazbu :-) Pokud ji umístíme napříč, bude využita spíše vodivost poševní sliznice, proto v tomto případě účinněji působí stejnosměrný režim. Pootočení elektrody do obecné polohy nepřináší žádné významné změny, spíše účinnost působení snižuje.

Vícepólovou elektrodu (obr. 8) lze dobře použít ke stimulaci cervixu. V tomto případě je třeba dohlédnout na správnou hloubku zavedení. Zbývající kontaktní plochy lze spojit paralelně, proud pak bude stimulovat zejména zadní část poševní klenby nebo použít pouze přední plochu - v tomto případě bude stimulace probíhat i přes močovod a část močového měchýře. Vhodným režimem jsou impulsy kolem 8 mA s frekvencí zhruba 10 Hz.

GET pochvy by měla využívat variací působení. Pro úvodní inicializaci je vhodné použití vaginální elektrody v příčné poloze a stimulace stejnosměrným poudem od zhruba 5 mA. do 10 mA ve skocích 1 mA po dobu několika minut. Tuto dobu lze využít buď k psychologickému nátlaku nebo k mechanickému působení, podle účelu a cíle scény. Postupně zesilující stejnosměrné působení vyvolá jednak žádoucí prokrvení tkáně, doprovázené sekrecí, jednak stabilizuje proudové poměry v pochvě. V další fázi lze již zavedemnou elektrodu pootočit o 90 stupňů a přejít na impulsní režim, nejprve ojedinělými impulsy, následně pak souvislým sledem s frekvencí do 15 Hz a zvyšující se amplitudou. V okamžiku, kdy bolestivost působení již neroste vyjmeme elektrodu a přejdeme k místnímu působení. K tomu nejlépe poslouží zahnuté elektrody ve tvaru podle obrázku 14, upnuté do izolovaného krajónu dostatečné délky. Touto elektrodou snadno dosáhneme působení v celé pochvě při zaručené přesné lokalizaci a vysoké proudové hustotě. Jako protielektrodu lze použít hýžďovou nebo zádovou elektrodu, elektrodu na podbřišku nebo klip na uzdičce klitorisu (v tomto případě se místní působení mění na dráhové, velmi účinné). Elektrodou nejprve jen hledáme nejcitlivější místa krátkými doteky ve stejnosměrném režimu - mapa vhodných bodů je na obrázku 13. Kromě akustické indikace si lze při nalezení citlivého místa pomoci i položením ruky na břišní stěnu - záškuby jsou dobře cítit. Při stimulaci cervixu si lze pomoci i zavedeným a rozevřeným poševním zrcadlem, jehož čelisti lze využít jako protielektrodu. Citlivé je zejména zaústění čípku do poševní klenby. Posunem elektrody po přední stěně dopředu lze lokalizovat i G-bod, výborně reagující na všechny druhy působení. Asi nejúčinnější je jeho impulsní stimulace proti druhé, menší elektrodě, přitlačené k podbřišku v místě močového měchýře.

V dalším stupni je vhodné opět zavést elektrodu do pochvy, do rekta zasunout elektrodu s vyšší proudovou hustotou (podle obr. 8) a na podbřišek nebo zevní rodidla přiložit další plochou elektrodu nebo labiální štítek. Venkovní elektrody spojíme paralelně. V tomto případě je intensivně stimulováno celé svalstvo pánevního dna.

Psychologický aspekt.

Rodidla pro ženu představují nejintimnější část jejího těla. Ženy se proto velmi dotkne jakákoliv manipulace s genitálem, prováděná proti její vůli. Pocit ponížení lze zesílit vhodně časovanou psychologickou přípravou a cíleným nátlakem. Je vhodné, aby křeslo či fixační zařízení s instrumentáriem bylo přítomno po celou dobu scény, ovšem mimo hlavní směr pohledu subjektu nebo za jen částečně průhledným závěsem. Sama fixace do křesla by pak měla proběhnout bez násilí - pokud subjekt do křesla usedne sám, dá se očekávat jeho menší rezistence i nadále. Efekt lze zesílit nakloněním křesla dozadu, aby osa páteře směřovala mírně dolů - tak je zesílen pocit bezmoci. Záklon ale není třeba přehánět, je žádoucí, aby žena mohla dobře pozorovat přípravy a ruce dominujícího. Účinnější jsou pomalé rozvážné pohyby rukou. Nástroj či elektrodu je třeba držet vždy hřbetem ruky vzhůru - otočení dlaní je podvědomě považováno za vstřícné gesto. Rozevřením pysků a jejich fixací po stranách pocit ponížení vzroste. Již samotná prezentace elektrod a příslušenství vyvolává velmi intenzivní pocit strachu. Ten lze zesílit i doplněním instrumentária o nástroje, které nebudou použity (ostře ozubené makety elektrod, skalpely, nůžky, sondy, extraktory apod.).

Zatímco s manipulací na vnějším genitálu má žena jisté zkušenosti z intimního života či gynekologických vyšetření, na bolestivé podněty v hloubce pánve reaguje až panicky. Z tohoto pohledu je mimořádně účinné hluboké zavádění malých elektrod s velkou proudovou hustotou, nejlépe talířkového nebo tyčového tvaru. Vedení těchto elektrod v poševní klenbě a po děložním čípku je pro ženu iritující, stejně jako průchod proudu po svalech pánevního dna. Většinu těchto svalů nemá žena (nejde-li o thajskou prostituku) pod volní kontrolou, proto je pro ni jejich pohyb a bolestivé stahy neočekávaný a nepříjemný. Totéž se týká stimulace uretrálního traktu.

Velmi účinnou nátlakovou metodou je střídání sexuální stimulace s bolestivými podněty. Třebaže téma poněkud přesahuje výklad GET, lze jako příklad uvést jemnou masáž klitorisu, prováděnou dvěma prsty přes kožní řasu, vystřídanou neočekávaným šokem do žaludu nebo impulsem do Grafenbachova bodu.