Menu
Spokojeni?
Král Sýsifos má blbý džob. Tedy, lépe řečeno, on to není tak úplně jeho džob, dostal ho za trest od Dia Hromovládného za to, že vykecal něco, co vykecat neměl a povšechně byl příliš chytrý na to, aby ho bohové nechali jen tak beztrestně běhat po světě. Povedlo se mu dokonce pláchnout i z Tartaru, a to hned dvakrát po sobě, přičemž na jeho lov se vydávaly takové celebrity jako Árés či Hermés. Ten ho nakonec do Tartaru dopravil i bez eskorty a Zeus se protentokrát Hádovi zapletl do jeho pravomocí a určil Sýsifovi práci, které nevede k cíli a nikdy nekončí. A po tomto džobu dostal jméno i Sýsifův úděl či Sysifova práce.
To, o čem chci psát se občas výše jmenované práci podobá. Předestřu že doufám, že s ní má společného jen tu nekonečnost, protože o smysluplnosti nelze pochybovat. Jde o BDSM klub, tedy - lépe řečeno - prostory BDSM klubu. Pracovně tomuhle tématu říkám památník pohřbených úchylných snů a když kolem míst, jichž se týká projíždím, nostalgicky vzdychám a ukazuji je vedle sedícím mláďatům s hořkými tóny smutku v hlase. Geneze těchto míst se s (ne)záviděníhodnou pravidelností opakuje.
Začíná to tím, že najdeme místo. Ne, musím napsat Místo, s velkým písmenem na začátku. Místo je ze začátku zanedbané, plné bordelu a povšechně nepoužitelné. Tlupa lidí ho bez nároku na odměnu či profit vypucuje, vybílí, zařídí rozvody, naistaluje hračky a povšechně udělá ze sklepa hernu. Majitelé jsou zpočátku vstřícní a naklonění k tomu, že z oněch nepoužitelných a hluchých prostor budou mít nějaký výnos.
Místo se stane známé a navštěvované. Rozběhne se rutinní provoz, nastaví se rezervační a provozní procesy a úchylové si jej zařadí do svých kalendářů a zabudují do svých plánů. Naučí se využívat toho, co místo poskytuje a obcházet ty nedostatky, které místo má. Natahají tam hromady svých hraček a s každým pobytem místo vylepšují a prohřívají. Zapojených úchylů je čím dál, tím víc a majitelé zjišťují, že by vlastně mohli mít z místa profit sami a výrazně vyšší, než je stávající stav. To zjištění je spíše představou, ale opakuje se naprosto pravidelně.
Ve finální fázi úchylná obec zjišťuje, že za těchto podmínek tedy ne a místo opouští. Majitelé zjišťují, že příliv návštěvníků vyschnul a že očekávané zisky jsou pouhou chimérou a místo buď pustne k výchozímu stavu jako Bílá hora, nebo jsou z něj zoufale vymítány všechny známky toho, k jakým účelům bylo kdysi využíváno jako třeba Stará pošta. Sysifův kámen se opět valí z kopce do údolí a rozhazuje kolem sebe trosky všeho, co po své cestě nahoru minul.
Další kolo kutálení šutru je před spuštěním. Chcete si zkusit, jestli to tentokrát přece jen nevyjde? Já ano.