DEV...ELeferno

Datum v kalendáři a dějinný význam okolností by sice velely sepsat cosi patetického, zahrnujícícho v sobě hlubokomyslné úvahy nad koncem jednoho a novým začátkem jiného (jak modří jistě vědí), výzvy k jednotě a porozumění, s pozitivně a optimisticky vyznívajícím závěrem, nicméně přípondělník bude o čemsi zcela jiném.

Starý úchyl som.... Už som viděl aj lietadlo cúvať, aj komediantov v príkope prevrátěných. Pravda, hada pescou o stuol mlácic se mi dosud nepoštěstilo, ale to čas jistě spraví a Nenu s Leonem mne - doufám - nepřetrhnou za moje prznění jejich rodného jazyka a mně se minulý týden povedlo rozšířit svoji sbírku bizarních dopravních staveb (nadjezd pro lodě, most pro letadla, mimoúrovňová křižovatka pro chodce a dva mimoúrovňově se křížící průplavy) o křižovatku (úrovňovou, řízenou světelnou signalizací) ranveje a gibraltarské Main Street. Vyzkoušet se mi ji povedlo hned ve třech smyslech, pěšky, v půjčené Cessně a v půjčeném nesmyslu z dalšího odstavce přípondělníku.

Starý šofér jsem. Už jsem jezdil škodovkou stodesítkou, Simkou, Oltcitem, Oplem Campo, VW Golfem, Caravellou, Transporterem, všemi škodovkami nové generace, počínaje Felicií (tou s úchylnou SPZ), několika klasickými amerikami s automatem a ploutvičkami i bez nich, otevřenými i zavřenými jeepy, náklaďáky i bojovým vozidlem pěchoty. A taky Velorexem. Vlastně dvěma - ten druhý vymysleli u Mercedesu a stydí se za něj, proto mu říkají Smart for Two a dávají na něj loga jakési švýcarské dceřinné společnosti. Ten hadrový Velorex jezdil výrazně lépe, akorát neměl kravaťákovu oblíbenou černou barvu. Smart černý byl a kromě zadních klik mu chyběly i zadní dveře. Chyběl mu i spojkový pedál, teploměr chladicí kapaliny, otáčkoměr a spousta dalších věcí, které dělají auto autem.

Starý inža jsem. Byly doby, kdy jsem uměl bez tabulek a učebnice pevnosti a pružnosti spočítat příhradový nosník na papíře s logárem v ruce přesně a bez logára a papíru s ucházejícím přiblížením prvky odhadnout. Ta dovednost vzala dlouhým nepoužíváním za své a taky materiály se za ta léta hodně změnily. Na zpátečním letu z Málagy jsem si u hezké operátorky Menziers vykecal sedačku 23F v narvaném Boeingu 737-800 s úžasným výhledem na mechaniku křídla. Let měl mezipřistání v Barceloně, takže bylo nač se dívat po celou dobu letu (i pominu-li to, že prakticky celá trasa vede nad pobřežím, od Málagy až nad Itálii, pak se stáčí nad Brenner, Insbruck a Munich). Po plném vysunutí slotů a plném zvednutí spoilerů je průhled křídlem skrz monumentální -  osamělá pásnice centrálního nosníku, ježící se styčníky na všechny strany, torzní skříň a jinak (zjevně zhuštěný) vzduch...

Další fotky najdete v galérii. Nevyděste se moc.