DEV...ELeferno

Když jsem si nechala ve svém věku napíchat kroužky do pysků, proč bych se nemohla jít podívat také na Hell Party? Než umřu, ať vím, jak to na party vypadá. Co se muziky týká, mám tréning od syna, pořád u nás duní nějaké bubny (a sbíječky rozbíjejí panel po panelu), tak nějaké elektrobreaky a Drum 'n' Bass snad zvládnu. Musím to upřesnit, na nějakou obyčejnou technoparty bych nešla, ale Hell Party vzbuzovala moji zvědavost. A hlavně Fetish sklep. Podle programu tam měl být spanking, elektrotortura a bondage, to by mohlo být hodně zajímavé! O spanking jsem přišla, protože jsem doma dlouho vybírala korále, co by mi zakryly výstřih až pod kozy. A když jsem jela tramvají na Stejskalovu, říkala jsem si: „Doprčic, snad nezmeškám i tu elektrotorturu, to bych se na to mohla vybodnout!" Fronema mi napsala, že bude vystupovat s Tormem, a že to bude velký! Všechno dobře dopadlo, v půl sedmé jsem byla v Abatonu. Našla jsem sklep a první známý člověk, kterého jsem potkala, byl Torm. Pozdravili jsme se a já jsem se rozhlížela po dalších známých. Hele, Nenufer! Měla ve sklepě prodejní stánek s různými BDSM hračkami a byla tak hodná, že mi k nim do stánku schovala bundu. To byl první nedostatek, co mi na Hell Party vadil, žádná šatna. Přemýšlela jsem, jak to dělají ty holky v nádherných latexových oblečcích, přece v tom nejedou v tramvaji? Kam si dají civilní šaty? Nebo jedou? Pak jsem se dívala na bondage plnoštíhlé dívky a myslela si: „Vidíš, ty máš furt strach, že jsi tlustá, a podívej, jak hezky ta baculka visí!" Po bondage část diváků odešla a tak jsem se probojovala těsně k místu vystoupení. Ani párem koní by mě neodtáhli, právě totiž ohlašovali elektrotorturu. Přišel Torm s kufříkem. Něco si připravil a pak si sedl na lavici a četl německé noviny. Vtom dva zřízenci vlekli oběť k váslechu. Byla to Fro, bosa, v dlouhém triku. Trhala se jim z rukou a křičela:

„Co si to dovolujete? Kam mě to vlečete? Víte, kdo je můj otec?"
Zřízencům to bylo jedno a klidně jí omotali zápěstí černou lepicí páskou a připoutali je nahoru k tyči. Torm jí mezitím spoutal nohy. Zřízenci odešli a Torm, s lehce pobaveným výrazem, nic nedbaje jejích protestů, rozstříhal Fronemě tričko. Pod ním měla podprsenku a tanga. Se zavilým úsměvem ustříhl i ramínka a pak rozstříhl podprsenku uprostřed. Byla krásná, taková škoda! Ale Fronemina ňadra, co vyklouzla ven, byla stokrát krásnější! Fro sebou cukala a bránila se, když jí Torm dělal na nich nějaké značky. Řvala:
„Co mi chcete dělat? To nesmíte! Nic vám neřeknu! Budu křičet!"
Jedním z nejpůvabnějších momentů celé scénky bylo, když si Torm s klidem nasadil na uši protihlukové chrániče a dál pokračoval ve své činnosti. Nejdřív použil Violet Wand. Jezdil Fronemě po prsou, modré výboje se po nich vinuly jako jedovatá háďátka a Fro nádherně hrála bolest a strach. Až do ztráty vědomí. Torm jí dal pár facek, aby se probrala a přilepil ji na pravou kozu elektrody. Zapojil kontakty a přišla další fáze vyšetřování. Vlastně to bylo spíš mučení, protože Torm se na nic neptal a s chrániči na uších by ani žádné odpovědi neslyšel. Čert ví, jaký proud jí tam pouštěl, ale Fro hrála jako Greta Garbo, cukala sebou, křičela a nakonec zase „omdlela". Torm dal pokyn, zřízenci jí odvázali ruce, jeden si ji přehodil na rameno, a jako pytel brambor odnášel pryč. Velký úspěch! Diváci tleskali a pochvalně křičeli. Pobavilo mě, když jsem za sebou zaslechla úryvek rozhovoru dvou mladých dívek, vyjukaných z představení:
„Představ si, že bys takového chlapa potkala na ulici..."
Paráda! Tak to se fakt povedlo! Dala jsem si pivo v kelímku za 32 Kč a šla pokecat s Nenu. Hlasatelka předtím oznámila, že si každý může vyzkoušet elektřinu, doslova řekla, že Torm to napere do každého. Jenže nikdo se k němu nehrnul, Fro byla opravdu přesvědčivá. Tak si ta nenasytnice lehla do gynokřesla a Torm jí jezdil po bradavkách elektrifikovaným Wartenbergovým trojkolečkem. Při tom ji natáčel kameraman. Koukala jsem na ni závistivě a Fro na mne zavolala:
„Pojď k nám!"
Kamera mi byla ukradená, přistoupila jsem k ní a zvědavě nastavila Tormovu kolečku ruku. Bylo to velmi zajímavé, nedivila jsem se Fro, že se předtím tvářila tak blaženě. Pošeptala jsem jí do ucha:
„Na poštěváčku to musí být bomba!"
Odpověděla:
„Já mám na uchu mikrofon. Když šeptáš, jde to přímo do kamery!"
Bylo mi to fuk, kamera, nekamera, určitě poprosím svého Pána, aby takové multikolečko koupil. Šla jsem se porozhlédnout i na jiná místa, abych ukojila svoji zvědavost. Ve střední hale řvala muzika a byl tam i parket na tancování. Nic pro mne. Vyšla jsem někam nahoru a tam na velkém pódiu právě probíhala UV Show. Bylo to hezké, na závěr se přivázaná holka a kluk vznášeli nad pódiem jako andělé. Představení skončilo a davy zase proudily někam jinam. Díky tomu jsem se dostala až k pódiu a zaujala místo hned u drátěného plotu. Fousage a jeho lidi tam připravovali svoji Hellshow 1. Chtělo to půlhodinku vydržet a pak se kochat pohádkou o Adamsovic rodince. Bylo to skvělé, ulítlé, morbidní. Do publika letěl mozek a části dětského tělíčka, které bylo „těhotné" ženě vyrváno z břicha a následně roztrženo Adamsovic dětmi. Krev u toho stříkala! Opravdu dokonalé! Show byla zakončena zavěšením Adamsovic synka na háky a vytažením vzhůru. Sestřička ho rozhoupávala za nohu a on se ještě usmíval! Fakt dobrý!
Jenže další nedostatek, který pro mne party měla, byla náhrada kyslíku nikotínem. Hlavně na horním patře, kde probíhala Hellshow, se nedalo dýchat. Sešla jsem zase dolů do sklepa a sedla si na schody. To byl třetí nedostatek, téměř žádné místo k sezení. Já vím, na party se nechodí sedět, ale stát celou dobu v botách na podpadku není žádný med!
Zase jsem si chvíli povídala s Nenufer a pozorovala Torma, jak provádí svoji elektroosvětu. Bylo to tak zajímavé, že jsem se musela jít podívat zblízka. Fronema seděla na lavici a na jejím klíně pěkná zrzavá holčina. Do půl pasu svlečená a Torm jí pouštěl výboje do malých koziček. Pak jí na pravou přilepil elektrody a jemně otáčel kolečkem generátoru. Holčina se nejdřív usmívala a dělala jakoby nic, ale pak Torm přitvrdil a bylo vidět, že už to opravdu cítí. Nejen mne, i kameramana zajímal její prožitek. V obličeji bylo vidět přemáhanou bolest, na těle hluboké dýchání. Trvalo to dlouho a vypadalo to jako „kdo z koho". Holka držela a Torm se zaujetím a s úsměvem ovládal generátor a dopřával jí bolest. Nepostřehla jsem, jestli to vypnul Torm, nebo jestli ona dala pokyn, ale byla to moc zajímavá scénka. A Fro to okomentovala:
„Skoro ti závidím!"
Viděla jsem, že další domík se svou subinkou čeká, až bude Torm volný, ale už mě tak moc bolely nohy a záda, že jsem se rozhodla jít domů. Oželela jsem Hellshow 2 i s půlnočním překvapením a belhala se na tramvaj. A byla jsem šťastná, že můžu dýchat čistý, jarní, voňavý vzduch.