DEV...ELeferno

Neměla jsem to štěstí zúčastnit se lednového elesrazu. Byla jsem na dvou, kde se téměř nic nedělo a chyběla na tom, kde se něco dělo. Docela by mě zajímalo, co cítila Fro, když se jí věnovalo pět dominantů s WTB kolečky. Než nám Fro sdělí svoje pocity, podělím se o své vlastní zkušenosti.

S masochistickými subinkami je kříž! Pořád chtějí poznávat nové a nové věci a užívat si novými způsoby a pro Páníčky je to náročné. Musí občas subinky seřezat, aby si uvědomily, kdo je tady Pánem. Jenže ty čubky masochistické v duchu jásají: „Tak se mi to povedlo, vyprovokovala jsem ho a dostala jsem krásný výprask! Ty pruhy mi tam vydrží aspoň týden!“ Dobře to znám, jsem taky taková, nadržená, zvědavá a podnikavá.

Sehnala jsem Pánovi wartenbergské kolečko a doufala, že ho na mně vyzkouší. Napínal mě jako kšandy. Dívali jsme se na televizi, popíjeli víno, povídali si a pořád nic. Umyli jsme si zuby a šli jsme do postele. A pořád nic!

Ale najednou Pán povídá: „Otoč se ke mně kundou a roztáhni si ji!“

Celá šťastná plním příkaz. Pán má v ruce radélko a začíná mi s ním jezdit po těle. Nejdřív po dvorcích a bradavkách. Píchá to, ale jde to vydržet. Jede po břichu dolů. Přejíždí po vnitřní straně velkých pysků. To už píchá pěkně! Sjíždí na stehna a vrací se zpátky. Prostředkem pipky rovnou na klitoris. Jak si ji držím roztaženou, poštěváček je obnažený a vykukuje ven.

A to už musím zaječet: „Au, au, au!“

Projede ho nahoru a vrací se. Zase to píchání. Jede po malém pysku dolů, vrací se po druhém nahoru a zase s gustem přejíždí klitoris. Napínám se a bolestí ani nedýchám.

Pán dělá pauzu. Rychle a zhluboka vydechuju.
„Proč nedýcháš normálně?“ provokuje mě.
„Protože to bolí, Pane!“
„Že by to bolelo?“ žasne Páníček.

Zalíbilo se mu to. Znova zamíří na klitoris a tentokrát sjede dolů až k anusu. Ten je skoro tak citlivý, jako poštěvák. Páníček si hraje. Jako když malý kluk jezdí s autíčkem, on jezdí s radélkem. Zkouší i jiné části těla, stehna, lýtka, chodidla, ale nikde není taková odezva jako na poštěváčku. Pořád po něm přejíždí sem a tam. Mám zavřené oči, zatajený dech a užívám si to.

Konečně odkládá kolečko, chytne mě za vlasy a přitáhne si moji hlavu ke ztopořenému ptákovi.

Ale jen co po něm párkrát přejedu rty, přikazuje: „Přines mi skřipce spojené provázkem a vodítko! A podej mi rákosku!“

Připíná mi skřipce na pysky. Znova se věnuji Pánovu ocasu.
Ale zase mě přeruší: „Vyhoníš si při tom kundu!“

Kouřím Pánovo péro, dráždím si prstem poštěváček a vychutnávám si bolest, když tahá za vodítko, nebo mě švihá rákoskou po zadku. Není divu, že mi za chvilku přijde orgasmus. Pak se konečně můžu s láskou věnovat Pánovu ptákovi a také jeho přivést k vyvrcholení.

A při tom mě napadá kacířská myšlenka: „Kdyby to kolečko bylo pod proudem, to by si klitoris užíval!“

Já vím, jsem nepolepšitelná subinka, která si dovede představit, jak moc by to bolelo, ale kterou přesto vzrušuje už pomyšlení na elektrifikované radélko.

Snad se taky dočkám!