DEV...ELeferno

Byla jsem pozvána na názornou prohlídku mučírny Pána Trautenberka. Pojal to jako hru na kata a hříšnici. A já jsem se jen velmi chabě dokázala zapojit do jeho scénáře. Byla jsem se sebou nespokojená. Ale nejen to. Byla jsem zvědavá, jak by se taková hra mohla dále rozvíjet. Vzrušovalo mě pomyšlení na další mučeníčka…

Poprosila jsem Pána Trautenberka, abychom si zahráli ještě jednou, třeba na kata a vzpurnou děvku. Souhlasil a povolal mě do své mučírny na čtvrtek, v devět hodin. Dostavila jsem se v 9:16, protože jsem u Anděla zakufrovala a sedla si do opačné tramvaje. Napsala jsem v devět omluvnou SMS, ale přesto jsem se bála (nebo těšila?), že mě za to potrestá. Nepotrestal, asi shovívavě toleroval vidláckou neznalost pražské MHD.

Nachystal kávu do hrníčků, já jsem ji musela zalít.

„Poklekni před Pánem!“

Provedla jsem a Pán Trautenberk mi připnul na krk široký kožený obojek. Pak jsem musela zaujmout základní postoj - stoj s rukama za zády.

„Pozdrav Pána!” (krátké opakování z minulé návštěvy).

Poklekla jsem před ním, políbila mu ruku a přiložila si ji na čelo.

„Vrať se na místo!“

Po chvíli:

„Nabídni Pánovi prsa!“

Udělala jsem to tak, jak mě to minule naučil. Prohmatal mi je a poslal mě zpátky na místo.

„Nabídni Pánovi zadek k pochvale!“

Předklonila jsem se a Pán mě plácal po zadku do rytmu nějaké melodie. Zatím jemně.

„Svlékni si svetřík!“

Svlékla jsem ho a položila na opěradlo křesla.

„Sundej si podprsenku!“

Putovala za svetříkem.

„Ještě jednou nabídni Pánovi prsa!“

Prohmatával mi tentokrát obnažené kozičky i bradavky. Bylo to příjemné.

„Teď tě naučím další příkaz. ‚Nabídni Pánovi rozkrok!‘ Přijdeš ke mně a rozkročíš se nad mojí rukou!“

Přistoupila jsem k němu, jak požadoval. Prohmatal mi ho.

„Svlékni si kalhoty!“

Udělala jsem to

„A kalhotky!“

Také jsem je svlékla. Sama jsem si přála tuto hru a bylo jasné, že při ní nebudu oblečená.

„Nabídni Pánovi rozkrok!“

Přistoupila jsem k němu a rozkročila se. Jak mě Pánbů stvořil. Jen obojek jsem měla na krku. Jel prsty po sevřených pyscích. Drsně mi sevřel kundu do dlaně. Bolestivě zmáčknul Venušin pahorek. A poslal na místo.

„Další příkaz: ‚Pozdrav svého Pána!‘ Poklekneš a políbíš mi nohu. Ne botu, protože je špinavá a nemohl bych si takové čubky vážit. A dál to uděláš jako s rukou!“

Vyzul si botu. Poklekla jsem a políbila mu nohu v ponožce. A teď jsem byla zmatená. Chtěla jsem si přiložit jeho nohu k čelu. Zasmál se a řekl, že to má být obráceně, čelo k noze. Přitiskla jsem si čelo k jeho nártu a čekala, až dovolí vstát. Poslal mě zase na místo.

Káva byla ještě horká. Řekl, že nebudeme ztrácet čas, popadl mě za vlasy a vedl do mučírny. A zase mě zamkl do výklenku ve zdi, jako minule.

„Tam patří takové děvky, jako ty!“ zahájil hru.

V celé sklepní místnosti svítila jenom jedna malá svíčka.

Chvíli mě tam nechal přemýšlet, co mě čeká. Pak se vrátil a zapaloval další svíčky.

„Tak copak to tu zase máme? Ty už jsi tady jednou byla! Jak to, že tě sem drábové znova přivlekli?“

„Jsem nevinná! Živím se jako počestná děvka! Nevím, proč jsem tady!“

„Žádná děvka není počestná! Jsou to hříšné nádoby a patří do šatlavy! Zaplatila jsi výběrčímu daně pro pana krále?“

„Zaplatila, v naturáliích. A drábům jsem nechtěla dát, proto mě sem přivlekli.“

„Pana krále nezajímají naturálie. Když je výběrčí úplatný, je to špatné, ale král potřebuje tolary! Mimo jiné i na výplatu svému katovi. A když mi pan král nezaplatí, nemůžu si koupit víno! A co mám dělat po večerech, když nemám víno?“

„Já bych tě dovedla potěšit, kate, kdybys mě pustil. Vydělala bych tolary a přinesla ti je.“

„Mám ti věřit, že by ses vrátila? Ani nápad, utekla bys!“

„Mám svoji čest, jsem počestná děvka!“

V takovém duchu se nesla naše konverzace. Já jsem provokovala a kat byl neoblomný. Vytáhl mě za vlasy ven a vedl k řetězům uprostřed místnosti. Snažila jsem se i fyzicky odporovat, bránila jsem se, cukala sebou. Změnil směr a vedl mě ke kládě.

„Když seš tak vzpurná, patříš sem!“

Zacvakl mi krk a ruce do klády i přes můj hraný odpor. Na zápěstí mi připnul pouta, protože jinak bych ruce dokázala provléknout otvorem. Teď jsem byla opravdu bezmocná.

Kat mě plácal nejdřív rukou po zadku, po bocích, po zádech. Dost citelně. Já jsem ještě provokovala:

„To si troufáš, kate, na bezmocnou ženskou! Kdybych nebyla v kládě, tak by sis na mne netrouf!“

Odpovědí mi byla dvacetiocasá kočka. Buď jí roztáčel, až svištěla vzduchem a konečky se dotýkala mého těla, nebo mě švihal po zadku. Ty konečky pěkně štípaly. Na zadku to byly slušné švihance. Když jsem měla kůži na zádech i na prdeli citlivou, lil mi na ni horký vosk. Znova a znova. To už jsem sténání nehrála, opravdu to pálilo. A když držel svíci pod mým rozkrokem a plamen mi nahříval pysky, dostávala jsem trošku strach. Stavěla jsem se na špičky, abych oddálila kundičku co nejvíc od plamene. To mi ještě nikdy nikdo nedělal - pálení svíčkou.

„Takové hříšné ženštiny si zaslouží pořádný plamen na hranici! Tam se opravdu zahřejou!“

„Ale pálí se čarodějnice, kate, a já jsem jenom děvka. Pusť mě, kate, přinesu ti víno a vypijeme ho spolu.“

„Výběrčího jsi uplatila, ale kat je neúplatný!“

Do něčeho mi skřípnul bradavky. Aby byly pořádně natažené a mohl z nich vydojit mléko, povídal. Dost to svíralo. Obávala jsem se, že mi na ně bude věšet ještě závaží, ale k tomu nedošlo. Místo toho mě začal švihat do rozkroku. Jemněji než na zadek, nebolelo to, ale vzrušovalo. A prsty zajel mezi pysky. Dráždil mi rukou štěrbinku a občas drsně sevřel celou kundičku. Zasunul mi prst do dírky. A pak mi tam tlačil něco jiného. Nevěděla jsem, co to je, ale bylo to strašně příjemné. Začal mě tím píchat. Nejdřív pomalu, jemně. Sténala jsem vzrušením. A pak rychle a divoce a hluboko a já jsem myslela, že se zblázním. Současně něčím narážel na poštěvák. Bylo to úžasné a netrvalo dlouho a přišel mi nádherný orgasmus. Vydýchávala jsem se a kat se na mne zezadu přitiskl celým tělem. Bylo to moc příjemné.

Přikázal mi, abych dala nohy k sobě a držela to, co jsem měla v pochvě. Pak mi to vyndal, osvobodil mi bradavky a na chvíli odešel. Strašně moc jsem si přála, aby to tím orgasmem nekončilo, aby hra ještě pokračovala. Když se vrátil, pustil mě z klády. Opřel se o ni zády a

přitiskl si mě na hruď. Nedá se svítit! I když je Pán Trautenberk pro mne cizí muž, široká a teplá a chlupatá mužská hruď je asi to nejlepší, o co se můžou opřít ženská ňadra. Napůl ve hře a napůl v reálu jsem tiše navrhla:

Když ti král nezaplatí, já se ti odměním, kate. Chceš, abych ti ho vzala do úst?“

Odmítl.

„Kat to nemá zapotřebí!“

Pak mě zase chytil za vlasy a vedl doprostřed mučírny. Roztažené ruce mi připevnil k řetězům, co visely z trámu. Sedl si na svůj „trůn“ za mými zády a kouřil. A rozehrál druhé kolo:

„Proč si nenajdeš nějaké počestné zaměstnání? Můžeš třeba prodávat zeleninu na trhu!“

Už mi otrnulo a zkusila jsem to zase s drzostí:

„To zrovna, budu prodávat zelí, když můžu prodávat své tělo!“

„Tak tobě to ještě nestačilo! Nepoučila ses. Tak budeš to zelí okopávat na poli!“

„To jsem zvědavá, jak mě tam dostanou!“

„Jen se neboj, dostanou tě tam!“

A vylil mi na záda horký vosk. A další a další. Ani nevím, kde ho pořád bral. Tolik svící tam snad ani nebylo.

„Jsem umělec a namaluju ti na záda obraz voskem.“

Rukojetí důtek objížděl záda kolem voskových nánosů.

„Pak se to takhle vyřízne, protože nejhezčí obrazy jsou na ženské kůži!“

„Ale to bys snad neudělal, kate?! Stáhnout mě z kůže!“

„Nic jiného nezasloužíš! Však ona ti doroste! A rozžhaveným železem bych ti vypálil cejch! Aby všichni viděli, co jsi zač!“

Stál při tom vedle mne a měl v ruce cigaretu. Vzpomněla jsem si, jak mě Pán pálil cigaretou, a zatoužila jsem po takovém cejchu. Ale to, bohužel, nejde. Dlouho se to hojí a nevysvětlila bych to svému Pánovi.

Kat mě opět střídavě švihal důtkami po zadku a po zádech a políval mě horkým voskem. A pak si šel pro další bicí nástroje - koženou plácačku a velkou dřevěnou plácačku. Tou koženou to pořádně štípalo a nahlas plácalo.

„Lidi si myslí, že tu máme restauraci a klepeme řízky! Plác! Plác! Plác!“

Musela jsem se zasmát. Měla jsem pocit, že každá další rána štípe víc. Zadek jsem musela mít červený jako pavián. A což teprve, když nastoupila dřevěná plácačka. Zasáhla obě půlky a bolela a štípala ještě víc. Zkusila jsem zase sekat dobrotu:

„Tak já si, kate, najdu poctivou práci. Umím šít, můžu se tím živit!“

„To se mi líbí! Vstoupíš do cechu švadlen a bude z tebe slušná žena!“

„Jenže mě zná celé město! Všichni vědí, že jsem děvka, co když mě švadleny nepřijmou?“

„Nejdřív vstoupíš do kláštera a budeš se kát!“

Ulevilo se mi, když odložil tu těžkou dřevěnou plácačku a začal mě švihat nějakýma jemnýma důtkama mezi nohy. Bylo to příjemné, až na ty konce, co mi švihly až na břicho a pěkně zaštípaly. Vystřídal je drsnějšíma důtkama a konce štípaly na břichu ještě víc. A pak mě začal znova dráždit rukou. Bradavky, kundičku. Sténala jsem vzrušením. Zase mi tam zasunul tu věc a píchal mě. Kunda mlaskala rozkoší. Nemohlo to skončit jinak, než dalším úžasným orgasmem. Když to ze mne vyndal, viděla jsem, co to bylo. Dlouhý, ohebný robertek s kulatou hlavičkou na obou koncích. Jedním koncem mě píchal a druhým narážel do poštěváčku. Zase mi dovolil přitisknout se na jeho hruď a uklidnit si dech. Uvolnil mi ruce a musela jsem si kleknout před jeho trůnem. Chytil mě za obojek a jemně narážel mojí hlavou do svého rozkroku. Ráda bych se mu odvděčila, ale vím já? Třeba má subinku, přítelkyni, nebo harém? Směla jsem si přinést svoji téměř vychladlou kávu a dovolil mi vypít ji ve stoje v základní pozici. Pak jsem musela uklidit pouta, důtky, plácačky a zamést vosk, který mi laskavě oloupal ze zad. Ještě umýt hrnky od kafe a směla jsem se oblíknout. Nakonec mi sundal obojek.

Byla to moc hezká hra!

Děkuji Vám, Pane Trautenberku!