DEV...ELeferno

Víte, jak vypadá testování nově vyvíjeného generátoru Rejnok?

V prostorách významného výzkumného ústavu, v oddělení se zvláštním režimem probíhá vývoj a testování nového generátoru. Pokud máte to štěstí (v případě testovacích subjektů tu smůlu), že se dostanete za několikery uzamčené dveře, ocitnete se v laboratoři. Rozsáhlá místnost je zcela oddělená od okolního světa, má vlastní ochrannou atmosféru, vlastní zdroje energie, vody… nahoře se může stát ledacos, ale tady dole je svět, který bude fungovat dál. U stolů s přístroji pracují postavy v bílých pláštích. Technický ráz celé místnosti poněkud narušují nahá těla žen, umístěných v klecích na vzdálenějším konci místnosti.
V tom se dveře se slabým zasyčením přepouštěného vzduchu otevírají, vchází On a nálada v laboratoři se mění. Pracující postavy ho uctivě zdraví, On jim krátce odpovídá a prochází místností až dozadu ke klecím. I nálada v klecích se změnila. Z unuděné pasivity je rázem nervózní očekávání, nejistota a strach. Dnes si přišel vybrat subjekty na testování dříve, než obvykle….

Ale dost fantazií, slíbila jsem napsat pravdu a nic než pravdu. K tomu mi dopomáhej Frodův elektrický bičík.

U vývoje Rejnoka jsem od úplných začátků a sloužím jako první testovací vzorek. Pro další zájemkyně o testování rovnou předesílám, že jsem stále živá, zdravá, všechny mé orgány fungují beze změn a jsou tam, kde byly před začátkem testování.

A jak to tedy probíhá doopravdy?

Nejdřív ze všeho je nutné zbavit se panického strachu z elektřiny. Asi můžeme poděkovat rodičům, kteří nás varovali před smrtelně nebezpečnými zásuvkami, potom výstražným cedulkám “Nedotýkejte se drátů, ani na zem spadlých”, všelijakým červeným bleskům a černým lebkám, které zdobí elektrická zařízení. Strach z elektřiny a drátů mají mnohé z nás pěkně zafixovaný. Což o to, strach je dobrý, ale panická hrůza i z tužkové baterky je v tomto případě na škodu věci.

Generátor jsem dostala do ruky, elektrody jsem si přilepila dle vlastního výběru. Napoprvé doporučuji seznámit se s elektrodami na bříšcích prstů. Tento postup má dvě výhody, elektrody na prstu nepůsobí hrůzostrašně a současně jsou bříška prstů dostatečně citlivá. Jak se ukázalo vzápětí, prsty jsou citlivé ažaž, na prsou jsem k dosažení stejných pocitů potřebovala podstatně větší napětí. Zkoušela jsem si elektrody na prstech, na hřbetu ruky, na předloktí (mimochodem, nic moc, nebolí to, ale je to nepříjemné), na prsou. Výběr dalších pokusných míst jsem následně nechala ve Frodových rukou.

Dost velkou část testování jsem si hrála sama. Plošné elektrody přilepené na prsu, ovládání v rukou a hledala jsem, co je příjemné, co je zajímavé, co už není ani příjemné, ani zajímavé. Už tahle část testu je důležitá, přestala jsem se bát toho, že se okamžitě po zapojení 9V baterie změním na škvarek, a zažila jsem pocity, které si jinak nenavodím. Od všelijakého lechtání, svědění, brnění až k píchání, které cítíte uvnitř prsu – zvláštní zážitek. Postupně jsem zjistila, že mi mnohem víc vyhovuje přenechat “řízení” Pánovi a soustředit se jenom na prožitek.

Po nějaké době přišly na řadu i bodové elektrody, tady už jsou pocity a zážitky mnohem intenzivnější. Vaginálky vzhledem k mému stavu testovat nemůžu.

Co k tématu dodat víc? Elektrická stimulace neznamená nekončící bolest a utrpení, subinky v agónii a hromady mrtvol za laboratoří :o) Elektrické dráždění může být velmi příjemné a vzrušující, rozhodně se pomocí elektřiny dá dosáhnout netradičních pocitů. Pocity a prožitky se těžko popisují, lépe je vyzkoušet. Případným váhajícím dámám ráda poskytnu další informace ze svého konce drátu.