Menu
Spokojeni?
V poslední době se na českém webu objevily dva články v podobě úvah o BDSM. Obě tyto úvahy staví BDSM do podobného úhlu, i když každý autor k tomu přistupoval jinak. Jeden v podstatě BDSM jako celek odsuzoval, že omezuje svobodu, způsobuje nevratné poškození zdraví atd. Druhý se pokoušel prohlásit za jediného správného BDSMáka a pokoušel se BDSM stáhnout směrem k nekonsensuálnímu domácímu násilí a k omezení práv žen.
Oba tito autoři mají částečně pravdu. Může existovat celá řada lidí, která se zaštiťuje různými mýty o BDSM a chovají se v podstatě stejně jako někteří vůdci sekt. Oni totiž vše dělají v dobré víře, že je to pro ně i partnera nejlepší. Ale vzhledem k tomu, že od dob starověku se lidské nahlížení na pohlavní rozdíly a na práva jednotlivců malinko posunulo, si myslím, že by moderní BDSM mělo být o něčem jiném.
Ono totiž moderní pojetí BDSM o něčem jiném je. To něco jiné z něj dělá pár slov, kterými by se měli řídit všichni, nejen členové BDSM komunity. Tak si je rozebereme hezky po jednom. Začněme slovem "stop".
Já vím, na stopce nic není, je to napsané u každé druhé křižovatky na takové osmiúhelníkové značce, kterou stejně polovina lidí ignoruje. Ale ona může znamenat daleko víc. Dost často stojí mezi místem, kde si submisiv ještě užívá a kde už mu hrozí riziko úrazu. Ano, většina nás dominantů se pokouší o to, aby se našim submisivním partnerům/partnerkám nic nestalo. Například, když je vážeme, kontrolujeme, že jsme jim nezaškrtili nikde krevní oběh, ale oni se při dalších praktikách můžou různě škubat a provaz se dostane někam, kam by neměl. A v tuto chvíli by dle mého správný submisiv měl nějak upozornit dominanta (třeba tou stopkou), že je něco špatně, a ne jak psal ve svém článku Alien, prostě jen bezhlavě trpět, a nechat si odumřít končetinu. Ještě bych chtěl reagovat na Alienův článek, a to na část, kde píše, že říci stopku by pro submisiva měla být největší hanba. Naopak. Neměla. A podle mého názoru je lepší, když stopka zazní včas, než když se subinka pokouší vydržet pro pána co nejvíc, a pak mu řekne stopku ve chvíli, když už to vydržet nejde a je to zrovna před/při pánovu orgasmu. A subinky, když se správně trefíte, tak ovládnout se a ukončit činnost, kvůli níž byla stopka je dost obtížné.
Pak bychom si mohli vzít slovo "bezpečně". Já vím, vy kterým koluje v oběhu víc adrenalinu než krve, nemáte ani tušení, co to bezpečně vlastně znamená. Ale to je nás víc. Přesto se domnívám, že by bylo dobré se ovládnout a vždy mít na paměti, že ten objekt zájmu před námi je homo sapiens sapiens. Homo sapiens sapiens je v překladu člověk rozumný, nikoliv člověk nezranitelný. A když není nezranitelný, tak po odstranění negací dostáváme - člověk zranitelný. A zranit ho můžeme různě, ať již fyzicky (někteří jsou schopni si navzájem vyseknout kus masa), nebo psychicky. Ale o trvalém zmrzačení snad BDSM není? Nebo je? Jestli je, tak bychom se měli jít všichni okamžitě léčit do Bohnic. Avšak oni takovou kapacitu nemají, takže BDSM musí být o něčem jiném než o tom jak se navzájem zmrzačit.
Ale o čem tedy vlastně je? To je asi stejně těžká otázka, jako je otázka na všechny axiomy aritmetiky*. Původně jsem myslel, že zde napíšu svou úžasnou filosofickou teorii o tom, co BDSM je, ale nakonec jsem zjistil, že ji budu muset ještě vypilovat, než ji budu moci někde pustit do světa, protože nemám rád teorie, které připouští, aby platilo (p ^ ¬p)**. A teď pro změnu slovo "dobrovolně". Co je to vůbec dobrovolně? Něco, co člověk dělá z vlastního popudu, nebo něco co je ochoten dělat, když ho k tomu druhý přesvědčí? A objevuje se další otázka, jaké přesvědčování lze použít, aby to pak ještě bylo dobrovolně? U té druhé otázky bych asi zůstal. Dobrovolně to asi nebude, když budu někoho přesvědčovat s pistolí u hlavy nebo s nožem u krku. Ale je dobrovolně, když nějaký parchant využije zamilovanosti druhého člověka a přes hraní toho, že by byl jinak smutný, ho k něčemu nutí? Po pravdě, já nevím a ani nevím, jestli chci vědět. Když se na to podíváme z jiného úhlu pohledu, dobrovolné je, na otázku "Chceš napít?" odpovědět ano - ne. Pokud na nás tazatel bude mířit střelnou zbraní, budeme odpovídat tak, jak si myslíme, že on chce, abychom odpověděli. A také víme, že hranice mezi dobrovolností a nedobrovolností leží někde mezi těmito extrémy. Ale kde leží, už záleží asi na konkrétních lidech a situaci, nebo já aspoň nikde žádné obecné pravidlo nevidím.***
Tak, své názory na pár slov jsem vám již řekl. Nyní si dovolím vypůjčit názor Gotloba Frégla, a totiž ten, že pojmy musíme chápat v kontextu. V našem případě, by to mohlo znamenat, že vždy musíme ke každému tomuto slovu přistupovat v kontextu s těmi dvěma dalšími. Což je podstatně těžší, než jen přistupovat k nim najednou. Ale prosím vás lidi, snažte se o to.****
* axiomy aritmetiky všechny nejsou, ani nebudou, kdo si žádá vysvětlení, nechť vznese dotaz v komentáři.
** Někteří jsou možná zvyklí na zápis (p ^ p') ^p¬p nebo , neboli současná platnost výroku p a jeho vlastní negace, z čehož už může plynout cokoliv.
*** Tři zápory v jedné větě? By mě ve škole zabili :))