DEV...ELeferno

Mnoho úchylů, málo prostor, to je stručná charakteristika mikulášské Staré pošty, která v pátek třináctého proběhla (a skončila) bez excesů. Tak by mohla znít zpráva ČTK, zpravodajství úchyl agency bude rozsáhlejší, byť subjektivnější. Počet cca 60 registrovaných jedinců nedával tušit, jak velký zájem o poslední letošní veřejnou akci na SP bude a ještě kolem osmé hodiny večerní v sále kolem tématicky nazdobeného stromečku posedávalo pouze nevelké množství ranních ptáčat. Stromek zaslouží odděleného popisu - mezi ozdobami je třeba zmínit prezervativy (pravděpodobně dosud nepoužité), řetězy ze smršťovací fólie a kabelů s banánky na koncích, ozdůbky z krokosvorek, karabin a kolíčků na prádlo a finální bondage větví, s láskou a zanícením vyvázanou Samurajem. Kolem stromečku se postupně hromadily předměty, určené do tomboly. Ty budou zmíněny později. Celá akce byla avízována dvojmo, jednak coby závěr sezóny s tombolou, jednak jako příležitost změřit a otestovat své elektrovybavení a prokonzultovat jej s realizačním týmem Eleferna. Za tím účelem jsem přemohl přirozenou lenost a dotáhnul desítikilový paměťový čtyřkanál Hitachi, který se ovšem až do osmé hodiny nudil u sloupu.

Vzhledem k tomu, že jsem byl vázán společenskými povinnostmi (Vřesinka dosud neviděla SP, plnou úchylů, po dopolednách se tam vyskytují spíše tiráci), nemohl jsem sledovat dění procházením mezi sály, jak obvykle činím, proto si dnešní reportáž neklade za cíl poskytnout plný obraz dění, půjde spíše o osobní pohled. Statičnost dění nás totiž po osmé hodině donutila vydat se do sklepa využít dobrodiní tématicky zařízených prostor. Po cestě nás zaujala nabídka Xdoma, který se nepozorován vplížil na své obvyklé místo - vyhlédnutý řecký bičík již ale bohužel zůstal pouze v provedení s černobíle károvanou rukojetí a dominou se býti necítím. Škoda, ten nástroj mne oslovil na dálku. Velký sál se ukázal být nedostupným (a takovým zůstal až do našeho odchodu někdy kolem prvé hodiny noční), okupovali jsme proto místnost s křízem (navrhuji označení křížovna), do které jsme postupně nainstalovali Vřesinku (na kříž, či spíše ke kříži), oba mé kufry s náčiním a osciloskop (obr. 2). S Mefistem jsme se quasivydali na pivo, zhasnuvše světlo a uzavřivše dveře (a za tuhle přechodníky opravdu neručím), nicméně zuřivé chřestění pout nám nedalo úmysl dovést do zdárného konce. Nevolí prskající Vřesinka se dívala natolik zle, že jí Mefisto připálil cigáro a já si skočil půjčit ten krásný bičík pro případ, že by Heather upadl popel :-) Upadl. Prvních devatenáct ran se mi podařilo celkem dobře, u té dvacáté zvítězilo mé dobré srdce a namísto již rozměřeného šlehnutí přes rozkrok jsem usadil ohavnou amatérskou ránu dříkem přes kyčle, za kterou se stále ještě stydím. Dobře mi tak, nemám kritizovat výkony Pavla Štastného :-)

Bičík jsem vrátil, neb dorazil Frodo a s dělností sobě vlastní se začal shánět po generátorech ke změření. Nainstalovali jsme měřicí pracoviště (obr.1), Vřesinka se seznámila se Silver Blue, dorazil Markýz plus pár dalších osob, které jsem, otočen skoro zády, nestihnul identifikovat a dění ztratilo statičnost. Zatímco jsme s Frodem testovali Conrada, jedno dílko zručného amatéra a pár dalších předmětů (mimo jiné jednotku Zepter), Mefisto na Vřesinku navěsil hromadu tématických předmětů do podoby úhledně omotaného balíčku, projevujícího neustálou starost o vyhrnuté triko a rozbíhající se zip. Eklektický dojem jenom umocnily dvě ploché elektrody ve slabinách, jejichž kabely se neustále pletly do řetězů. Vřesinku jsme tedy odkurtovali a využili coby umělou (tedy spíše přirozenou) zátěž pro generátor, nicméně konfigurace s dráhou přes tlapky se ukázala být natolik nestabilní, že jsme po krátké diskusi zvolili ve světě unikátní a ojedinělé řešení liquid cunt - na obrázku v popředí. Takto se podařilo stanovit víceméně důvěryhodné parametry dostupné techniky, donesené zvídavými elektrochtivci, jejichž všechny nicky jsem si, ke svému studu, nezapamatoval. Přítomní se totiž, znaveni odbornou debatou, dožadovali praktické ukázky MET. Nabídku přikrytí očí Vřesinka odmítla s frází večera: "Pokud už se mnou chcete něco TAKOVÉHO dělat, tak u toho chci být." Ukázka proběhla ke všeobecné spokojenosti, za potřebné považuji zmínit, že dva stoly vedle kříže jsou hrubě nepraktické pro veřejná vystoupení, neb diváci buď nevidí práci rukou, nebo demonstrující nevidí na subjekt. Předvedl jsem proto pouze základní techniky (ploché elektrody na axilách, dráhy proti sběrači na bázi s variabilní elektrodou a pár kousků s vyššími intenzitami). Pro závěrečnou demonstraci jsem pak zvolil ostrou bodovku, jejíž aplikace vyvolala v přihlížejích i u Vřesinky jisté znepokojení. Fixace nestála za moc, není se čemu divit - ten nástroj má opravdu OSTRÝ hrot, proto tento úsek trval výrazně kratší dobu, než jakou si obvykle hraji. Vřesinku jsme odvázali a po krátké kuřácké pauze její místo zaujala Silver Blue, místo mne se postavil Frodo, Conradův přístroj jsme ponechali beze změn, ke slovu přišla i betaverze přísavek a savce číslo 1, zprovozněného po jistých peripetiích s hadicemi. Oba zaujali perfektně sladěným výcvikem k poslušnosti, který byl po zásluze odměněn potleskem přítomných. Ať v důsledku demonstrace jelenicových důtek z vlastní Frodovy produkce či v důsledku shlédnuté ukázky MET, jeden z párů, projevivších zájem o místo u kříže zmizel po anglicku, že což se následně oba zcela zbytečně omlouvali :-)

Poslední dění již bylo přerušováno příchozími, shánějícími se po Myšičce, takto předpokládané moderátorce tomboly. Přesunuli jsme se tedy do přízemí, již takřka beze zbytku zaplněného úchylným lidem. Moderování tomboly se ujal Vašek, Myšička dílem převlečená, dílem dokreslená do kostýmu Sněhurky dorazila poněkud později. Tombola byla poněkud chudší, než v loňském roce, z prezentovaných předmětů lze zmínit kování, provazivo, něco rákosek, náramků, grafický list či jeden z posledních autentických Lottiných řetízků :-) Po skončení tomboly se elektrotým přesunul zpět do křížovny, kde nastalo zkoušení výher. Závěr elektročásti pak padnul na pokus o demonstraci zázněje (obr.3). V rámci experimentu jsem Vřesince nabídnul volné ruce a nohy (věřím jí), nicméně dala přednost přikurtování. Elektrody jsme osadili do základního kvadrátu (obr. 4) a Vřesinka si vyzkoušela stav, kdy uhýbání není nic platné :-) Frodo zadokumentoval poslední obrázek, odvázali jsme Heather od kříže a v důsledku pozdní hodiny a absence materiálu k pokusničení jsme zrušili pracoviště. Obvyklé peripetie s tříděním moje / tvoje / erární vynechávám. Předmětem problému byl tentokrát Frodův řetízek, nehodlající se rozloučit s mými provařenými. Problém nastal i s poutacími náramky z tomboly, které holky shodně vyhrály. Nakonec se ukázalo, že ty své má Vřesinka oblečené... (a málem s nimi šla i spát). Věci jsme naložili do auta a odešli zaplatit a vykonat poslední zdvořilostní akty.
Mám-li být objektivní, pak jsem mikulášskou SP neviděl, nicméně ji přes přetlak lidí považuji za zdařilou. Chtěl bych se na tomto místě omluvit všem, na koho se nedostalo pozornosti, případně místa ve sklepě - nejednalo se o poslední tématicky zaměřenou akci, v případě zájmu budou reprízy.