DEV...ELeferno

V pátek 18. listopadu měl být ve smíchovském Ateliéru další z pravidelných fetish srazů, ale pro malou účast byl nakonec necelých 14 dní před termínem zrušen a obratem se našel náhradní program: Workshop na téma jehly, krev a skalpely. A stálo to za to.

Když jsem v pátek z práce vyrážel směr Smíchov, nebyl jsem si úplně jistý, zda se mi někam chce. Zákeřená mužská rýmička sice už končila, ale přece jenom – je to smrtelná choroba. Navíc, i přesto že s jehlami nějaké zkušenosti mám (a na workshop jsem se původně hodně těšil), nebyl jsem úplně v náladě na pozorování píchajících se, a nedej bože i řezajících se, cizích lidí. Workshop navíc výjimečně neměl předem stanovený pevný program, což mi na klidu nepřidávalo. Musím ale uznat, že absence pevného programu byl správně zvolený krok. Do posledního okamžiku totiž nebylo jasné, jaká přesně skladba lidí se objeví a co komu tedy bude potřeba ze základů vysvětlit. Ale ať se vrátíme na začátek večera.

Kolem půl osmé byla v klubu přibližně třicítka zájemců čekajících na litry stříkající krve a jedno Bahno (postupně ve verzích I – III), které se opatrně v sebeobraně schovalo do kuřárny a v průběhu večera odmítalo vylézt. Po klasickém drobném prodlení způsobeným objednávkami nápojů na poslední chvíli se konečně začalo. Po úvodní otázce „kdo z vás nemá ještě zkušenost s jehlama“ se v sále zvedlo pouhých osm rukou, z čehož tři paže patřily Hafíkovi, slečně Míle z Hell.cz a Řezníkovi. Takže po odečtení lhářů jsme byli na nějakých pěti nováčcích a zbytku větších či menších krvohrátkových matadorů. A to byl přesně ten důvod, proč program nebyl napevno přichystaný, protože podle úvodní sestavy přihlášených to vypadalo hlavně na ty matadory.

První teoretické přednášky se ujala Ňufinka, která začala vysvětlovat proč vlastně do někoho/sebe píchat, řezat a vůbec proč dělat všechny ty ošklivé věci, které se nám vůbec líbí. Projela základy bezpečnosti, portfolio dostupných jehel (včetně míst jejich pořízení) a desinfekce. Pak už se zbytek jehlových přednášek konal pod taktovkou Míly, za vydatného přispění Hafíka a Řezníka. Přece jenom kdo jiný než pracovník Hell.cz by měl mít tolik zkušeností s porušováním kůže druhých.

Pokračování prvního bloku a začátek druhého tak byly opravdu teoretické. Jak si udržet sterilní pole, jak si správně (i nesprávně) nasadit sterilní rukavice a jak okamžitě na sterilní rukavice přenést ta miniaturní „zviřátka“, která na nich mít nechceme. Jaký je rozdíl mezi jehlou a kanylou, jak ji použít a jak se jí po použití zbavit. Konec druhého bloku pak byl ve znamení krátké praktické ukázky propichování. Míla, za pomoci instrumentáře Hafiho, zapíchal do zad nebohé Epire celé TŘI jehly!

Pokud se vám jen tři malá píchnutí zdají málo, tak to skutečně bylo dáno osazenstvem, které větší praktické ukázky, vzhledem ke svým předchozím zkušenostem, nepotřebovalo. To se ukázalo i v následné soutěži o nejhezčí ornament z jehel, které se nakonec zúčastnily čtyři dvojice ve kterých píchači byli Mlok, Mountka, Ňufinka a Xtaa. Oprávněnou výherkyní se pak stala právě poslední zmiňovaná, která v hlasování veřejnosti získala absolutní většinu. Lebka se zkříženými hnáty, kterou umně vetkla do zad svého manžela byla skutečně famózní.

Zatímco se ve všech místnostech připravovaly soutěžní páry, Ňufinka rychle vytvořila svůj polosoutěžní obrazec, a pak trpělivě v hlavním sále dál a dál vysvětlovala přítomným začátečníkům jak na a případně to i ukazovala prakticky na jejich zádech, hrudnících či končetinách, takže co do jehel si skutečně každý nakonec musel přijít na své.

Třetí přednáška, se na rozdíl od těch předchozích, věnovala té krvavější práci – skalpelům – proto se konala v lepším prostředí kliniku. Jednak tam netřeba drhnout spáry mezi dlaždicemi od krve a jednak ne všichni přítomní byli připraveni na tuhle vyšší dívčí hrátek s krví a hrozilo tak menší riziko, že bude potřeba kohokoliv křísit.

Ňufinka opět nejprve vysvětlila základy, dostupnost materiálů, nároky na sterlitu a po krátkém úvodu se začalo řezat. Do ruky si skalpel kromě Ňufinky vzal i Grim, takže to nebyla čistě sólová jízda přednášející. A zatímco Grim si do své partnerky opatrně vyřezal malou šipku, Ň. se rovnou pustila do výroby ornamentu nad kotníkem. A tím vlastně oficiální program celého workshopu skončil.

Samozřejmě se ještě v průběhu večera jehly mnohokrát vytáhly, takže každou chvíli kolem vás procházel někdo s vytvořenou jehlovou šněrovačkou (či spíše několika), propíchaným okolím bradavek a tak podobně. Souhrn? Výborný, informacemi i humorem nabitý večer v komorní společnosti, která ke zvolenému tématu byla tak akorát. Nikdo dokonce ani neomdlel (byť jsem to původně u jednoho účastníka čekal) a prostě to celkově stálo za to. Ostatně i já jsem původně dorazil v půl šesté na čaj a polívku a pak domů, když jsem ještě nemocný, a nakonec jsem rozjařenou společnost opouštěl kolem druhé hodiny ranní. I to o něčem svědčí.