DEV...ELeferno

Některé komunity jsou prostě virtuální a nikdo s tím nic nenadělá.  Narážím na to už pěknou řádku let a ještě stále mne to překvapuje. K určitému tématu na webu prostě existuje relativně čilá diskuse, plná stížností na to, jak nikdo nic nedělá a jak by bylo fajn, kdyby SE něco udělalo a když dojde nakonec na realizaci, začnou se dít věci. Z nadšení se zrodí veliký projekt, na který se přihlásí mocné davy lidí, aby nakonec v reálu z původních dvou desítek přihlášených dorazili dva... Poslyšte příběh o klinik srazu.

Za zrod akce je zodpovědná komunita kolem serveru czclinic.cz. Komunita, plná vyznavačů klinického fetiše, cévkování a gynekologických vyšetření. Komunita, plná hledačů reálných "pacientek", nabídek "vyšetření"  a stížností na to, že žen a dívek, ochotných poskytnout své těla (tedy přiznejme si to, hlavně pochvy) k experimentům se drasticky nedostává a že by se s tím mělo něco udělat. Poptávka vytváří nabídku a tak jsme spolu s vedením Atelieru dostali od zmíněné komunity nabídku zrealizovat akci podobného formátu v klubových prostorách. Po několika iteracích se plánovaný formát akce ustálil v podobě scénáře, založeného  na těle Hanky a edukativních přednáškách Hafiho a mne na téma ženské anatomie, základních gynekologických postupů a vyšetření, cévkování a zacházení se sterilními rukavicemi. V rámci registrace se přihlásilo více, než dvacet lidí a ještě v pátek v šest večer téměř nic nevěštilo fiasko.
Pro akci byla částečně adaptována restaurační část klubu, kam se pod plátno usídlilo osvědčené gynekologické křeslo, stolky s instrumentáriem a podstavec na moji kofolu. Stoly byly přeskupeny tak, aby účastníci akce viděli z Hanky co možná nejvíce a aby se základní postupy daly předvádět nikoliv tak, jak je svého času přednášela paní docentka Markovičová, ale z pozice po levé straně pacientčině. Některá běžná vyšetření tak nabyla lehce obskurní a v praxi nesmyslné podoby. Scéna byla urovnána do podoby, vhodné pro pořízení filmového záznamu a osvědčivší se již při posledním edukačním elektrosemináři o krátkých drahách v klíně. Vyklizeno bylo místo pro kameru a světla a nic nebránilo úspěšnému spuštění a zdaru akce.
Vlastně bránilo. Jednak zpoždění Hančina vlaku, naštěstí včas Hankou avízované a náležitým způsobem akčním core zmanagované, dále pak absence kameramanova (včetně kamer a světel), absence druhého přednášejícího a nakonec i podivně se vyvíjející skladba účastníků, tvořená spíše osobami z okruhu eleferního a klubového, na úkor osob registrovaných ze zmíněného fóra. Pravdou je, že ve finále vzniklé uskupení    vcelku se zájmem vyslechlo a shlédlo celý program a někteří jeho účastníci se i aktivně zapojili (ať již formou odění či skutkem - námatkou jmenujme XMartina s Katy či Amaxenu s partnerem). K atmosféře přispělo i odění staff klubu, zejména Nenufeřina kreace zdravotní sestřičky mi neodbytně evokovala doby, kdy jsme s Renatou prozkoumávali možnosti Krčské nemocnice.
Hanka nakonec dorazila, na rozdíl od techniky. Časový plán byl již ovšem rozhozen natolik, že pokusy o jeho záchranu byly zavrženy zkraje a na jeho místo nastoupila improvizace. Jako pomsta za dosavadní zdařilé akce vypadl přenos mezi klávesnicí a PC a hned v úvodu mého vystoupení zdechly i baterky v narychlo opatřené náhradní kameře. S čekáním se navíc kamsi vytratil i můj původní drajv - své řekla i únava z uplynulého týdne, takže situaci z velké části zachraňovala malebně v dorzálně litotomické poloze rozložená Hanka a zbytky mých vědomostí z anatomie, gynekologie a porodnictví, uložené dvacet let kdesi v hloubce mozkových závitů. A v nemalé míře i Fronéma, házející mi lana šikovně volenými otázkami a poznámkami. Objektivně ale musím podotknout, že umím lepší show, u téhle jsem se vyloženě mordoval, na čemž má ale svůj díl viny i chybějící zpětná vazba ze strany publika. Zvolené téma je natolik rozsáhlé, že prakticky nebylo jasné, jak by si účastníci přáli jeho pojednání, takže jsem - splašenému zajíci podoben - skákal od seriózního učebnicového výkladu a úchylným praktikám a zpět. Odpřednášel jsem základní anatomický přehled, metodiku vyšetření, nějaké hodně zredukované minimum o prevenci, předvedl pohmatové vyšetření prsu, revizi zevního genitálu, bimanuální vyšetření a vyšetření v zrcadlech a měl jsem toho dost. Poté, co si publikum prohlédlo Hančin (Grimmovou čelovkou absurdně nasvícený) cervix a náležitě pokroutilo hlavami jsem Hanku pustil z křesla, zodpověděl pár otázek a s úlevou přenechal místo Hafimu.   
Hafi pojednal svoji roli profesionálně, s rutinou předvedl zacházení se sterilními rukacemi tak, aby zůstaly sterilní i po natažení a podal zajímavý a vyčerpávající výklad o cévkování a věcech s ním spojených. Rychle a s přehledem zodpověděl dotazy a dohlédnul na to, jak Amaxena s partnerem zověřují nabyté znalostí v praxi.  Čas se neočekávaně nachýlil k půl jedenácté a oficiální část programu tím byla ukončena. V rámci části neoficiální se ještě převážně eleferní podskupina uchýlila do kliniku na polosoukromý píchací seminář, jehož si velmi užily Fronéma s Mountbatten. Moji náladu pak kolem půl dvanácté definitivně poslal do nebytí telefonát německých kolegů, kterým se podařilo zabít jeden z vitálně důležitých clusterů.
Resumé? Umíme i lepší akce. Pro mne osobně je to poučení o tom, že moderovat nebo přednášet utahaný není dobrý nápad, na čemž nic nezměnily ani fungující a velepříjemné snahy duši milé úchylky dobít mi baterky. V globálnějším rámci je to pak poučení o tom, že ve virtuálních komunitách nelze dát na sebepřesvědčivější kvílení o tom, jak SE nic nedělá...