Nemůžu se dopít, mám pořád žízeň.
Tlapa bolí. Nedosáhnu si za krk. Svědí mě tam srst.
Změna. Po dlouhé době zase člověk, který voní podobně, jako ten můj. A má i fousy. Jdu si čuchnout.
Ty uši si mohl odpustit. Slušný kocour si do uší sahat nenechá. Ale asi
umí obrázovat. Ukázal jsem mu, jak mě svědí za krkem srst a vykousnul
mi to. A podrbal mě za ušima. Tím správným způsobem. Konečně někdo, kdo ví jak se zachází s kocourem. Ducnul jsem do něj čenichem.
Asi jsem usnul. Už mě dlouho nikdo takhle nehladil. Musím se jít napít.
Co znamená jít se mnou ? Tlapa bolí, běhám špatně a ještě hůř skáču.
Auto. To měl můj člověk taky. Ale už dlouho jsme s ním nikam nejeli.
Naposled, když jsem měl ještě všechny zuby. Chtěl bych vidět z okna.
Asi jsem usnul. Mám žízeň. Obrázkuje mi, ať to ještě chvilku vydržím,
že už budeme doma. Co je doma ? Nechci mezi všechny ty kočky.
Dům. Cítím jiného kocoura. Velikého. Ale jen jednoho. Miska a v ní mléko. Lemtám.
Člověčka mi dolila. Lemtám.
Už nemůžu. Chtělo by to píseček. Zvedám hlavu a koukám na kocoura. Je
skoro tak velký, jako já. A o dost těžší. Tohle bude těžký. Hrbím
hřbet a ježím chlupy.
Obešel mě a napil se z té misky. Nechce se prát. To je fajn, pokousal by mě snadno. Jdu hledat píseček.
Aha, stelivo. Ta úleva.
Chtěl bych si vyskočit nahoru k tomu polštářku s obrázkem kočky. Tlapa
bolí. Ten menší člověk bez fousů mě tam zvednul. Aha, tady spí ten
velikej kocour. To je jedno. Chci spát.
Hele, kámo, srst mi naposled olizovala moje máma... Ale dík. Je to fajn. Nedosáhnu si tam, víš ? Bolí mě tlapa.
Copak já vím, co je to zánět ? Nechceš mi to radši naobrázkovat ? Jo,
ta tlapa bolí. Že mi to prý vykousne. Spíš to píchlo. Promiň, nechtěl
jsem tě kousnout.
Čtyři lidi jsou lepší, než jeden. Dostal jsem svoje misky a svůj
píseček. A dostávám granule, které se nemusí tolik kousat. A je tu moc
oken. Tlapa už tak nebolí, můžu skákat. I do výšky. Taky už nemám takovou žízeń.
Za okny je to úplně jiné, než dřív. Nejsou tam holubi ani město. Chodí
tam spousty koček a v noci i jiná zvířata. Veliká, na vysokých nohách.
Člověčka mi občas to okno otevře. Nechci tam. Wizí tam chodí a vrací se se studeným kožichem. Voní žrádlem a krví. Menší
člověčka dneska taky měla maso. Kousek jsem dostal do mističky. Chtěl
bych mít ostré zuby. Viděla, že mi to nejde, tak mi z něj
udělala malé kousky. Už jsem zapomněl, jaké je to žrádlo.
Říkají mi Rýšo.