Menu
Spokojeni?
Elektroda slouží k přivedení elektrického proudu na kůži nebo na sliznici. Podle použití lze elektrody rozdělit do několika skupin, které dále popíšeme:
Elektrody velkoplošné
Velkoplošná elektroda slouží většinou jako sběrná (zemní). Z popisovaných elektrod má nejnižší proudovou hustotu a její působení nemusí být subjektem ani pociťováno. Klasickými velkoplošnými elektrodami jsou elektroda zádová, hýžďová, objímky či korýtka na bérce nebo elektroda břišní. V lépe vybavené mučírně, zaměřené na elektrotorturu lze jako sběrnou elektrodu použít kovový povrch stolu, nebo jenom sedátko křesla, případně oblast překřížení šikmého kříže. Jako materiál výborně poslouží nerezový nebo mosazný plech. Obé má své výhody a nedostatky - mosaz vypadá lépe, zejména v goticky orientovaných prostorách, kam se jinak elektroaparatura příliš nehodí, nerez se lépe udržuje a nekoroduje. Přívodní zdířka k velkoplošné elektrodě by měla být dimenzovaná na vyšší proud, ačkoliv pro naše miliampéry je i nejtenší banánek až dost tlustý. Jde spíš o psychologický efekt - mohutná zdířka s tlustým kabelem (třeba i 5 mm2) působí _VELMI_ efektně.
Mezi velkoplošné elektrody řadíme i bércové kontaktní plošky. Šikovné je vyložení opěrek gynekologického křesla vodivým materiálem - po přitažení nohy řemenem lze docílit dobrého kontaktu. Podobně lze zhotovit i kovovou objímku ve formě španělské boty, opatřené křídlovými maticemi a přívodní svorkou. Při používání břišní elektrody je třeba postupovat velmi opatrně - zde nelze experimentování příliš doporučit, pokud nejsou k dispozici speciální elektrody, používané třeba pro diatermii. Pro všechny velkoplošné elektrody je důležitý dobrý kontakt, zajišťovaný většinou vysokým tlakem elektrody na citlivou tkáň (vlastní váha subjektu, řemen, přítužný šroub). Při aplikaci je vhodné elektrodu preparovat konduktivní pastou, ktará zajistí rovnoměrné rozložení proudu v ploše elektrody.
Elektrody bodové
Požadavky na bodovou elektrodu jsou přesně opačné, než na elektrodu velkoplošnou. Účelem nasazení bodové elektrody je dosažení maximální proudové hustoty (samozřejmě při striktně omezeném proudu !) a co nejvyšší bodové stimulace. Asi nejrozšířenější bodovou elektrodou je krokodýlová svorka. Je vybavena několika různě ostrými zoubky, kterými se krásně zakousne například do bradavky, přičemž proud se takřka bez vyjímky šíří pouze z hrotů zoubků. Nepřeberný sortiment těchto svorek nabízí každý lepší obchod s elektromateriálem nebo elektronickými součástkami. Pokud praktikujeme nekrvavě, je u většiny těchto svorek změnšit napětí pružiny nebo zaoblit hrany. Když se vám nechce brousit pilníkem, je možné svorku oleptat v horkém roztoku, používaném pro leptání plošných spojů (chlorid železitý nebo směs kyseliny chlorovodíkové s peroxidem ). K mání jsou i ploché svorky, které výborně pasují na malé labie či na lépe vyvinutý klitoris.
Jako bodová elektroda výborně poslouží i krajón, vyrobený z izolačního materiálu nebo izolačním materiálem obalený, opatřený na horním konci miniaturní zdířkou či napevno připájeným kablíkem. Do krajónu lze vzít opracovanou elektrodu libovolného tvaru, např. oblou nebo ostrou - zde se fantazii meze nekladou (ostrý/tupý hrot, talířek, břit, ježek, rádýlko). Pokud máme ve výbavě 
rádýlko, není problémem doplnit jej přívodní zdířkou nebo jenom připojit krokosvorku ke kovové části.
Dalším nepřeberným zdrojem bodových elektrod je zubařské instrumentárium. Modeláři dobře znají stopkové frézy v rozsáhlé škále tvarů od jehlanu přes válec po kouli, to vše s různou drsností povrchu. Frézka jde krásně upnout do krajónu. Šikovný tvar má také háček na odstraňování zubního kamene, různé lancety, špachtle apod. Některé tvary bodových elektrod pro inspiraci ukazují obrázky Hrot_1 a Hrot_2. Zajímavé jsou i Heidemannovy špachtle, excavitátory, škrabky či periodontické nástroje- po rozříznutí a izolaci rukojeti získáme dvojici velmi slušných elektrod z instrumentárního nerezu (pro inspiraci obrázky HS, EXCAV, PERI1, PERI2). Pokud neseženeme nástroj s dutou rukojetí (kupodivu bývají dražší), lze přívodní kablík připájet s tavidlem EMS, do duté rukojeti dobře pasuje panelová zdířka s kovovým závitem. Jako izolace je nejlepší (a nejúhlednější) teplem smrštitelná bužírka vhodné tloušťky, kterou kolmo na osu přeřízneme, navlékneme na rukojeť nástroje a horkým vzduchem z fénu zafixujeme. Intenzitu působení bodové elektrody snadno ovlivníme jejím přitlačením.
Elektrody vkladatelné
Pro BDSM jsou zajímavé elektody vaginální a rektální. Elektrody ústní a katetrové ponecháme specialistům. Svým působením tvoří vkladatelné elektrody přechod mezi bodovými a velkoplošnými - pracují se středními proudovými hustotami a mají asi nejrozmanitější konfiguraci - od prostého válcového profilu po sofistikované tvary s límci a koncentrátory proudu. Pro začátečníka je nejjednodušší vytočit požadovaný profil z kulatiny (nejlépe nerezové) a vyleštit jej (V1_3). Hrany doporučuji zaoblit - poševní svěrač může vyvinout při stimulaci neuvěřitelnou sílu. Ve vnější třetině je dobré vytvořit mírně zúžený profil (V1_1, V1_2), který subjektu zabrání ve vytlačení elektrody - a těch pokusů bude mnoho :-)
Pro manuálně zručnější jedince je vhodnou cestou k nabytí elektrody svých snů její odlití z akrylátu, třeba z Dentakrylu. Zde se otvírá široké pole působnosti k experimentům s konfigurací vodivých plošek. Základní elektroda má vodivý celý povrch a snadno ji získáme vyložením větší zkumavky vodivou fólií (třeba alobalem, ale na ten se špatně pájí). Zkumavku vypláchneme silikonovým olejem, vytvoří separační vrstvu a fólie k němu hezky přilne. Dáme si záležet na vyhlazení fólie - na pečlivosti závisí vzhled elektrody. K fólii připájíme přívodní kablík (z vnitřní strany, na hliník nebo anticoro použijte pájecí kapalinu EMS), najustujeme přívodní zdířku na nitě do úrovně předpokládaného konce elektrody. Akrylát použijeme raději řidší (smrštění nám tolik nevadí) a trochu teplejší, aby lépe tekl. Zaléváme tenkým souvislým proudem bez bublin až na úroveň zdířky. Po vytvrdnutí akrylátu zkumavku opatrně rozbijeme, nejlépe rychlým zahřátím nad nesvítivým plamenem a ochlazením ve studené vodě. Podobnou technologií lze vytvořit i bipolární či multipolární (třeba takto - VAG3) elektrody. Zajímavý tvar získáme použitím titrační baňky.
Elektrody speciální
Speciální elektrody mají obvykle své pevné určení (samodržící pružinová elektroda na klitoris, elektrody určené na bradavky (NIPL_1), objemové elektrody (VAG3) nebo nosiče elektrod, připínatelné na vulvu (VUL_1, VUL_2). Koupit se u nás nedají, nebo alespoň nevím kde. Nejbližším ověřeným místem, kde se speciální elektrody vyskytují na pultě je Mnichov, odkud také pocházejí některé ukázky (či kopie) v tomto článku. Pokud se v libovolném tamním SM klubu zeptáte na Gandalfa, dostane se vám potřebné odpovědi. Nic ovšem nebrání nechat se inspirovat a elektrody vytvořit svépomocí. Obrázek VUL_1 je, myslím, dostatečně instruktivní. Při nýtování pozor na opravdu pečlivé zapuštění hlavy nýtu a její zaleštění - vystupující otřep může ošklivě popálit (otestováno na subjektu, byť nevědomky). Pokud nevěříte své řemeslné zručnosti, obětujte kousek vodivé plochy a nýt zakápněte silikonovým fixačním tmelem. Elektroda NIPL_1 je vyrobena ze zabroušeného kloboučku lékovky, do kterého je vlepen vodivý polep. Pro vakuový balónek je přitmelena olivka. Otvory vrtáme zevnitř měděnou tyčinkou, karborundovým prachem, petrolejem a spoustou času. Pokud vám při pájení kablíku celé dílko praskne, budete moudřejší a kablík si připájíte ještě před upevněním polepu.
Tolik stručné základy - při jejich ověřování v praxi dbejte na bezpečnost a nepřeceňujte se. HAPPY ELECTRODES !