DEV...ELeferno

Tento materiál vzniknul na základě množství dotazů, týkajících se rozdílu využití stejnosměrného (ss) a střídavého (st) proudu při elektrostimulaci / elektrotortuře. Materiál nevyžaduje speciální znalosti, předpokládá ale základní znalost fyziky v rozsahu učiva základní školy. V textu je použito mnoho zjednodušení, kterých si je autor (mimochodem elektroinženýr, který se dal na počítače) vědom a vědomě je použil. Většinou jde o trivializace či analogie, usnadňující pochopení smyslu textu. Autor upozorňuje, že popisovány budou praktiky, jejichž proozování je možné pouze na základě oboustranného souhlasu zletilých a svépravných osob a výslovně se zříká odpovědnosti za škody na zdraví a/nebo majetku, které by v souvislosti se zde uvedenými informacemi kdykoliv v budoucnu vznikly. Materiál může sloužit výlučně ke studijním účelům, jeho komerční využití, přetisk nebo citace mimo běžný rozsah jsou vyloučeny. V citacích musí být uveden zdroj. Uf...

Elektrický proud rozlišujeme stejnosměrný a střídavý. Aby toto dělení nebylo tak jednoduché, můžeme si ještě doplnit proud s impulsním průběhem o různých parametrech impulsu. Toto doplnění, byť se poněkud vymyká běžnému dělení ve fyzice, se za chvíli ukáže jako užitečné.

Proud stejnosměrný
si pro naše účely budeme definovat jako elektrický jev, při kterém proud elektronů probíhá mezi kladným a záporným pólem zdroje (směr nebudeme raději upřesňovat), jehož napětí se v čase nemění vůbec, nebo se mění jen velmi pomalu a póly zdroje nemění znaménko. Fyzikové, nebijte mne. Typickým zdrojem ss proudu je akumulátor či suchý článek (běžně, leč nesprávně zvaný baterie).

Proud střídavý
si zde definujeme jako proud se sinusoidálním průběhem, kde během krátkého časového úseku hodnota proudu mění znaménko - proud tedy “teče sem a tam”. Nebijte mne, sakra... Důležitá je změna znaménka a sinusový průběh. Střídavý proud může obsahovat i stejnosměrnou složku, ale její zavedení by nám komplikovalo život, proto na ni raději zapomeneme. Střídavý proud je definován amplitudou a frekvencí. Typickým zdrojem je rozvodná síť, pracující s frekvencí 50 Hz plus minus nějaké setinky, podle zátěže. Amplituda (napětí) pak závisí na tom, odkud bereme napájení. Ke změně napětí slouží transformátory. Jako další, často uživaný zdroj jsou využívány induktory nebo ruční dynama (typicky od polních telefonů :-) ), většinou opatřená jednoduchým převodem pro zvýšení otáček.

Proud impulsní
můžeme definovat jako vše, co nespadá do předchozích definic. Může mít periodický či neperiodický průběh, obdélníkový, trojúhelníkový pilový či jakýkoliv jiný tvar impulsů, různou střídu a podobně. Každý jen trochu pozorný vysokoškolák umí impulsní proud rozložit do řady harmonických, tedy střídavých průběhů. Na impulsní průběhy potřebujeme generátor, kterým opět může být takřka cokoliv, třeba Rhumkhorpfův induktor, elektrostatický generátor nebo i domácí zvonek. Nebijte mne...

Fyziologické působení elektrického proudu (nyní odhlédneme od jeho dělení) na člověka je dáno hlavně velikostí proudu, protékajícího tkání. Působení je jednak na úrovni podráždění nervů, přímého podráždění svalových vlákem a nakonec sekundárního podráždění nervových receptorů změněným chemismem tkáně (budeme uvažovat kůži či sliznici), vyvolaným elektrolytickými procesy. Na ohřev tkáně procházejícím proudem raději zapomeneme, stejně jako na vysokofrekvenční působení. Podíl těchto podráždění se významně u jednotlivých druhů proudu liší. Elektrolytické procesy se ve významnější míře projevují u ss průběhu či u impulsních průběhů s nezanedbatelnou stejnosměrnou složkou (jaké produkují třeba v bdsm praxi často používané nabíječky akumulátorů nebo modifikované svářecí aparáty). Elektrolytický děj je relativně pomalý (projevuje se v sekundách až minutách) a jeho intenzita závisí na místě přiložení, hodnotě protékajícího proudu, materiálu elektrod (!!) a v neposlední řadě i materiálu člověka, na kterém proud aplikujeme (stres, emoční aktivita, složení potu apod.). Zásadní podíl na elektrolytickém jevu na pokožce má v bdsm praxi elektrolýza chloridu sodného ve vodném prostředí potu na chlór a hydroxid sodný. Další složky jsou málo významné a mohou mít speciální využití - například v interrogačních technikách jsou využivány speciální kombinace materiálu elektrod a elektrodové pasty. Na poševní sliznici (a potažmo i cervixu) je děj složitější díky komplikované chemické skladbě poševního prostředí, která se navíc mění s průběhem měsíčního cyklu, životosprávy, sexuálního života a spoustou dalších faktorů. Pokud je mi známo, neexistuje opravdu fundamentální studie, o kterou by bylo možno se opřít - uvítám proto libovolné odkazy či materiály na toto téma.

Podráždění svalových vláken probíhá takřka okamžitě, se zpožděním milisekund. Znalost tohoto mechanismu je důležitá, neboť smrštění vlákna není kontrolovatelné vůlí a při nevhodném nasazení může dojít k těžkým poškozením zdraví (natržení svalu, svalového úponu nebo šlachy, zlomeniny dlouhých kostí nebo pohmoždění nezafixované končetiny nárazem, v případě mezižeberních svalů pak může dojít k jejich velmi nebezpečné křeči, blokující dýchání apod.). Je proto velmi vhodné omezit dráhy, probíhající podél svalů a zcela vyloučit dráhy, procházející srdcem či v jeho okolí. Je nutno zdůraznit, že stejným způsobem reagují jak svaly příčně pruhované, tak svaly hladké. V působení ss a st proudu je zde významný rozdíl - zatímco ss proud vyvolá stah, který po odstranění zdroje proudu relativně dlouho doznívá, střídavý či impulsní proud vyvolává “brnění”, tedy vibraci svalového vlákna. Ta je využívána například v myostimulátorech, kde nutí sval “pracovat”.

Podráždění nervů je nejrychlejším dějem a je vnímáno jako nepříjemný pocit, přirovnávaný při malých hodnotách proudu k mravenčení, přecházejícího se zvyšováním hodnot proudu k suchému dření či pálení. U tohoto mechanismu lze pozorovat zajímavý jev, známý jako zahlcení dráhy. Subjektivní pocit podráždění totiž při neměnné intenzitě dráždění klesá s časem, ale paradoxně může zesílit při snížení intenzity podnětu. U střídavého a impulsního průběhu je projev zahlcení dráhy méně výrazný, než u průběhu stejnosměrného.

Intenzita vnímání je velmi závislá i na místě stimulace, dráze a topologii umístění elektrod. V případě ss působení je totiž možné přepínáním polarity elektrod koncentrovat působení na určité oblasti. Typický příklad z praxe je pětibodové schéma (prsy, klitoris, pochva, anus), kde je možno pouhou změnou polarity elektrod přepínat dráhy (namátkou) prs/prs, prsy/pánev, vše proti klitorisu, vagina/anus a další. Vše podle Kirchhoffova zákona, je tedy současně třeba dát velký pozor na součty proudů a proudové hustoty.

Prsy
reaguji lepe na stimulaci střídavým proudem. Prs je kryt kůží s bohatým prokrvením a intenzivní inervací (hustota hmatových tělísek se blíží třetím článkům prstů). Prs, zejména jeho spodní plocha a báze prsu má i velkou hustotu potních žlázek, má tedy i slušnou vodivost, která klesá směrem k bradavce, nicméně právě vzhledem k bohaté inervaci dochází k rychlému zahlcení dráhy. Výhodnější je nasazení střídavých průběhů nebo průběhů s osamocenými impulsy, které jsou subjektivně vnímány jako bolestivá škubnutí a na prsu vykazují nejvyšší efektivitu. Intenzita vjemu roste s objemem prsu, přičemž povislé prsy reagují méně, než prsy pevné. Při použití bipolární elektrody na bradavku lze při střídavé stimulaci dosáhnout bezpečně mimořádně účinného působení při vysokých proudových hustotách.

Labie
reagují, stejně jako prsy lépe na střídavý proud. Vhodný režim lze nalézt nejsnáz variací frekvence či střídy impulsů při konstatní amplitudě a variaci působení pak provádět změnou amplitudy. Zajímavých efektů lze dosáhnout pouze stimulací jedné labie (lépe malé) úzkými pulsy o velké amplitudě.

Klitoris
reaguje výborně na všechny druhy stimulace jak na krátkých, tak na dlouhých drahách. Stejnosměrné dráždění je vhodné jako dlouhodobá stresující zátěž, střídavá stimulace dává rychlejší výsledky. Střídavým proudem o frekvenci 0,2-10 Hz lze u některých subjektů vyvolat i vnucený orgasmus. Přímou stimulaci žaludu klitorisu lze doporučit pouze velmi zkušeným a dlouhodobě praktikujícím dominantům, pro ty ostatní je optimální přikládat elektrodu buď přes kožní řasu, kryjící žalud nebo k bočním plochám orgánu a pracovat s velmi nízkou proudovou hustotou.

Pochva
Poševní sliznice dobře reaguje na stejnosměrné působení, které dává odezvu již po několika sekundách. Co se střídavého proudu týká, je efekt velmi závislý na topologii elektrod. Osvědčilo se nasazení v oblasti poševního vchodu, Graffenbachova bodu a spodní třetině zadní stěny pochvy. Zde doporučuji k prostudování materiál o GET.

Cervix.
Děložní hrdlo má vynikající reakci na stejnosměrné působení. Stahy svalových vláken jsou zde ženou vnímány jako silně diskomfortní a znepokojující. Stimulace cervixu patří k extrémně bolestivým praktikám, v bdsm praxi takřka nevyužívaným. Rozhodně nikdy nesmí být použita v těhotenství, a to ani v prvním trimestru, jak uvádějí některé irrg manuály. Osobně doporučuji se tomuto typu působení vyhnout, zejména pokud nevynikáte dlouhodobější praxí.

Kdy tedy jaký proud ?
Jednotný názor neexistuje, nicméně přikláním se k preferenci proudu impulsního či střídavého. Pro kapesní či přenosná zařízení jde o jedinou cestu, jak při zachování přiměřených rozměrů a váhy dosáhnout požadovaného působení. Zařízení pro střídavý proud skýtá vyšší variabilitu možného působení, než ss zařízení, umožňující de-facto řídit pouze procházející proud. Elektroda pro stejnosměrný proud má mnohem výraznější kladnou zpětnou vazbu, s rostoucí dobou působení se procházející proud zvyšuje díky klesajícímu přechodovému odporu. Je proto nezbytné použít měřidlo, omezovač proudu nebo break-box. V bdsm praxi je nasazení střídavého proudu “měkčí” technikou, která může být ve specifickém případě vnímána i jako příjemná. Naopak, pro ss zařízení mluví (zejména ve stacionárním použití a irrg technikách ) možnost přepínaní polarity ve vícelektrodových působeních.