DEV...ELeferno

(též m. bulbocavernosus).

Základní krátká dráha s bezpočtem variací, využitelná jak s povrchovými, tak vkladatelnými elektrodami:-).

Anatomické opáčko

Popis muskulatury pánevního dna byl podrobněji rozebrán ve speciální části textu. Musculus bulbospongiosus je masivní sval, obepínající poševní vchod a bázi klitorisu. Jeho úpon je rozdělen do tří skupin vláken, zadní vlákna jsou fixována v oblasti řitního svěrače (m. scincter ani. externus), střední zasahují bázi těla klitorisu, přední vlákna obepínají topořivá těliska těla klitorisu. Sval je odpovědný za tonus poševního vchodu, při kontrakci napomáhá vyprázdnění žlázek poševního vchodu, sevření poševního vchodu a erekci klitorisu. Je nejsilnějším svalem, účastnícím se ve stazích orgastické manžety. 

Jde o jednu z praktického hlediska nejvyužitelnějších drah - zejména ve stimulační oblasti. V oblasti ET účinnost a praktická použitelnost dráhy klesá s multiparitou ženy, u nerodivších žen či prvorodiček je nicméně velmi dobře použitelná. Fakt je dán uvolněním svalových vláken bulbocavernosu při porodech a do značné míry i obeznámením s bolestivými pocity, lokalizovanými v této oblasti. Při použití vnejších elektrod, osazených v okolí klitorisu a na hrázi pracuje sval s proměnným gradientem úsilí ve směru od vnějších vláken k vnitřním, při použití vaginální elektrody (ideálně bipolární, s axiálním tvarem elektrod) pak je efekt závislý na tvaru elektrodových plošek a hloubce jejich zavedení. Vjemově lze dosáhnout pocitů tepání v pochvě, podobných orgastickým stahům - dráha je velmi vhodná pro vybavení vynuceného orgasmu.  Relativní mohutnosti svalu odpovídá i špičkový účinný proud a koeficient plnění signálu - to je třeba zohlednit při výběru generátoru a elektrod. Pro povrchovou stimulaci se výborně hodí dvojice středněintenzitních   elektrod nebo kombinace středointenzitní sběrač na hrázi  a vysokointenzitní bodová elektroda v libovolném místě dráhy, s maximem účinnosti v okolí klitorisu.

Sval lze stejně dobře stimulovat jak externími, tak vkladatelnými elektrodami. Vaginální bipolární elektrodu lze přitom umístit jak do sagitální, tak i do transversální roviny pochvy.  V sagitální rovině je sval ovlivňován od začátku k úponu a pracuje v celé délce, v příčné rovině prochází signál oběma svalovými snopci a bází klitorisu - výsledkem  je výrazně odlišný vjem. Zatímco v sagitální rovině je kontrakce svalu vnímána podobně, jako při povrchové stimulaci (stahy až tepání poševního vchodu), v příčné ose se vjem rozestírá a stává se obtížně lokalizovatelným. 

Výsledný vjem je, podle hloubky zavedení a tvaru elektrod popisován jako "hluboký tah", "vrnění v pánvi" nebo "stahy v pochvě". Kontrakce v tomto případě může být natolik intenzivní, že vytlačí nezafixovanou elektrodu.  

Poslední probíranou variantou je příčná stimulace interní elektrodou ve vagině a externí středintenzitní nebo bodovou elektrodou v obecné poloze podél svalového snopce.

Vjem je v tomto případě silně závislý na tvaru vložené interní elektrody a její proudové hustotě - tabulku účinných frekvencí není dost dobře možné sestavit. Tato dráha ovšem skýtá nepřeberné množství variant pro experimentování, je nutno pouze pamatovat na dostatečné množství konduktivního materiálu pod vnější elektrodou.