Menu
Spokojeni?
Člá;nek vznikl jako reakce na smršť dotazů, týkajících se možnosti domící výroby vaginálních elektrod a vylepšení jejich vzhledu bez hledání galvanovny.
Na stesk o tom, že Niklík se v drogeriích stává; pomalu historií reagoval Sile (mail bohužel neuvedl) cenným komentářem s uvedením dodavatele ekvivalentu. Niklovací lázeň NI-1 je k mání u GM electronic na Sokolovské za bratru 80,- Kč za 200 ml koncentrátu, případně je možno ji opatřit i přímo u výrobce, firmy Elchemco. Následující text popisuje podrobně zkušenosti s touto lázní, aplikovanou na dříve popsanou konstrukci vaginálky za pár korun. Závěr pak bude věnován teoretickým otázkám bezproudého niklování a porovnání galvanických a bezproudově natažených povrchů.
Prodávaná lázeň NI-1 je koncentrát, sloužící pro přípravu 1000 ml niklovací lázně. Prodává se v bezpečnostní lahvičce o obsahu 200 ml, na provozní hustotu se ředí destilovanou vodou v poměru 1:4. Vzhledem k tomu, že lázeň je stabilní, doporučuji naředění celého objemu - koncentrát při pokojové teplotě obsahuje cca 1/5 objemu směsi nerozpuštěného fosforečnanu a mléčnanu nikelnatého, proto je dávkování a odměřování menších objemů problematické. Lázeň pracuje při teplotách 95-98 ˚C a neutrálním až mírně kyselém pH. Zatížitelnost lázně činí cca 1 dm2 na 1000 ml lázně, vydatnost je udávána 50 dm2, rychlost vylučování 10 um/hod.
Příprava elektrody pro niklování je shodná s postupem, uvedeným v článku. Vzhledem k nízké cílové tloušťce nataženého povlaku je nutno elektrodu vyleštit na zrcadlový lesk ještě před niklováním. Každá rýha či korozní ďubka kazí výsledný efekt. Nezbytné je dvojstupňové odmaštění, nejprve ve zředěném roztoku NaOH (stačí technický, koupíte v drogerii) a po následném oplachu dočištění v horkém roztoku sody a opětné opláchnutí. Na odmaštěnou elektrodu již nelze sahat. Pozor, je třeba dbát na vnitřní objem polotovaru, schopný znečistit následující lázeň — opláchnutí a vysušení se musí týkat i vnitřku bombičky.
Na pokovení bezproudou metodou nelze používat kovové nádoby — nejlepší je chemické sklo (kádinka vhodné výšky), v nejhorším lze použít dobře vymytou (viz. odmaštění) sklenici od některého teplem sterilovaného výrobku, jejíž odolnost proti zahřátí ověříme horkou sodou :-), louhem raději ne. Na dno nádoby přilepíme Alkaprénem kroužek ze silnějšího filcu nebo dva dřevěné hranolky. Nádobu ohříváme na vodní lázni, nejlépe na elektrickém vařiči nebo dnem vzhůru obrácené žehličce. Tepelné zdroje s otevřeným ohněm by měly být vybaveny rozptylnou síťkou a do samotné vodní lázně by měl být umístěn varný kámen pro omezení možnosti utajeného varu a znečištění niklovací lázně vystřikující vodou. Provozní teplota niklovací lázně se dá celkem dobře i bez teploměru udržovat regulací vodní lázně na úrovni bublinkového varu.
Pro zavěšení elektrody do lázně se osvědčilo zhotovení jednoduchého přípravku ve formě víčka, v jehož ose je zašroubován šroub, držící dvojici napružených kytarových strun. Ty jsou vytvarovány tak, aby po zasunutí do hrdla elektrody samosvorně udržovaly polotovar nad dnem a v dostatečné vzdálenosti od stěn kádinky. Stejný přípravek lze použít již při odmašťování.
Niklovací lázeň je před použitím třeba řádně rozmíchat, nikoliv ale protřepávat (bublinky vzduchu jsou v lázni nežádoucí element). Mléčný zákal zmizí těsně před dosažením pracovní teploty, lázeň s pracovní teplotou je průhledná, zeleně zbarvená. První zřetelné stopy niklu se začínají objevovat po cca pěti minutách, souvislého pokrytí je dosaženo zhruba po 45 minutách, potřebná doba niklování činí podle požadované tloušťky pokrytí 60-150 minut. Postup niklování ověřujeme vyjmutím z lázně podle charakteru odraženého světla. Pracujeme v rukavicích - lázeň dráždí pokožku i sliznice a může vyvolat alergickou reakci. Lázeň velmi dobře proniká i do rýh, drážek a závitů, naopak zcela ignoruje nedokonale odmaštěná místa. Hotový výrobek je třeba dobře opláchnout, usušit a lehce přeleštit s použitím abraziva v olejové bázi nebo jen naolejovanou plstí. Výsledný efekt je přímo úměrný objemu práce před niklováním - nelze spoléhat na "vytmelení rýh" galvanicky vyloučeným kovem.
Je nutno zdůraznit, že vyloučený povrch není tvořen čistým niklem, ale slitinou Ni-P, přičemž obsah fosforu je značně závislý na kyselosti lázně, s rostoucí kyselostí roste i obsah fosforu. Takto vzniklá slitina není bez předchozí aktivace silně kyselými činidly pájitelná ani svařovatelná v důsledku možnosti migrace fosforu do sváru. Pozitivní je naopak velmi nízká pórovitost chemického niklu a jeho velmi vysoká přilnavost spojená v výborným opakováním tvaru povrchu bázového kovu.
Pro zajímavost a částečně i sobě pro potěchu byly vytvořeny dvě identické elektrody, z nichž jedna byla pokovena galvanicky a druhá (po nabytí zkušeností s lázní NI-1) chemicky, obě na předpokládanou tloušťku povrchu 15 mikrometrů. Zatímco galvanicky pokovená elektroda vykazovala odpor v řádu 10 mikroohm/cm, odpor chemicky pokoveného výrobku byl o řád vyšší. Na galvanicky pokovený výrobek se podařilo napájet měděný proudový koncentrátor s pomocí tavidla na nikl při teplotě pájecího hrotu 330 oC, na chemický nikl se pájení nezdařilo ani za použití kyselé pájecí kapaliny na nikl. Obě elektrody subjektivně vykazovaly přibližně stejný lesk, galvanicky pokovená elektroda má navíc lépe "zatažená" poškrábání (efekt vzniká rychlejším vylučováním galvanického kovu v místech hran).
Na závěr je třeba zdůraznit, že chemické vylučování niklu je autokatalytická reakce, jejíž průběh je vázán na čistotu lázní i surovin. I stopové příměsi olova, cínu, zinku nebo molybdenu (stejně jako kadmia, vismutu, arsénu a antimonu) působí jako katalytické jedy, bránící reakci. Polotovar před niklováním tedy nesmí být znečištěn pájkou, zinkován ani znečištěn plastickými mazivy.
Resumé.
Použití chemické galvanizační lázně umožńuje s přiměřenými náklady dosáhnout profesionálně vyhlížejícího vzhledu. Předpokladem je pečlivá příprava a dodržení základní technologické kázně. Je třeba mít na paměti, že nikl může působit jako významný alergenní činitel.