DEV...ELeferno

Krátce poté, co uhlí přestalo být zelené a Ghhrgk! s Affff! mě nejdřív přestali zvát na přesličkovici a pak odešli na druhou stranu duhového mostu dělat ropu začaly být počítače personální. A do té doby neveřejní a zakonspirovaní úchylové jich začali využívat ke svému prospěchu. Využívali je nejdřív ke sdružování, pak k pomlouvání jiných úchylů a nakonec i k pářícím - oprava, párovacím - aktivitám.

S ženskýma si radši povídám osobně, než přes klávesnici. Je to o hodně interaktivnější a vidíte reakci, navíc nehrozí problémy s nepochopením přečteného nebo, což bývá horší, s pochopením nenapsaného. Webové aktivity tak dle možnosti omezuji převážně na fóra a témata charakteru obecnějšího, poslední dobou mne ale složivší se situace párkrát zanesla na Xchat. O tempora, o mores !

Namísto osvědčené místnosti Mučírna se narodila spousta místností a místnůstek jiných, občas vcelku obskurních co do názvu i co do obsahu. Zatímco Mučírna sloužila svého času jako svého druhu komunitní centrum a místo pro (leckdy pěkně frivolní) pokec na skle, je její současný ekvivalent spíše přehlídkou nahlížejících semivanilek, očekávajících kdovíco, výpadů několika návštěvníků vůči sobě navzájem a lovu na ženské nicky. Ze známých prakticky nikdo, sem tam nahlédne známý nick, ovšem doby masového plkání zjevně minuly.  A svéráz národního lovu. Subinek. Prakticky každý ženský nick (speciálně neuvádím žena, neboť o konfiguraci chromozomů mnohých ženských nicků bych mohl úspěšně pochybovat) se stává cílem loveckých aktivit přítomných. Pobavila i volba nicků, obsahujících dom či sub v mnohdy mimořádně obskurních kombinacích, případně celá sdělení, zapsaná jedním slovem. Být subinkou, zřejmě bych při každém oslovení Pána s nickem "udelamtitotakzetipolezouocizdulku" propukal v neudržitelné záchvaty smíchu. Možná ale, jak praví stará ošetřovatelka v Pánovi prstenů "jako vládce bude užívat jiného jména".

Jiným svérázem národního lovu subinek jsou dočasné místnosti, v nichž jako pavouci číhají domíci se zájmy zcela specifickými. Nalezl jsem několik místností s gynekologickou tématikou, obsazených jedincem, nesoucím v nicku Dr (nikoliv Voštěp) či dokonce MUDr, několik místností, jejichž název a popis spolu s nickem uživatele umožňují identifikovat známého domíka se zcela jiným nickem a několik místností zoufaleckých, vyvolávajících něco jako soucit. Společným rysem těchto obskurností je pak návštěvnost, založená převážně na přítomnosti zakladatele místnosti, respektive několika náhodných kolemjdoucích.

Národní svéráz lovené zvěře by zasloužil samostatný text. Ochotu nechat se lovit (abych to nenazýval přímo lovem, neb lovený je zde domík) projevují rámcově tři třídy subinek. Duši úchylově blízké by teorericky měla být mláďátka, stěží dosáhnuvší regulemi předepsaného věku a řešící jednak vztahovinu se svými (obvykle nedostatečně dominantními) pseudopáníky, jednak nadšení ze svých nově objevených úchylných kapacit. Druhou rozsáhlou skupinou jsou pak paničky všeho druhu na lovu nového životního partnera a skupinu třetí tvoří provokatérky obého pohlaví, nicméně s výlučně ženskými nicky, profesionálky na lovu klientů a sběratelé scénářů / kreditu / zadarmových fotek, opět obého pohlaví v ženském nicku.

Závěr bude - nehledě na shora použitý kýbl žluči - pozitivní. Být na lovu, měl bych za těch pár nachatovaných hodin diář plný použitelných či potenciálně použitelných kontaktů. Až zase uslyším kňučení o tom, že subinky neexistují, mám o další důvod víc k pobavenému pousmání se.