Tchyně je normálně zlatá, lepší ženskou těžko hledat. Má jedinou drobnou nevýhodu - asi jako jediný člověk z bližšího příbuzenstva netuší, co jsem vlastně zač a kdyby se někdy měla dozvědět, co všechno s její dcerou a našimi kamarádkami provádíme, asi bych přišel o zdroj kvašených (neplést s kysanými) okurek a pikantních čalamád.
S Tlapkami se nevídám tak často, jak bych rád. Tlapky jsou hravé, (obvykle) veselé a dobře mi umějí dobít baterky. Když je člověk už pomalu druhý týden v zahraničí s povinně odstaveným mobilem a s dvakrát monitorovanou sítí (celokoncernová bezpečnostní akce), myslí na ledasco, aby si zpříjemnil pobyt a přišel na jiné myšlenky. Myslí na kočky, na tlapky, myslí na spoustu jiných věcí které kočky, tlapky, lišky a autíčka mají a umějí.
Když je potřeba odčervit Tchyni a odvézt kocoura na chatu (nebo naopak ?), neexistují výmluvy. Nezbývá, než nechat kolegy po uši v celokoncernové bezpečnostní akci a na otočku vyrazit na chatu a ke zvěrolékaři. A na pumpě uprostřed cesty (z Varnsdorfu na Orlík) se mi Tchyně málem potkala s Tlapkami v čase i prostoru. Chybělo tak pět metrů a sedm vteřin. Svět je malý, úchylný a tíhne k preferování událostí s pravděpodobností, limitně se blížící k nule...
