Menu
Spokojeni?
Mám rád místa, ve kterých pod rukama zkušených machrů vznikají hezké a vymakané věci. Ruční dílny, ale i hi-tech provozy, nebo taky slepého kamaráda, kterému se starám o počítač a tyflotechniku k němu a který tvoří na poměrně prehistorickém Korgu a dvou Mini-Moogách neuvěřitelné věci.
Přes víkend se mi zase po delší době podařilo vykrojit nějaký čas pro sebe a nakouknout do vlčí kuchyně na výpravné obrázky, jejichž název si - s dovolením - zatím ponechám pro sebe. Vlastní roli nemaje, popatřil jsem s potěšením, jak se z hromady brokátu, něco závěsů z rákosových odřezků a notně zaprášených fundusových rekvizit rodí pracovna úchylného britského lorda, kterak lze pouhou změnou tembru hlasu učinit již tak notně slizký herecký projev poindičteného sluhy vpravdě hrůzostrašně odpudivým či jak zručnou rukou profesionálovou vznikne pěti tahy dvěma tužkami krvácející stopa po břitvě. S nemenším zalíbením jsem shlédnul scénářem nepředepsané iniciativní doladění uklízečky do rozměrů vpravdě reálně socialistických, nelíčený údiv zkušené herečky z filmů převážně pro pány nad podrazem vlastního těla či po výprasku rozzářené oči debutantky, stojící před kamerou poprvé v životě. Ta druhá debutantka, kvůli které jsem si vlastně na zmíněnou akci udělal čas měla sice roli výrazně méně adrenalinovou, její nasazení ale nebylo o nic méně profesionální, než všech lidí okolo.
A víte, jak poznáte machra ? Umí si poradit ve chvíli, kdy praskne jediná, notně drahá a hlavní roli hrající rákoska s "doživotní zárukou", i ve chvíli, kdy v klíčové scéně zjistí, že střelný prach, za jehož pomoci má ona zplozenkyně pekla zaniknout zmizel neznámo kam, ba dokonce i ve chvíli, kdy po přestavění scény zjistí, že v té předchozí se jaksi pozapomnělo na jeden obraz. To vše za optimistického "... tak tu zas budem do čtyř do rána."
T.