Tomuhle tématu se již věnovalo povíce přípondělníků i jiných úvah, přesto si dovolím rozvést jej ještě jednou.
V gründnerských dobách českého BDSM, když ještě trávy byla zelenější, dny delší a péro se topořilo při pouhém pohledu na obnažený dívčí kotník mnoho příležitostí k realizacím úchylných choutek nebylo - tedy s výjimkou těch, kteří vlastní pílí, přičiněním nebo náhodou našli podobně naladěnou partnerku. Denní či periodický tisk v těch dobách přinášel místo obrázků lepých obnažených děv ve full frontal view spíše vyobrazení těžkých strojů, olezlých státníků v muželožských chlípných polibcích či obsáhlé informace o tom, kterak otesilovaní padesátníci splnili plán sklizně kukuřice. V televizi byla vrcholem úchylné erotiky dvouvteřinová scéna z filmu Angelika a sultán, v rámci erotiky neúchylné pak Dáša Patrasová v mokré noční košilce, svádící falešného vrchního Dalibora Vránu. Kluby neexistovaly, mobily jakbysmet a o internetu psali technicistní fantasté poutavé fantastické technicistní romány.
V dobách o něco málo modernějších (přibližně od nástupu átéček za dva tisíce marek dál) vznikly z chaosu, koagulátů masturbačních fantazií a nadšení průkopníků prvé opravdové bdsm servery. Ty byly nejprve na doraz narvány převzatým materiálem v podobě příšerně pixelizovaných pornofotek v EGA rozlišení a šestnáctibarevném ditheringu, aby následně nabývaly (z nemalé části zásluhou Usenetu a skupin alt.binaries.*) stále kvalitnějšího obsahu. Zhruba ve stejné době se začali projevovat i čeští autoři, mnozí nadaní darem slova, někteří pak i organizačním talentem. Internet dal vzniknout celé řadě úchylných komunit, které - na rozdíl od izolovaných skupin již existujících - získaly platformu pro organizaci. Tyto komunity, shromážděné nejprve kolem diskusních serverů (Mageo, Průvodce, Lopuch, Okoun) a pak kolem již vyprofilovaných serverů (BDSM.CZ, Eleferno, DS-life) dokázaly internetem substituovat absenci reálných, veřejnosti přístupných prostor, tedy ve zkratce řečeno klubu.
Čímž je definováno jádro pudla. Ve chvíli, kdy úchylka přestala být úchylkou a stala se součástí mainstreamu, role úchylných serverů ustoupila do pozadí. Instantní přístup a komunikačně organizační nástroje ksichtoknihy nahradily portálové funkce serverů, Google poměrně spolehlivě odstínil jejich roli informační a zadarmové pornokoncentrátory poskytují honičům výrazně více pohyblivých obrázků, než přece jen poměrně úzce profilované servery. A se vznikem Ateliéru (tedy, řečeno lépe, oživením BDSMklubu) odpadla i potřeba exhibic a lovu ve virtuálních prostorech. BDSM se od virtuálna přesunulo k hmotnému.
Eleferno se drželo poměrně dlouho, zejména díky tomu, čeho si na svém serveru cením nejvíc - tlupy zapálených, vzdělaných a jazykově vybavených přispěvatelů, technické skupiny a čtenářů, nicméně vítr změn dorazil i na tento server. Čas poskytuje stále méně prostoru jak mně, tak i mnohým z dalších. Projekt tím ale nekončí, počínaje prvním září přecházím na trochu odlišný model svého pracovního nasazení v projektu Novgorod, který by mi měl poskytnout více času i na můj oblíbený server.
Torm.