Menu
Spokojeni?
Za patero velkými městy, devatero dálničními nadjezdy, jedním přechodem pro zvířata a jedním z kopce vedoucím tunelem leží, vlastně stojí tvrz, vlastně Tvrz. A na Tvrzi leží, vlastně stojí, posedávají a hrají si Tvrzníci. Ti jsou dvojího, vlastně trojího druhu. Ten první druh Tvrz vlastní, ten druhý si ji buď již přivlastnil, nebo ještě teprve přivlastňuje a pak v téhle nepohádce vystupují Tvrzníci nově příchozí, biči a jiskrami neošlehaní a dehtem z jedovatých tyčinek neočouzení. Tak to bylo a vlastně ještě je, i když jako všechno v nepohádkách, i Tvrz se s postupem času mění a některé zdánlivě neměnné konstanty mění s časem svoji hodnotu a některé i mizí, nahrazeny konstantami novými, neméně konstantními.
I stalo se, že nejen k Tvrzi přitáhly ekonomická a neekonomická krize. Ony vlastně přitáhly kamkoliv a rámci roku, který uplynul nadělaly bordel všude, kde se jen dalo, jak si ostatně nejen čtenáři této nepohádky mnohdy vyzkoušeli na vlastní kůži, srsti a šupinách. Peří vynechávám vědomě, tiše doufaje, že slepice a orlosupi lysokrcí tento web nenavštěvují. A ony krize z Tvrze vyvlekly některé z konstant a nechaly Tvrzníky, aby si s jejich absencí poradili tak, jak nejlépe umí a svedou.
Ona je ta Tvrz vlastně Tvrzníky poháněná. Sama od sebe by byla jenom vymrzlou budovou na křižovatce, kolem které jednou za čas projede zbloudilý pocestný, hledající v polopustině cestu na hrad Bouzov nebo zastávku železného oře, který kolem občas v oblaku čmoudu prosupí. Tvrzníci do toho baráku dodávají teplo (leckteří ho tam dokonce nosí zvenčí na vlastních zádech), rozruch a světlo. Ta světla jsou vlastně dvě, jedno je vidět a způsobuje, že po sobě Tvrzníci nešátrají potmě, to druhé vidět není, je jen cítit a občas se jiskřičkami odrazí v očích úchyleček, nejhezčího živočišného druhu mezi Tvrzníky.
Na ty dvě krize se Tvrzníci namíchli a pustili se do procesu jejich vymítání. S pomocí několika modifikovaných konstant a spousty nových Tvrzníků se během víkendu, který uplynul jako voda povedlo nahřát a nasvítit Tvrz do podoby, v jaké byla známa po eóny. Starého, jedovatými kouři a jiskrami ošlehaného úchyla a jeho krásnou a duši milou úchylečku kromobyčejně potěšila jak tlupa nových, vlkem jménem Wulf vedených mladičkých Tvrzníků, kteří naprosto spontánně a za doprovodu veselého mňoukání převzali roli zavedených konstant, tak i několika Tvrzníků sice nových, leč vzhledu již notně důstojného a teřichů mocných. Ti, v doprovodu ladně a hravě působících úchyleček mňoukající tlupě neméně zdatně sekundovali a poté, co byl k akčnění zabrán i konferenční stolek a duši milá a nadoraz vypředená úchylečka se odebrala k zaslouženému spánku odsoudili autora těchto řádků k tomu, aby přehřátou a přesvícenou hernu opustil a ve společnosti sobě podobných se až do čtvrté hodiny ranní věnoval spřádání plánů do budoucna.