Cestování do práce přes tři Saska mne donutilo postupně přehrát věci, které jsem až dosud bez problému udržoval na páscích. Tedy, přehrát ... Zdigitalizovat. Stařičký Tandberg, kterého jsem si svého času pořídil za skoro všechny peníze z jednoho zlepšováku se musel divit. Místo lampového Marshalla, se kterým byl zvyklý pracovat se k němu najednou připojilo cosi, co kvůli impedančnímu přizpůsobení vyžadovalo speciální krabičku a ani nemělo pořádné reproduktory.
Těch pásek je spousta. Něco sice vzalo za své poté, co mi hasiči vyplavili filmo- i fonotéku na koleji, ale přesto jich zbyla spousta. Nahrávané vysokou rychlostí a na osmnácticentimetrových cívkách. Ani v dobách největšího rozkvětu klasické pásky k tomu nebyly úplně snadno dostupná zařízení, pokud člověk nepracoval v rozhlase, Supraphonu či u StB. Ten Tandberg byl z Tuzexu, na individuální dovoz a proč to dneska nepřiznat, z velké míry ho zaplatila Polytechna - byť za konstrukci, která se do dneska ve Státech úspěšně prodává. V sobotu odešel motor, pohánějící pravou cívku, ten nejnamáhanější.
Věřím tomu, že zabít může i pocit, že vám lidi přestali věřit.
