DEV...ELeferno

                                Hrdinové od stolu a od lože

    Celé roky, desítky celých roků, neochvějně stále šla po mém boku. 

    Ve smrti, v hanbě, v chudobě. 

    A  v těch lepších chvílích jsme se spolu smáli šťstně, v těch zlých pak hořce, ale i přes slzy jsme si hleděli do očí s vědomím, že kdyby celý svět byl zničen, máme jeden druhého. 

    Jako dobrá žena si nestěžovala a provázela mne a jako dobrý muž jsem ji neovládal a držel jsem ji, když padala únavou od cesty po mém boku. 

    V protichůdnostech byli jsme jako rub a líc téže mince a v souladu jako noc a den nad zemí. 

    K stáru už trhliny se objevují, už máme i ohledy, ve kterých se neshodnem. 

    Nemohu jí vyprávět, co dělají moji oblíbení herci a nechci slyšet, jaká trápení mají ti její. Nesmiřitelné jsou to tábory. 

    A tak nás, povšechny časy prý nerozdělitelné, rozdělil střep zrcadla Ledové královny snů a za noci hledíme na svůj svět každý jen svým okem a pak pod slunce jasem zas přemítáme o svých hrdinech, jen o těch svých: 

    ona sleduje Novu, ...já porno.