Menu
Spokojeni?
Dneska jsem byla ve sklepě..něco to ve mě pokaždé evokuje..přivřela jsem oči,viděla jsem tebe,v černém plášti s černou kápí....pak jsem viděla sebe s rukama svázanýma nad hlavou a připevněnými ke stropu..dál už jsem neviděla nic..a nebo jsem viděla všechno???????
Děsí
mě mé vlastní představy..o tobě..o mě..o nás..o tom co by se mě mohlo
líbit..leze mě to do snů..aby jsi pochopil správně,ne,že by mě děsily z
hlediska toho,že bych se jich bála,nebo je nechtěla zažít,děsí mě
proto,že to jsou věci o kterých jsem dříve,před velice krátkou dobou ani
neuvažovala..natož abych si je představila..Ty jsi je sice
probudil..dál už si ale žijí svým vlastním životem..ano jsi v nich
převážně Ty,to co jsem s tebou zažila nebo to co bych zažít
chtěla..jenže krom toho je v nich i další,moje soukromá zvrácenost,která
vylezla na povrch z největší možné hloubky mého nitra......Vzpomněla
jsem si teď na to když jsme v pátek seděli v tom baru a já šla na
záchod..někdo tam zhasl a slyšela jsem mužský hlas..obyčejná situace
která by někoho nechala chladným a nic by si pod ní nepředstavil..já
ano..srdce se mi rozbušilo..říkala jsem si co kdybych teď otevřela dveře
a někdo by mě venku surově přepadl..zavázal mi oči...spoutal ruce..do
pusy dal roubík abych nemohla křičet a násilně by si mě
vzal..neosobně..cize..nevěděla bych ani jak se jmenuje natož jak
vypadá..snažila bych se křičet a bránit,měla bych obrovský strach co se
stane až to skončí..ale vím,že tam dole..tam bych tekla...A když by to
skončilo,ten muž by mě hodil na zem jak psa a odešel by...pomalu bych se
začala zvedat a v tom by jsi ke mě přistoupil Ty..který by jsi tam
celou dobu co se to dělo stál v pozadí a díval se..rozvázal by jsi
mě..otřel slzy..a vzal do náručí..jediná slova která mě teď napadají
jsou bolest a slast ruku v ruce......Jsem až moc zvrácená???Zašla jsem
daleko???Za čí vlastně hranice???A zajímá mě to ještě vůbec???Pokud ano
tak pouze v souvislosti s tebou..poslední předsudky které ještě mám jsou
vůči tobě..pamatuji si totiž na to děvče,co s tebou stálo prvně ve
sklepě..co se nedokázalo přestat smát..kterému si Ty musel ukázat sám na
sobě,že to jde,když chceš..když uvěříš,že můžeš...a já jsem
uvěřila..proto teď místo směšných situací vidím muže v černé kápi s
bičem v ruce a smát se mě nechce ani náhodou...Vlezlo mi to i do
snů..byla jsem v lese..připoutaná provazy ke stromu..byla noc,zima a
tma..měla jsem na sobě jen prádlo..byla jsem tam sama..volala jsem
tě..nejspíš si stál jen někde opodál a kochal se..usnula jsem
vyčerpáním..vzbudilo mě štípání po celém těle..že by mravenci????opět
jsem tě volala..opět nic pálilo a štípalo mě celé tělo..přesto si
pamatuji,že i v tom snu jsem měla v hlavě jedinou myšlenku...co se stane
a co od tebe uslyším,když to všechno vydržím...zase jsem
usnula..tentokrát mě ale neprobudila bolest ale to jak si mě povolil z
provazů..spadla jsem ti k nohám..napůl vyčerpáním..napůl vděkem..vzal
jsi mě do chatky..osprchoval..uložil do postele a nechal usnout v tvé
náruči...Ráno jsme se probudili a chystali se na odchod..a víš co jsem
já udělala při odchodu z dveří????Vstoupila jsem do nich první...že by
denní světlo v lese bylo další výzvou pro mě.....:-)