Menu
Spokojeni?
Normálně teda poslouchám úplně jinou muziku. Normálně teda poslouchám muziku úplně jinak. Normálně teda poslouchám muziku úplně jinudy.
Vlastně jsem si šla jen pokecat chvíli s Lenkou. Ještě předtím, než se pustím do komplexních čísel. Druhý den jsme psali kontrolku. Že Torm vylezl z dílny s rozsvícenýma očima bylo nad plán. A prej, ať jdu s ním do sklepa. No, to já ráda. Vždycky.Koukla jsem na Lenku a když kývla a řekla, ať už jsem dole, sjela jsem po schodech jak namydlenej blesk.
Torm přinesl Ítýho a kulatej player z dob, kdy jsem tahala kačera. A futrál s cédéčky, ty taky určitě pamatovaly cinkání klíčema. Přehraboval se v nich a vyndával věci, o kterých jsem ani snad nikdy nečetla. Chvíli jsem mu nakukovala pod ruce, ale přehlížel mě, jak lán, tak jsem si odložila, co šlo a hupla jsem si na stůl. Pohladil mne očima, poslal mi vzduchem pusu a povídá "ještě chvíli vydrž". Úchyl. Natáhla jsem se pro kabelku a vyndala si svoje trojpólový véčko. Je jištější mít náskok, v dílně jsem zahlídla pár hraček, co se mi tedy zrovna nelíbily. Rozměrama ani zubatostí. Už jsem si tak jako docela osahala, co na starší pány platí, tak jsem se začala hladit. Otočil se od těch cédéček a docela citelně mě plácnul.
Tak na těch cédéčkách byl pěkný mišunk. Od dechovky po naprosto šílený trance. Torm ten player připojil z jedné strany k ítýmu, z druhé strany k bedničkám, do mě strčil véčko a když si začal ladit režimy, tak mně došlo že bude psina. Teda kočičina. Takhle jsem si teda dechovkové umca-umca ještě nevychutnala. Ani v tanečních, ani na bálech. Tuba, basa a trombón tedy mají grády. Saxofon je o ničem, zajímavé začínají být až horny a trubka. Zpěv je něco strašného a turecký buben jakbysmet. Činel je zajímavý, ale divně. Přišla Lenka a přinesla mi pod hlavu polštářek a moje nedopitý víno.
Bílou orchidej nesnáším. A po včerejšku ještě víc, než předtím. Z lidského hlasu dělá ítý něco, co prostě nejde vydržet. Je to pocit, jako kdyby ti s kočkou něco kroutilo do stran, hrozně nepřirozený. O moc víc se mi líbili Beatles, tam to je kupodivu dost blízko k dechovce. Noc v opeře je taky fajn, v mnohohlasu se to protivné kroucení v kočce ztrácí. Ten čtyřakordový motiv ze syntezátoru kvi-kvi-kvi-kvííí bych mohla pořád dokolečka. Abba je o ničem, zato Boney M se mi strašně líbili. Jak psala Renča. Ta muzika má co dělat se sexem. Nevím proč, ale je to vzrušující. To už jsem slintala docela dost a potichounku jsem přemýšlela, jak Tormovi naznačit, že by to už chtělo nějaký hezký a dlouhý konec. Místo toho mi pustil ten trance. Asi by to bylo zábavnější na začátek. Melodicky to je dost na jedno brdo. Monotónní rytmus a elektronický zvuk. Je ale zajímavé, že v kočce to hraje vyloženě hezky, připomíná to ty režimy, které umí ítý sám od sebe. Ta další věc byla prý od Pink Floyd, ale moc tomu nevěřím. Pokud acid dělá s lidmi takovéhle věci, radši zůstanu přes drogy panna. Přes kočku je to zábavnější, ale hrozně rušily ty přechody motivů. A taky jsem začínala mít pocit, že jestli s tím Torm rychle něco neudělá, tak ho pokoušu, začnu lízt po zdi nebo tak něco. Pod sebe už jsem se radši ani nekoukala. No, Tormovi to asi bylo jasný, dal mi tam zpátky Agadir. Trošičku jsem si pomohla rukou, ta písnička by měla být o půl refrénu delší. Ale bylo to veliký. Fakt veliký.
Dojmy. Takhle muziku neznáte. Občas je to divný nepoměr mezi tím, jak se vám hudba nelíbí přes ucho a líbí dole. Někdy je to perfektní obojí a občas obojí nestojí zanic. Divné je, že věci, které jsou příjemné na poslech nejsou prakticky nikdy nepříjemné v kočce. To by stálo za prozkoumání. Na každý pád to chci zkusit s tou muzikou, kterou poslouchám. Tohle totiž byly věci, o kterých sice vím že existují, ale doma je nemám. Taky mi přišlo, že čím plnější tón, tím protivnější je na pocit. Vede saxofon, hned po něm varhany a akordeon. Jinak je to psina. Je to něco úplně jiného, než o čem je elektrohraní běžně. Líbilo se. Moc. Doporučuju.