Menu
Spokojeni?
Dovoluji si nabídnout široké eleferní obci několik kousků z vlastní dílny, teda spíš bastlírny. Řekl bych, že jde o natolik jednoduché věci, že mnoho textu k nim není potřeba, stačí trošku šikovnosti v práci s dentakrylem a opracováním hliníkových hranolků. Jako materiál to asi není úplně košer a Torm ani Renča mě za to nepochválí, ale dobře se s ním dělá a Heleně to nevadí. Ale pokud to budete napodobovat, mějte to na paměti. Úplně stejně to jde udělat z nerezu nebo jakékoliv jiné hranatiny, co se vám válí v dílně.
Postup je jednoduchý - elektrody se nahrubo opilují, vyvrtá se do nich díra pro drát, na ni kolmo ještě jedna se závitem M3, drát se do té díry zasune a přitáhne šroubkem. Já pak šroubek odseknu, roztemuju a spiluju dorovna, ale potřeba to není. Mezi obě elektrody dám tenký distanční špalík (z novoduru), z papíru udělám zalévací formu, natřu ji voskovým separátorem, postavím do ní ten svazek elektrod a špalíku a zaleju dentakrylem. Lít se musí pomalu, jinak to udělá bubliny. Když dentakryl vytvrdne, sundám formu a nejdřív hrubým a pak jemným pilníkem upravím tvar, vyzkouším, jestli to vede a véčko vyleštím leštící pastou. Hotovo, dvacet :-) Šup s ním do čičiny.
Véčko po délce:
Jsem trouba, mohl jsem ho vyfotit na metru, jako to dělá Torm nebo Líza. Dlouhý je asi dvanáct centimetrů, široký něco přes dva.
Véčko napříč:
Vyrábí se úplně stejně, jenom se ten konec, co zůstává blíž ke vchodu musí provrtat celý a je potřeba dát pozor na ošábrování otřepu po vrtání na obou koncích díry, jeden kus jsem si takhle zmršil, prodřel se mi o něj drát.
Véčko do prdelky
to je vlastně blbost, že ? Tak asi erko, jako rektálka. Je menší a musí se zatraceně dobře opracovat a taky musí opravdu fest držet drát. Radši jsem použil červenou zalévačku, je houževnatější.
A to je vše. Hrajte si opatrně a hlavně neblbněte. Ať vám dobře fungujou.