DEV...ELeferno

Článek, který máte před sebou je převzatý ze Smartstimu, nejde ale o překlad. Je to ukázka amerického způsobu vytváření návodů - na české poměry možná až příliš polopatického, nicméně vcelku názorného. Autorem nápadu i konstrukce je korespondenční Tormův kumpán McGyver ze Seattlu. Ke konstrukci hračky nepotřebujete žádné speciální materiály či dovednosti, kromě běžné výbavy a jisté zručnosti.Všech 40 snadných kroků najdete v této galérii.

Hračka je vyrobena z polyetylénové americké infůzní soupravy. Stejně dobře poslouží i plastové infůzní soupravy české nebo snáze dostupné jednorázové injekční stříkačky podle požadované velikosti hračky (od 5 kubíků výš). S rostoucím objemem je jenom třeba dávat pozor na zatěsnění kabelů a mechanickou pevnost, na druhou stranu se ale o moc líp lepí vnitří pásky. Elektrody jsou vytvořeny ze samolepící měděné pásky (z GME, například), bázová elektroda ve dně hračky je z molitanu nebo mycí houby a je nasycena fyziologickým roztokem.

Z nářadí budete potřebovat vrtačku, páječku a hořák. Hodí se i malý soustruh, nutný ovšem není. Jo, a šikovné prsty a dobré oči nebo brejle na blízko, alespoň v mém případě.

Z infůzní sady nebo injekční stříkačky odřízneme na straně přívodního kužele kus o požadované délce, pro klitrodu to bude tak tři až pět centimetrů. Chybu v odhadu můžete napravit tloušťkou elektrody ve dně.

Připravíme si trn pro formování. Tady se hodí soustruh, tvar rozevírajícího se kužele ale snadno v měkčím materiálu vytvoříme i pomocí pilníku a materiálu, upnutého do vrtačky. Výsledek je vhodné vybrousit či ještě lépe vyleštit, s přípravkem se bude líp pracovat.

Trn nahřejeme asi na 150 stupňů (podle materiálu savky) a po oddálení z plamene necháme pár vteřin odpočinout, aby se vyrovnaly teploty. Pak na něj kápneme silikonový olej (stačí i zastříknout MD40), necháme ještě pár sekund vyrovnat teplotu a otáčivým pohybem nasuneme polotovar mírným tlakem. Okamžitě poznáme chyby v ohřevu :-)

Materiál se nesmí škvařit ani lepit (moc horké), na druhou stranu ale ani trhat nebo stříbřit (moc studené). Dobrý nápad je vyzkoušet si to nejdřív na zbylém odřezku, aby se výroba neprodražila. Optimální výsledek vypadá nějak takto:

Jsme-li spokojení s tvarem ukončení, otavíme opatrně hranu v plameni hořáku. Při té příležitosti můžeme opatrně upravit tvar konce savky. 

Dalším snadným krokem je vrtání děr pro přívodní vodiče. Každý vodič (podle zvoleného počtu elektrod) musí mít vlastní díru. Autor spoléhá na utěsnění otvoru pružností materiálu savky a izolace kablíku, já bych asi doporučil dotěsnění tafixem nebo lepidlem. Vrtáme vysokými otáčkami. 

Do vyvrtaných děr navlékneme vodiče. Rozhodneme-li se dále nezatěsňovat, musí jít zatahovat suvně, se značným úsilím, ale bez deformace. Protáhneme s rezervou a konce si odizolujeme.

Dalším krokem je nalepení vnitřní elektrody. Autor používá holou samolepící měděnou pásku, já bych se asi přiklonil ke stříbřené nebo stříbrné. Šla by i hliníková, v případě, kdy máte zvládnuté pájení na hliník :-) Vodič si připájejte ke konci pásky a pásku namordujte dovnitř tak, aby to k něčemu vypadalo. Než se to povede, proklejete všechno kolem.

Výsledek by měl vypadat alespoň takto, pokud se nechcete před jen trochu technologicky zběhlejší subí rdět hanbou.

Vodiče opatrně zatáhněte zpět, aby uvnitř nepřekážely smyčky. Dál už je to jednodušší.  Z odizolovaného vodiče pro elektrodu na dně udělejte jenom vrabčí hnízdo (opatřené uzlíkem proti vytržení) a z mycí houby nebo jiného pěnového materiálu vhodné tuhosti a barvy dle vašeho vkusu si vysekněte elektrodu.

V Americe je to nejspíš zbraň, ale my raději místo sbroušeného ořechu použijeme výsečník. Stojí pár korun. Vyseknutý kus zkusmo vtlačíme do hračky a podle reálně zjištěné tuhosti (mění se zmáčknutím zboku) dotrimujeme délku nůžkami. 

A to je vlastně všechno. Houbičku nasytíme fyzákem nebo klidně i Sonogelem a šup s ní do kočky, teda na frajtra!

Jen pro úplnost doplním pár věcí, na které je potřeba dár pozor a které se mi až zas tak úplně nelíbí. První je měděná elektrodová páska - když už se ji rozhodnete použít, dobře, fakt dobře pucovat a při zjištění sebemenší koroze (měděnka) pryč s ní, bez milosti. To samé platí pro připojení vodič - houbička. Elektrolyty jsou silná korozivní činidla a třeba pocínovaný měděný přívodní vodič může být po čase zdrojem nepříjemných iontů. Tu houbičku bych vůbec doporučoval měnit po každém hraní, kvůli hygieně a mikrobiologické nezávadnosti. Jinak ale hračka vypadá zábavně a při troše běžné opatrnosti bude určitě zdrojem spousty legrace.

Hrajte si opatrně!  Serza