Menu
Spokojeni?
Jedním slovem - bomba. Příznivci rychlého a klipového čtení, tak moderního v současné uhoněné době dál číst nemusí, mnoho dalšího se v této reportáži z ostrého otevření nového BDSM klubu nedozví.
(pozor, prosím, ilustrace k reportáži je poněkud explicitní, v práci raději ne)
Objektivně to bude muset popsat někdo jiný. Nad přípravou této akce strávila organizační skupina nemálo času - bylo nutno vyladit seznam pozvaných (a mnohdy leskem úchylných celebrit ověnčených) hostí, vymyslet nějakou přiměřenou parodii na program, aby se pozvaní příliš nenudili a v neposlední řadě i předělat nějakých 260 metrů čtverečních bordelem zasekaného sklepa na prostory, v nichž se budou pozvaní cítit dobře. Volba formátu programu dlouho oscilovala mezi velkým teatralizovaným představením typu Podrazu a poskytnutím dění volného průběhu, nakonec ale zvítězila minimalistická varianta, v níž hlavní slovo měl hold všem, kteří přiložili ruce, nohy, záda i jiné orgány k dílu pro zdar společné věci. Ve sklepě kousek od smíchovského nádraží se tak během večera sešlo na šedesát lidí, tak či onak spojených s úchylnou scénou a za sebe musím prohlásit, že mnohé z nich jsem po podivném minulém roce či ještě delším období viděl fakt rád.
Prostory sice ještě nejsou úplně finalizovány, ale základní funkce již Klub plní. Funguje bar, hospoda, kuchyně, zázemí, sociálky se sprchami (už se správnou šířkou a funkcí dveří). Velké místnosti už chybí jen pár drobností a doladění interiéru k tomu, aby se stala opravdovým centrem, jak ostatně průběh večera dobře dokázal. Velký centrální prostor a dostatek místa mezi akorát velkými stolky pro čtyři a šest úchylů jsou namíchané tak, aby bylo místo pro větší skupiny, separatisty i párečky, dožadující se trochu relativního soukromí na špitání do oušek. Během včerejška ovšem převládaly ony větší skupiny, lidé se už dlouho na takovémto formátu nesešli a radost z navázaných kontaktů byla nelíčená. Ale zpět k prostorům - akční prostor jedna, kterému už asi nikdo neodpáře pojmenování růžové peklo je též prakticky hotov a po dodělání šatny a vylepšení ventilace bude nejspíš jedním z nejvyhledávánějších. Během včerejší akce prostor zažil opravdu drsnou zatěžkávací zkoušku v podobě přinejmenším čtrnácti souběžně akčnících úchylů (ve vzniklé skrumáži a s plnýma rukama hraček se počítalo blbě) a výsledek si vyžaduje drobné korektivy ve scénáři jeho používání. Bílá klinik místnost je obložena a čeká na zařízení a dovybavení, šedá cela je hotová a jak jsme s Fro ověřili, je i v podstatě funkční, ostatní místnosti ještě čekají dodělávky a doladění. Přirozeným komunikačním prostorem se - dle očekávání - staly i obě chodby, zejména pak jejich křižovatka. Dojem z provozu trochu připomíná formát Alcatrazu, důvěrně většině účastníků známý.
Pozvánku či jinou formu pozvání obdrželi lidé z okruhu úchylného pravěku Staré pošty, Břevnova, Podrazů, Bílé Hory a Eliotu, dále pak eleferní core a mnoho nových tváří, jejichž přítomnost považovali organizátoři za obohacující. Následný výčet si neklade nárok na úplnost a není nijak hierarchizován - v probíhajícím mumraji opravdu nebylo možno pořídit objektivní záznam. Ikonou večera a hostem z nejmilejších se stal Pavel Šťastný, který, ač oděn civilně se své role zhostil s obvyklou noblesou a šarmem - a to i ve chvíli, kdy z pozice zběhlého akolyty zaučoval nově přibyvší do tajů práce s rákoskou. Mazáctvo reprezentovali Max se stále krásnější Bitchinkou, TymuR s s neméně krásnou Limonádou, Donatien se subinkou, jejíž jméno mne minulo, Waco se zaklínacím Zviřátkem, Grimm s Rendou, Darksword se Selene, Dittrich s Ňufinkou, konstanty úchylné scény Kacíř, PDT, Bigg, DomiD, WampireGirl, Ježíšek s Mountbatten, Hafi, Masterhell... paměť nebere. Mladou krev zdatně reprezentovali Tomáš s Kitty, TCKS s Fronémou, Raftíček s potvorou, Gaurin s Evilkou, Eurik s Joannou, Vlk s Malou, nové eleferní tváře Pyverrn, Bahno, Maličká ... všechno vyjmenovat nejde. Mix se vydařil stoprocentně, tlupa byla namíchána z akčnících i komunikačních jedinců tak akorát, aby nikde nevznikaly tlačenice či hluchá místa.
Jediným a hlavním bodem programu bylo předání (ve srovnání s objemem vykonané práce velmi symbolických) hracích pozorností brigádníkům. Věrni zásadě, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán jsme si s Fro dovolili udělat z tohoto blahorodného skutku malý tyjátr, v jehož rámci se Kitty dostalo slíbeného podrbání za ušima v rozměru, poněkud překračujícím její očekávání, realizovaném za pomoci předního českého úchylstva i několika novicek a dále v českých poměrech tradičního příslibu blah a do úst létajících pečených holubů, realizovaného mou nevymáchanou hubou. Ta blaha bych raději býval předal v materializované podobě, ale poněkud zaskřípěla logistika, takže zejména brigádníci z řad eleferního jádra museli vzít zavděk příslibem, Fro s TCKS pak nakonec byli vyzváni, aby dárkem posloužili sobě navzájem (jak ostatně skryti za barem promptně učinili). A mně se v rámci programu konečně podařilo zrealizovat si dávný sen - zavelet úchylům "Pohov!". Samostatné ovace se pak dostalo Vaškovi a Nenufer, kteří klub zrealizovali.
To, jak moc podobný prostor chyběl nejlépe dokládala atmosféra v hospodě a zejména pak v růžovém pekle. Do něj se po skončení oficialit nahrnula přinejmenším dvacetihlavá tlupa akčněníchtivých úchylů, zaplnivší místnost v minimálních technologických rozestupech. Stůl tak záhy překonal rekord obsazení trojicí subinek, v některých momentech jsem na něm napočítal, nemýlím-li se, pět kusů. Dění vévodili Raftí s potvorou, Tom s Kitty, Gaurin s Evilkou, TCKS s Maličkou, Vlk s Malou a víceméně oblečená Fronéma, o metodické vedení se starali Pavel Šťastný a autor těchto řádek. To rozpárování je nutno pojmout velmi relativisticky, protože v hrajícím si stádečku byla nutná nemalá sousedská či jiná výpomoc a jedním z nejčastějších přání úchylů bylo mít jeden až dva páry rukou navíc, takže výsledný dojem připomínal spíš vařící se kotel. V jeho důsledku došlo k rychlému vydýchání veškerého použitelného kyslíku a prudkému růstu teploty v místnosti, takže bylo nutno přijmout drobná organizačně technická opatření, učinivší prostor opět hraníschopným. Ve finále se ale budeme muset zamyslet nad jiným řešením vzduchotechniky.
Komunikující úchylové obsadili jednak bar a hospodu, jednak kuřácký koutek v rohu u cely. Ač bych býval velmi rád prohodil se starými i novými přáteli více slov, povinnosti hostitelů, kterých jsme se s Fro víceméně ujali to neumožnily dostatečně. Zaměřili jsme se proto raději na usměrňování a organizaci dění v akčním prostoru ve víře (ozkoušené a oprávněné), že s obsluhou a spokojeností hostů si Vašek a Nenu poradí sami - jak se ostatně ukázalo. Provoz funguje zcela normálně a plynule, kapacity baru i židlí u stolů se jeví tak akorát, jediné, co potřebuje doladit je kuřárna. S Fro jsme ověřili v praxi, že se ze šedé cely velmi rychle stává plynová komora a tlupa pokuřujících a povídajících úchylů za dveřmi není ani úplně to pravé ořechové z hlediska atmosféry.
Vidouce, že hostitelů dále netřeba, uchylili jsme se s Fronémou mimo hlavní dění, ověřit funkci lokálně instalovaného zloděje času. Ten funguje zcela spolehlivě a když jsme z cely vylezli, dostalo se nám nabídky, kterou nelze odmítnou. Připojili jsme se tak k dění dvojice spřízněných úchylů v růžovém pekle, které se nějakým pro mne záhadným způsobem natáhlo za zjevného spolupůsobení vývěvy, přísavek, orange wandu a generátoru daleko za půlnoc. Venku začínající sněžení a vidina dvojhodinové cesty do zasněžených míst, kde bydlím mne tak - k jistému rozčarování duši milých úchyleček - donutila sbalit své čtyři kufry a vyrazit ven do vířící tmy, zanechav dosud velmi početnou tlupu úchylů v novém Klubu.
Resumé.
Závěr je jednoduchý - funguje to. Akce se líbila. A taky ukázala, co musíme ještě vyřešit. Prvořadá je vzduchotechnika růžového pekla. Je jasné, že s dokončením dalších akčních prostorů zátěž klesne, přesto je ale nutné nějakým způsobem vyřešit alespoň přívod kyslíku jinak, než dveřmi. V souvislosti s tím musíme vymyslet nějaký způsob indikace "veřejné přístupnosti" dění za dveřmi akčních prostorů. Osobně bych se přimlouval za trojbarevné semaforky s významem červená - soukromé dění, nerušit, žlutá - zaklepej a zeptej se, zelená - volno nebo veřejné dění. Starý úchyl nemá problém otočit hlavu od rozdělané subinky a pronést něco jako "teď ne, prosím tě", úchylové služebně mladší ale ne vždy mají tyhle figury zažité a zásahy zvenčí je mohou rušit, případně jim kazit scénku. Poslední věcí, vyžadující řešení je kuřárna, jak bylo zmíněno výše. Tady má fantazie končí, představitelná je třeba realizace kuřáckého koutu v hospodě v rohu pod plátnem s výtahem vzduchu ven nebo - ale to je zatracená investice - osazení AC ventilační jednotky.