DEV...ELeferno

Mluvit o Thajsku, jako o zvláštní zemi je, dle mého názoru zbytečné. Stejně, jako podotýkat, čím vším se liší tamní společnost od středoevropanů. Tím méně, by pak bylo na místě poukazovat na cokoliv jiného, co je pro nás přinejmenším podivuhodné.

Jídlo, pravda na mé poměry přespříliš ostré, ale vynahrazovala jsme si to příjemně s v milé společnosti mých hostitelů.

Valná většina turistů si z Thajska vozí vyřezávané sošky z týkového a palmového dřeva. Půvabné krámky a dílničky řezbářských mistrů jsou v některých místech doslova na každém kroku. Ostatně, však je také tento kraj světa vyhlášen mistrovstvím v uměleckém zpracovávání dřeva(zejména týká-li se to měkkých dřev tropických).

Orchidejové zahrady a plantáže plné koření už snad není třeba více rozebírat.

Doma mi ještě leží v zásuvce sáček s čerstvými muškátovými oříšky. Orchideje, to by pro mne bylo takříkajíc nošení dříví do lesa. Skleníček se mi totiž utěšeně rozrůstá,tak není třeba vozit za poněkud nepřívětivých podmínek domů z daleka další rostlinky (které už beztak většinou mám). Tohle zná ale člověk, který se do této exotické země již z průvodců. Ovšem skutečně jsem se nedočetla o dlouhých bílých domech na okraji každého města (či téměř každého města). Jak jsme se později dozvěděla od domorodců, jsou tyto budovy součástí nějakých výzkumných týmů a jsou ve větším či menším měřítku rozmístěny podél každého velkého města. Začal mne ten fenomén, protože fenomén to skutečně byl, více zajímat. Od přátel jsem získala několik cenných informací a rad, jak se dostat alespoň trochu blíže k těmto nevelikým , leč rozlehlým halám. Vlastně, mám-li být upřímná, thajci tyto budovy nedrží v nějaké zvláštní tajnosti. Jedná se z valné většiny o prostory pro růst a monitoring speciálních druhů obilnin a rýže. K jedné budově byly dokonce připojeny pastviny, kde se ležérně potulovala malá stáda drobných ovcí.

Velice zajímavý byl pro mne fakt, že není problém si pěstované potraviny, či případně ovčí produkty můžete na místě rovněž zakoupit (většinou zaměstnanci „hal“ nechávají zpracovávat mléčné výrobky, kůže a maso ze zvířat okolním farmám). Celá záležitost mne nesmírně fascinovala. Thajci razí názor, že nejlepší je modifikované potraviny a živočišné produkty rovnou prodávat místním. Ostatně, ti nejlépe jejich zhodnotí kvalitu. Celou dobu mého putování po bílých budovách jsem přemítala, kolik jich asi v celém Thajsku může být a co v nich ještě mohou krom rýže a ovcí pěstovat a chovat?

Nakonec jsem usoudila, že nemá příliš valnou cenu zabít takové množství času zkoumáním zdejších vědeckých inovací a jala jsme se raději zkoumat krásy velkoměst. V tamních tržnicích jsem byla schopná strávit hodiny času a považuji to za neskutečný zážitek. Osobně si dokonce myslím, že hned po chrámech a dokonale čistých a udržovaných parcích je to vlastně jeden z nejlepších zážitků, jaké jsme si mohla přivézt…

Vlastně, ne tak docela. Jeden zážitek a objev všechny ty ostatní věci šmahem převýšil. Jistě to znáte, když je něčeho v daném prostoru příliš, přestáváte to vnímat jako obvyklé, byť by to bylo sebepodivuhodnější… Vždycky, když jsem večer uléhala na postel po ostré večeři zpečetěné notnou dávkou mléka, přemýšlela jsem o místních lidech a především o ženách. Přišli mi tak bezstarostné, usměvavé, přestože jistě mají mnoho práce a povinností. Najednou mi tak blesklo hlavou, kolik neobvykle vypadajících krys a potkanů jsme viděla prodávat v různých obchodech a specializovaných prodejnách. A o to víc jsme začala přemýšlet, proč mne tahle myšlenka napadla v souvislosti s ženami?

Další den, můj předposlední, jsem se o to pozorněji dívala kolem sebe. Všimla jsme si, jak často si zdejší dívky a paní nosí nějakého toho podivně vypadajícího tvorečka s sebou ve speciální drátěné, většinou navíc ornamenty zdobené klícce. Večer jsme si plná hlodajících myšlenek balila své věci. Nakonec jsme se přeci jen musela zeptat. Nedalo mi to a zašla jsme za svými hostiteli. Udiveně se mna mne dívaly, paní domu se pak začala chichotat a ptala se mne, zda to skutečně tam u nás neznáme? Nechápala jsem. Nezbylo tedy, než mne ponaučit zcela názorně…

Za chvíli jsem byla zavalena výkladem a než manžel paní Shinawatra stačil z vedlejší místnosti donést rozespalého hlodavce. Přeházel mne zrak… Naprosto jsme nevěřila tomu, co mi bylo právě řečeno. Oba manželé na mne se zájmem hleděli, jak si prohlížím bílou, poněkud větší krysu.

Jak by mnozí čekali, neměla krysa ani červené oči, ani růžové uši. Byla docela normální, zdála se být spíše vyrušená ze svého klidového režimu, do kterého se na mé dlani pokoušela marně vracet. Otáčela jsem jí ze strany na stranu. Nakonec se paní Shinawatra odhodlala přerušit nastalé ticho a nabídla se, že mi krysí vlastnosti předvede na sobě, případně si ji mohu sama vyzkoušet, budu-li chtít. Byť na rozpacích, souhlasila jsem s předvedením na mé báječné hostitelce. To, co jsme viděla ovšem překonalo mé představy. Stejně je ovšem překonalo i následné vyzkoušení, ke kterému jsme se uvolila po letmém zaváhání.

Krysa totiž nebyla albín. Nebyla ani svítící, ba ani neuměla dělat tanečky a chodit po ocase. Na tom by ostatně snad ani nebylo nic výjimečného. Tenhle speciální hlodavec totiž uměl něco zcela jiného. Byla to takzvaná sací krysa. Poslední hit na ostrovech.

Zde je nutná krátká, přesto však nutná odbočka.

Thajsko je známé poměrně vysokou porodností.V posledních deseti letech se navíc rodí procentuelně stále vyšší počet zdravých novorozeňat, na což je vláda patřičně hrdá, vždyť také do zlepšení kvality porodnictví a následné péče investovala nemalé peníze. Nicméně, přesto několik desetiletí trápilo thajské rodiny něco zcela jiného. Zdejší rodičky měli značné přebytky mléka. Byť to zní banálně, následky, ke kterým může dojít pokud, pokud není mateřské mléko vstřebáno mohou být mnohdy pro matky hrozivé (neléčené záněty mlékovodů, nejčastější komplikace způsobená tímto problémem může být v některých případech smrtelná). Vláda se tedy souběžně zabývala i tímto problémem. Chápala totiž, do jak tíživé situace se mnohé rodiny dostaly. Mléko se odkupovalo průběžně do kojeneckých ústavů, nicméně to nebylo dostačující. Množili se případy komplikovaného samoodběru a mechanické pomůcky, které k odsávání přebytečného mléka normálně slouží často nestačily. Ministerstvo zdravotnictví tedy zaměstnalo na vývoji vhodného „léku“ proti tomuto nebývalému fenoménu celou řadu předních vědců. Požádalo dokonce o spolupráci přední výzkumné organizace ze světa. Po letech nákladných výzkumů se spása objevila prakticky náhodou. V jedné výzkumné laboratoři, kde vědci pracovali na vývoji preparátu, který by snižoval produkci mléka u kojících matek podávali látku krysám a potkanům. Nevedlo to však ke kýženému výsledku.Naopak, vyskytla se dokonce značná míra úmrtnosti. Na pracovišti to vedlo v nečekaně krátké době k tak fatálnímu poklesu laboratorních hlodavců, že byli vědci nuceni rychle získat další pokusná zvířata, aby vůbec mohli pokračovat ve své práci. V tíživé situaci objednali krysy, které byli již značným způsobem modifikovány, aby vyhovovali co nejvíce podmínkám vědecké práce. Geneticky upravované krysy měly celou řadu zvláštností.

Jednou z nich byla i absence zubů.Vědci se totiž potýkali s problémem, jak zabránit hlodavcům sloužícím k laboratorním účelům ve hryzání do klecí a ničení násypných misek na jídlo a jímek na vodu. Podařilo se jim vyvinout krysu, která byla tedy schopná žít poměrně dlouhou dobu bez zubů a přijímala pouze živný roztok jako potravu. Když pak jeden ze členů týmu v legraci prohlásil, že by bylo nejlepší, aby se přebytečné mléko u kojících matek odsávalo pomocí selat, jako to ostatně dělají již celé generace žen žijících ve venkovských osadách. Kolegové se mu vysmáli, ale nakonec kdosi přišel s myšlenkou, že by bylo možné upravit některého hlodavce natolik, aby bylo možné jej použít jako živou odsávačku.Navíc, hlodavci mají správnou velikost a bylo by je možné nosit všude s sebou. Téměř přes noc nastal obrat jiným směrem. Celá vědecká obec, která byla do výzkumu zainteresována se pustila do vývoje tímto směrem. Jako materiál pro výzkum byly použity právě ony zmiňované krysy, které se staly pilířem výzkumu. Měly nejdůležitější modifikace, byly bez zubů a schopny se živit pouze roztokem. To vyhovovalo. Zbývalo vyřešit jen držení hlodavce na lidském těle. To trvalo v podstatě nejvíce času. Bylo třeba vyvinout speciální tlapky, které by nepoškrábaly lidskou pokožku,ale přesto by byly schopny se udržet na patřičném místě po určitou dobu. Pomocná ruka přišla jako blesk z čistého nebe z Thaiwanu, kde se již dlouhou dobu zabývali vědci výzkumem podobně variabilních tvorů.Takříkajíc vedlejší produkt jejich snažení byly hlodavci, kteří měly na nohou přísavky podobné těm, které známe od gekonů. Jejich pomoc byla jakousi třešničkou na dortu. Po dalších dvou letech (tedy 1. března tohoto roku) byla thajské a thaiwanské veřejnosti oficiálně představena první modifikace sací krysy.

Ženy byly vynálezem doslova nadšeny. Senzace, která se kolem sacích krys strhla však nepřekročila práh tamních ostrovů. Zůstala schována před zraky okolního světa, alespoň do této chvíle…

Objev, který uskutečnily vědecké týmy těchto zemí se mi zdá naprosto unikátní a fascinující. Nejen, že totiž krysa slouží jako dokonalá odsávačka mléka. Jak se brzy zjistilo, tento dokonalý hlodavec se dá využít (také se využívá) k erotickým hrám, neboť jemnost a síla s jakou bezzubá tlamička zvířete přilne k prsní bradavce by jistě přesvědčila o tomto faktu i mnohé, kteří dosud váhají nad pravostí a kvalitou dosud podávaných informací. Když jsem nakonec tedy sama ono zázračné stvoření měla možnost vyzkoušet i na vlastní ňadro. Byla jsem uchvácena. Definitivně jsem se tedy rozhodla, že jedno takové zvířátko musím dostat rozhodně do Čech.

Podařilo se. První exemplář unikátní sací krysy se zde.

Tak snad zbývá jen zajásat nad tím, jaké netušené možnosti skrývají vzdálené asijské ostrovní říše…

Kuriozita na závěr

Pro obrovský úspěch sacích krys se nyní pracuje na variantě sacích potkanů a rovněž vědci zvažují možnost erotických pomůcek pro pány, tzv. sacích kun. Jejich vývoj však bude mnohem složitější. Navíc odpadá možnost, aby se zvíře při své činnosti rovnou živilo, tak jako je tomu u sacích krys.

Nezbývá než jen doufat, že se i tato vymoženost dostane na náš trh.