DEV...ELeferno

   Sebepřemáhací praktiky jsou ucelené, obvykle oběma partnery schválené vzrušující postupy s předem připraveným programem v délce od několika desítek minut až po několik hodin, určené k uspokojení přirozených sklonů ženy a to jak sexuálních, tak hlavně erotických a psychických, při kterých se úplně nahá žena v roli otrokyně před partnerem (Pánem), pod jeho vedením a většinou s jeho přímou spoluprací na důkaz své opravdové oddanosti nepředstíraně psychicky, sexuálně a někdy i tělesně přemáhá.

   Přestože je žena při každé praktice bezprávnou otrokyní, nikdy nesmí jít o primitivní sadomasochismus, kde se muž-sadista vyžívá na partnerčině utrpení, případně žena-masochistka na svém vlastním!

   Muž musí dát proto své partnerce už od začátku příprav opravdu maximální prostor k tomu, aby si mohla svou roli náležitě pocitově prožít, vnitřně procítit a vychutnat a vytvořit jí veškeré podmínky a předpoklady k tomu, aby si mohla své otroctví procítit naprosto dokonale a na co nejvyšší intelektuální a společenské úrovni.

   Není důležité, zda jde o roli trvalou či dočasnou; pokud je ženina podřízenost jen dočasná, tím větší pozornost je třeba věnovat dokonalému vybití jejích přirozených sklonů. Muž musí po celou dobu praktiky udržovat jako Pán ve vztahu ke své partnerce jako otrokyni určitý odstup (což je třeba hlavně tehdy, pokud je mezi nimi jinak normální vztah) a chovat se k ní pokud možno cize, tedy nejen přísně, ale i stroze a nezúčastněně, jakoby byla jen nějaká věc; žena musí jako otrokyně každou praktiku od počátku až do konce takto chápat, vnímat a vnitřně prožívat…

   Základním cílem praktik je dosáhnout nepředstíraného pocitu naprostého sebeodevzdání partnerky do vůle partnera a z toho plynoucí pocitové rozkoše obou partnerů.

   Během sebepřemáhacích praktik muž nutí ženu - i pro svůj požitek - cílevědomě k co největšímu tělesnému, psychickému a sexuálnímu sebepřemáhání ve snaze dosáhnout, aby žena - a spolu s ní i on a všichni další případní přítomní - svou úplnou odevzdanost do jeho rukou skutečně cítila a vnitřně naplno prožívala.

   Veškeré sebepřemáhací praktiky zásadně probíhají v maximální možné spolupráci obou partnerů, neboť jak žena, tak muž mají shodný zájem - dosáhnout co nejpřesvědčivějších a tedy co nejpádnějších důkazů ženiny úplné odevzdanosti.

   Pro maximální pocitové uspokojení partnerů, zejména však ženy (otrokyně) má nesmírný význam předem pečlivě připravený program, který musí být za všech okolností přesně dodržen, a žena to musí vědět! Žena musí přesný průběh každé praktiky předem podrobně znát, a proto by se měla podle svých možností sama aktivně zúčastňovat všech příprav; samozřejmě že takto dohodnutý postup musí pak být i přesně dodržen. Ženu na tom vzrušuje jistota, že vše se opravdu uskuteční, muže pak vědomí, že žena to ví a přesto se k ní dobrovolně připravuje a během samotné praktiky s ním předem určeným způsobem spolupracuje.

   Není-li žena mužovou trvalou otrokyní, muž se s ní vždy předem dohodne, co s ní bude dělat, jak to bude dělat a jak s ním má žena spolupracovat; trvalé otrokyni to zpravidla jen oznámí. V každém případě musejí být předem určeny nepřekročitelné meze; žena, která je otrokyní muže i jinak (trvalá otrokyně) je pak povinna souhlasit se vším, co tyto meze nepřekračuje.

   V sebepřemáhacím sexu se odevzdává zásadně jen jedna žena do rukou jednoho muže! Sebepřemáhací sex je proto vždy záležitostí pouze jedné jediné partnerské dvojice - jedné ženy a jednoho muže.

   Ve skupině proto lze praktikovat sebepřemáhací sex jen jako eroticky vzrušující vystoupení určité dvojice před zraky ostatních, kteří buď pouze přihlížejí anebo spolupracují v nejrůznějších vedlejších (pomocných) rolích.

   Základem sebepřemáhacího sexu je nepředstírané dobrovolné sebepřemáhání ženy jako nejvyšší důkaz její skutečné odevzdanosti. Podstatou je dosáhnout autentického prožitku ženiny úplné odevzdanosti a mužovy dominance. Žena musí být muži skutečně naprosto podřízena, nepředstíraně odevzdána do jeho vůle a vydána doslova na pospas do jeho rukou.

   Žena je při všech sebepřemáhacích praktikách mužovou skutečnou otrokyní! Cílem všech sebepřemáhacích praktik je dosáhnout, aby si žena na mužovu otrokyni pouze nehrála, ale aby svou absolutní odevzdanost do jeho vůle skutečně cítila a vnitřně ji naplno prožívala.

   Muž je v sebepřemáhacím sexu vždy ženiným skutečným pánem, kterému je žena vydána úplně na pospas (byť většinou pouze dočasně), je mu zcela bezvýhradně podřízena a proto je proti jeho vůli skutečně   a b s o l u t n ě   b e z b r a n n á !

   Záleží však na tom, zda se žena muži oddává jen příležitostně nebo zda je jeho stálou otrokyní. Není-li žena otrokyní muže trvale, stává se jí nejpozději v okamžiku, kdy se na začátku příprav k praktice svlékne před mužem donaha. Její otroctví končí buď poté, co žena muže na úplném konci praktiky uspokojí, tedy jeho orgasmem, při náročnějších celovečerních praktikách však lze doporučit, aby její totální podřízenost muži skončila až druhý den ráno, když se probudí; většinou tedy v noci spí ještě jako mužova otrokyně, tedy úplně nahá.

   Muž samozřejmě nese za ženu plnou zodpovědnost, zejména za její zdraví.

* * *

   Co tedy musí otrokyně během praktik dobrovolně přemáhat? Především svůj přirozený stud - celým sebepřemáhacím sexem se vine jako nit cílevědomé a neustálé přemáhání jejího přirozeného studu. Žena (otrokyně) proto musí být během sebepřemáhacích praktik na důkaz své naprosté odevzdanosti do rukou muže při všech praktikách i výcviku po celou dobu před partnerem bezpodmínečně ú p l n ě n a h á ! Jedině ženina úplná nahota je totiž skutečně přesvědčivým důkazem její naprosté bezbrannosti, nepředstírané oddanosti a odevzdanosti do rukou Pána; jakékoli úmyslné zakrývání některé části těla působí spíš vyzývavě než oddaně!    

   Chce-li tedy otrokyně (tedy opravdu oddaná žena) muži coby svému Pánovi přesvědčivě demonstrovat, že je "jeho" skutečně celá, odevzdává se mu do rukou vždy tak, jak ji pánbůh stvořil.

   Pocitu ženiny úplné odevzdanosti je totiž možné dosáhnout jedině tehdy, pokud je žena opravdu úplně nahá a je-li každé místečko jejího těla zcela neomezeně vystaveno pohledům a dotekům muže, jinak řečeno, může-li muž nahou ženu vidět - a nejen vidět - úplně celou.

   Při sebepřemáhacích praktikách by žena v roli otrokyně nikdy neměla mít (na rozdíl od podpaždí) vyholený podbřišek; něco takového je vhodné spíš pro pedofily, ale nikoli pro jinak úplně normální jedince.

   Nahá žena se musí jako otrokyně vnitřně zcela odevzdat svému partnerovi (Pánovi) a uvědomit si, že mu spolu se svým tělem odevzdává i veškeré své tělesné funkce, fysiologické pochody a potřeby, ke kterým zcela neodmyslitelně patří funkce jejího sexuálního aparátu.

   Základním pravidlem všech sebepřemáhacích praktik je, že nahá žena (otrokyně) musí být od samého začátku až do úplného konce pohlavně rozdrážděná.

   Žena musí coby otrokyně dávat partnerovi (coby svému Pánovi) celým tělem jasně najevo své pohlavní vzrušení a po celou dobu, co je před ním nahá, stále vědomě natáčet celé tělo směrem k němu a dbát, aby ji dobře viděl zepředu a mohl pozorovat nejen její prsy, břicho a rozkrok, ale i výraz jejího obličeje!

   Pohlavní vzrušení ženy (otrokyně) však musí být z jejího celkového chování a reakcí jasně patrné nejen ve chvílích přímého manuálního dráždění či onanie, ale po celou dobu, co je před mužem (svým Pánem) nahá; tedy třeba i během příprav, ve chvílích, kdy před ním stojí připravená k začátku praktiky či výcviku, během všech přestávek stejně jako při jakékoli jiné činnosti sexuální či nesexuální povahy.

   Kromě toho musí nahá otrokyně stále vědomě ovládat svůj sexuální aparát (a tělo vůbec), především však usilovně přemáhat svou přirozenou potřebu pohlavního vybití. Orgasmus má povolen jen s výslovným předchozím svolením muže - Pána; zpravidla však musí mohutně vydrážděná na důkaz své nepředstírané odevzdanosti místo toho udělat něco úplně jiného, často poměrně obtížného a mnohdy nepříjemného.

   Jinak ovšem Pán otrokyni při každé praktice (i výcvikové lekci) zajistí kvalitní sexuální vybití.

   Při náročnějších praktikách musí nahá otrokyně navíc přemáhat i svůj přirozený strach z neodvratně následujících bolestí (mučení) a jako nejvyšší důkaz svého bezvýhradného sebeodevzdání pak vždy i bolest samotnou!

* * *

     Základem postupu všech sebepřemáhacích praktik je cílevědomé pohlavní rozdražďování ženy (otrokyně) určitou formou manuálního nebo jiného mechanického dráždění (obvykle jejího poštěváčku, popř. prsů) nebo ženina nepředstíraná onanie před mužem (jejím Pánem), řízená (usměrňovaná) jeho povely.

   Sebepřemáhací sex se proto nejlépe hodí pro introvertní, silně vnitřně pocitově založené ženy s dostatečně vyvinutou citlivostí na dráždění poštěváčku a pokud možno zkušené v onanii, schopné dosahovat bez obtíží manuálním drážděním klitorisu kvalitního orgastického vybití.

   Při sebepřemáhacích praktikách tedy Pán se ženou (otrokyní) zásadně nesouloží; buď ji sám dráždí manuálně a přitom pozorně sleduje veškeré její reakce nebo nahá žena-otrokyně před mužem podle jeho povelů nepředstíraně onanuje.

   Úplně nahá žena během dráždění nebo onanie odevzdaně a ochotně vystavuje své nahé tělo a zejména jeho nejintimnější místa mužovým pohledům a dotekům, usilovně přemáhá svůj přirozený stud a na důkaz naprosté odevzdanosti před jeho zraky celým tělem beze studu přirozeně a pravdivě sexuálně reaguje.

   Soulož ani jiná forma kontaktu pohlavních orgánů ženy a muže do sebepřemáhacího sexu zásadně nepatří!

   Při sebepřemáhacích praktikách se tedy nepřemáhá jen nahá žena (otrokyně), vydaná muži (Pánovi) zcela bezbranně na pospas, ale i její partner, který musí po celou dobu ovládat svou přirozenou touhu se ženy zmocnit a sexuálně se ukojit.

* * *

   Ženin partner (Pán) je při sebepřemáhacích praktikách po celou dobu naopak úplně (nejlépe společensky) oblečen.

   Kontrast mezi úplně nahou ženou (otrokyní) a jejím (společensky) oblečeným a upraveným partnerem (Pánem) - tmavý oblek, světlá košile, kravata (motýlek), někdy při slavnostnějších praktikách (zejména v úvodu) i bílé rukavice - je nesmírně efektní, eroticky krajně rafinovaný a podstatně zvyšuje ženin pocit úplné odevzdanosti.

   Totéž platí i pro ostatní případné přítomné (členy skupiny, případné hosty), kteří by měli být - až na určité výjimky při některých náročných praktikách - rovněž úplně, nejlépe společensky oblečeni. Kontrast mezi zcela oblečenými přítomnými, zejména společenskými obleky mužů, a bezbranně obnaženým tělem úplně nahé ženy (otrokyně) je pro navození autentického pocitu ženiny odevzdanosti a tím vystupňování vzrušujícího napětí a dráždivého efektu praktik nesmírně důležitý. Obnažená žena musí svou absolutní nahotu před úplně oblečeným partnerem (Pánem) a případnými dalšími pozorně přihlížejícími oblečenými diváky intenzivně vnímat a naplno ji vnitřně prožívat…

   Psychologický účinek celé této situace na oba, resp. všechny zúčastněné spočívá v tom, že vnímají ženinu nahotu jako očividný důkaz její nepředstírané bezbrannosti a tedy projev její opravdové odevzdanosti partnerovi (Pánovi).

   Úplně obnažená otrokyně si musí být po celou dobu jasně vědoma, že každý milimetr jejího těla je bez výjimky bezvýhradným majetkem jejího Pána. Proto mu musí bez nejmenšího odporu umožňovat provádět na svém nahém těle jakékoli úkony či manipulace, sama mu beze studu dávat otevřeně najevo všechno, co se přitom v jejím těle děje, pravdivě mu předvádět veškeré své fyziologické pochody, samozřejmě především projevy svého pohlavního vzrušení (jeho vzrůstání stejně jako případný pokles) a stále mu oddaně umožňovat, aby si ji mohl kdykoli a kdekoli detailně prohlédnout, důkladně překontrolovat stav, resp. "činnost" kteréhokoli z jejích tělesných orgánů a průběžně se přesvědčovat o jejich správné funkci.

   Otrokyně se musí odevzdat svému Pánovi do vůle nejen fysicky, ale i pocitově - a na jeho pokyn (pokud to dovoluje situace) mu sama ústně podrobně popisovat všechny své vnitřní stavy, myšlenky a pocity (tzv. "ústní reportáž").

   Pán by měl dát své otrokyni dostatečný prostor na to, aby si mohla svou totální odevzdanost do jeho rukou dokonale pocitově vychutnat a vnitřně se zcela ztotožnit s faktem, že je mu opravdu vydána bezvýhradně na pospas.

   Proto se musí chovat k ženě naprosto neosobně - a bez ohledu na to, zda jsou partneři jinak spojeni citovým poutem, nesmí před ní dát žádný cit ani náznakem najevo; naopak musí přistupovat k nahé partnerce (otrokyni) zcela chladně, téměř cize, stroze a přísně - a čím větší sebepřemáhání od ní vyžaduje, tím víc neúprosně (nikoli však bezohledně) jakoby byla pouhou věcí. Sebemenším náznakem citu, ale jakoukoli jinou "upomínkou" běžného života (třeba zazvoněním telefonu) se žena okamžitě pocitově vrací do reality - a celá praktika se tím mění v primitivní ubohé divadélko, ironií osudu zpravidla v komedii…

   Vzájemný odstup je možné - a často velice efektní - zdůraznit tím, že si partneři po celou dobu vykají. Ovšem opět: je třeba to vzít naprosto vážně - nesmí z toho být pouhé divadlo!

   Chování partnerů vůči sobě musí být stále velice zdvořilé a důstojné, muž (Pán) nesmí ženu (svou otrokyni) nijak urážet ani jinak snižovat její důstojnost. Bezvýhradně jsou zakázány veškeré vulgárnosti, surovosti a hrubé násilí.

--- Předchozí kapitola Další kapitola ---

Tento text pochází z knihy Rozkoš bez hranic autora Aristo. Autora můžete kontaktovat mailem na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.