Menu
Spokojeni?
Spokojenost člověka do značné míry závisí na tom, jak se mu daří uspokojovat své základní přirozené životní potřeby - a k takovým potřebám bezesporu patří i potřeby sexuální a erotické. Zdá se však, že ani odborníci, natož pak veřejnost si dodnes v plném rozsahu neuvědomili zásadní rozpor mezi skutečnými přirozenými sexuálně-erotickými potřebami člověka a jeho současným tzv. "normálním" sexuálním chováním.
Základní erotické založení obou pohlaví je obecně známé a nikdo nepochybuje, že příroda to tak zařídila úmyslně:
Muž je vždy především dobyvatel, jehož základním sklonem (a tedy potřebou) je snaha dobýt ženu, zcela ji ovládnout a donutit ji k co největší povolnosti.
Ženina přirozená potřeba - coby fysicky křehčí bytosti - uchýlit se pod ochranu silnějšího muže a najít v něm spolehlivého ochránce, spojená často s intuitivní touhou zcela se muži odevzdat a dávat mu tuto svou odevzdanost všemožně najevo, oněm mužským sklonům v podstatě ideálně odpovídá.
Tato zvláštní shoda nejniternějších erotických sklonů obou pohlaví se pak samozřejmě projevuje i v obsahu jejich nejintimnějších sexuálních fantasií, kterými jsou lidé - ať chtějí či nikoli - tak často a tak nesmírně vzrušováni. V nejdráždivějších erotických představách mužů je žena většinou jakousi bezbrannou hříčkou, vydanou nemilosrdně na pospas jejich tajným a mnohdy velice perversním choutkám. Ženy se zase snaží ve svých erotických snech dosáhnout vzrušujícího pocitu naprostého vnitřního sebeodevzdání do rukou muže; proto se ve svých tajných erotických fantasiích (např. při onanii) často samy s rozkoší dobrovolně vydávají na pospas přísným, někdy až rafinovaně krutým nebo jinak nesmírně perversním mužům, ve všem se poslušně podrobují jejich vůli a zpravidla se ještě samy všemožně snaží vystupňovat svou naprosto bezbrannou odevzdanost (a s tím související případné utrpení) do úplného maxima.
Charakteristickým rysem těchto vzrušujících erotických představ a snů (jde samozřejmě o sny v bdělém stavu) je, že jsou v mysli člověka spojeny s vědomím téměř absolutní neuskutečnitelnosti - vzhledem ke svému obsahu jsou totiž většinou nejen nereálné, ale především nesdělitelné; mnoho lidí by se jistě raději nechalo pálit na chodidlech, než by se o nich zmínili komukoli jinému, nejbližšího partnera nevyjímaje.
Snící člověk proto nemusí brát žádný ohled na realitu - a protože ví, že se o těchto jeho tajných představách nikdy nikdo nedozví, ani na mínění jiných lidí. Nic mu tedy nebrání, aby si v duchu nepředstavoval přesně to, resp. právě to, co jej vzrušuje ze všeho nejvíce a aby přitom nezacházel do jakýchkoli krajností, zvráceností a perversit. Z toho potom ovšem plyne, že tyto intimní erotické sny, představy a fantasie jsou naprosto přesným vyjádřením skutečných sexuálních sklonů člověka a jeho skutečných sexuálních potřeb. Je třeba si však uvědomit, že své sexuální sklony si nikdo sám vědomě nevybírá a tudíž nijak nerozhoduje ani o obsahu, respektive "námětu" svých intimních fantasií.
Historie
Podíváme-li se do historie, vidíme, že nadvláda muže nad ženou je přirozeným sklonem a potřebou lidí už od počátku existence lidstva, a to i v erotice.
Již na úsvitu naší civilizace, kdy lidé ještě neznali žádné zábrany a proto se chovali zcela přirozeně, se lidstvo se zvláštní oblibou věnovalo pořádání kultovních obřadů, při kterých často byly před zraky mnoha vzrušeně přihlížejících diváků vybranými muži (kněžími, šamany a pod) slavnostně, avšak velice krutě mučeny a nakonec drasticky obětovány různým tehdejším pohanským bohům krásné mladé nahé ženy a dívky. Obřad měl vždy formu rituálu, který byl přesně určen a potom samozřejmě i dodržen; takže nejen přihlížející diváci, ale i samy oběti předem naprosto přesně věděly, co je čeká. Je jistě zajímavé, že - jak se ukázalo - tyto nebohé dívky, o jejichž absolutní odevzdanosti do rukou jejich mučitelů nemůže být nejmenších pochyb, dokázaly při obřadu dosáhnout i v krutých bolestech značného pohlavního vzrušení a nezřídka – zpravidla v posledních okamžicích před svou drastickou smrtí - i velice prudkého orgasmu.
Není ovšem (aspoň autorovi) známo mnoho případů, kdy by při podobném kultovním obřadu obětovala žena ("kněžka") pradávným bohům nějakého muže či chlapce.
Ještě většího rozkvětu doznalo praktické "uplatňování" těchto sklonů ve starověku, například při různých eroticky podbarvených hrách a slavnostech starého Říma. Nesčetné prameny jsou toho nezvratným důkazem.
Podíváme-li se do středověku, který byl jinak nesporně velice prudérní a antisexuální, opět vidíme to samé - například Svatou inkvisici, která pořádala doslova fanatické hony na krásné mladé dívky a ženy, obviňovala je z čarodějnictví a pak jim neuvěřitelně krutým a drastickým způsobem, proti kterému jsou dnešní SM praktiky jen pouhou pohádkou pro děti, s využitím různých tehdejších technických vymožeností vyháněla "ďábla" z těla. Nebohé oběti byly téměř vždy skoro nebo úplně nahé, mučení mělo zřetelně erotický charakter - a jak je doloženo z dobových pramenů, často mu přihlíželi nejurozenější pánové a dámy tehdejší společnosti. Čím byla mladá"čarodějka" krásnější a eroticky přitažlivější, tím krutějšímu mučení byla vystavena - vždyť krása přece bylo dílo ďáblovo! A kupodivu: i tentokrát oběti většinou dobře spolupracovaly a zdá se, že požitek z mučení neměli jen mučitelé.
Strašné utrpení bezmocné dívky nebo mladé ženy před zraky mnoha přítomných často končilo její drastickou smrtí – a co je na tom však nejzajímavější, nahé oběti přitom opět měly silný erotický prožitek a mnohdy v posledních chvílích před svou smrtí dospívaly k mimořádně prudkému orgasmu...
O tom, co se dělo ve středověkých klášterech a různých uzavřených sektách a podobně, jistě není třeba ani v nejmenším pochybovat - i když doložené zprávy samozřejmě chybí.
I když to s naším tématem přímo nesouvisí, není možné se nezmínit o další oblíbené a tedy značně rozšířené středověké "zálibě" - o veřejných popravách. Tyto popravy - zřejmě coby jakási náhrada pradávných rituálních obřadů - byly bezesporu neoddělitelnou součástí tehdejšího veřejného života a i když v nich již většinou nehrály hlavní úlohu krásné nahé dívky či ženy, byly vždy významnou událostí, na kterou se sjížděli lidé ze širokého okolí.
Nemůžeme však zapomenout ani na další praktiky středověku, které už s naším tématem zase souvisejí: třeba zazdívání žen zaživa, anebo v lepším případě zavírání úplně nahých žen do pranýřů za údajnou nevěru a jejich veřejné vystavování v klecích na náměstí širokému publiku...
A zase: nikde ani zmínka o něčem opačném - mučila snad někdy Svatá inkvizice s podobným úsilím nějakého nahého muže před zraky urozeného publika? Nebo byl snad někdy nějaký muž vystaven za nevěru (anebo z jakýchkoli jiných důvodů) nahý v kleci na náměstí?
Společnost se samozřejmě snažila tyto sklony v lidech všemožně potlačovat a používala k tomu často i velice nevybíravých prostředků; katolická církev pro jistotu zakázala lidem sexuální požitek vůbec. Právě v této době vznikla většina falešných a hlavně zbytečných předsudků a vnitřních zábran, které dodnes ve vědomí lidí úporně přetrvávají a projevují se zejména v sexuálním chování žen a na jejich celkovém přístupu k sexualitě vůbec.
Je zřejmé, že dnes se naše společnost již značně zcivilisovala a jakékoli projevy násilí - na ženách zvlášť – jsou zcela nepřijatelné. Přírodu ovšem nikdy úplně přemoci nelze; člověk se v podstatě nezměnil, jeho přirozené sklony zůstaly. Bylo by proto velmi naivní domnívat se, že současné muže a ženy už takové věci vůbec nevzrušují: i dnes si mnoho lidí (ačkoli to pochopitelně nikdy veřejně nepřiznají) se zvláštním vzrušením přečte v novinách zprávu o tom, jak vyšetřovatelé ve věznici jakéhosi vzdáleného diktátorského režimu mučili nahou ženu při výslechu elektrickým proudem a přitom jí zaváděli elektrody do přirození a na bradavky prsů.
Konec konců i každý malý človíček se může s obdobným vzrušením obávat o krásnou princeznu, že bude vydána na pospas zlému drakovi - a velice by asi podcenil děti ten, kdo by si myslel, že takový capart už aspoň podvědomě netuší, že by ji drak nesežral oblečenou...
Rozborem pohádek a dalších stále přetrvávajících lidových tradic se zde zabývat nebudeme, ač by to mohlo být z našeho pohledu neobyčejně zajímavé. Mohli bychom se totiž například ptát, proč jsou v pohádkách, vzniklých bezesporu naprosto spontánně, téměř výlučným objektem zájmu všech těch hrozných draků nebo jiných netvorů (je příznačné, že vždy mužského rodu) zásadně ty nejkrásnější mladé dívky, nejlépe panny (!) a proč si takový drak, když už má skutečně hlad nebo chuť na člověčí pochoutku, nevybere raději nějakého vypaseného kuchtíka, kterým by se rozhodně nasytil lépe? Anebo proč stále patří k nejoblíbenějším lidovým tradicím velikonoční šlehání mladých dívek a žen, byť jen symbolické, proč jsou za to chlapci a muži ještě odměňováni koledou, a proč se dívka, na kterou přitom zapomněli, dokonce cítí hluboce uražena?
Kdo by si myslel, že v dnešní civilizované době již není nic takového možné, nechť si vzpomene třeba na to, co se dělo v nacistických koncentračních táborech. Třeba na "domečky panenek" nebo na "lékařské" pokusy doktora Mengeleho, který spoutaným nahým zajatkyním s oblibou otvíral podbřišek a pak jim bez nejmenšího znecitlivění zaživa prováděl ve vnitřnostech různé zvrácené experimenty a mnohdy jim dokonce vyřezával z těla vnitřní pohlavní orgány.
A co se děje vždy a všude, jakmile k tomu lidé mají sebemenší příležitost? Viz například známé události v bývalé Jugoslávii...
A ani dnes není možné představit si žádný divácky úspěšnější příběh (film), v němž by nebyla krásná mladá žena nebo dívka vystavena nějakému nebezpečí, únosu nebo dokonce smrti.
Vidíme tedy, že vystavování krásných mladých dívek a žen - nejlépe nahých - krutému utrpení, případně mučení a smrti, nebo aspoň do situací, kde jim něco takového bezprostředně hrozí, je už od pradávna přirozenou potřebou většiny lidí. Pokusíme-li se toto vše, od pradávných kultovních obřadů přes pohádky až k současným hororům, převést na nějakého společného jmenovatele, zjistíme, že po celou dobu existence lidstva byla, je a zřejmě bude pro většinu mužů a žen bez ohledu na věk, původ, rasu a vzdělání, největším erotickým požitkem situace, kdy je bezbranná nahá žena bezmocně vydána do rukou muže (mužů).
A co je na tom vůbec nejzajímavější - to, že na vytváření těchto situací mají evidentně větší zájem ženy než muži. Není divu - žena je mnohem více eroticky založena...
Současnost
Dnes se těchto přirozených lidských sklonů snaží prakticky využívat jen vyložení sadisté, ovšem způsobem, za který se - jsou-li jinak ještě aspoň trochu normální – většinou sami před sebou stydí.
Ostatní lidé tyto sklony tají, považují je a tím často i sami sebe za nenormální a snaží se je proto v sobě všemožně potlačit; někteří se za ně dokonce - pro okolí však naprosto nepochopitelně - všelijak trestají (autor je přesvědčen, že většina zdánlivě nesmyslných činů sebepoškozování má především tuto příčinu); zároveň však podvědomě či dokonce vědomě pociťují jakousi nedokonalost svého pohlavního života - stále jakoby jim něco chybělo, takže se nikdy necítí dokonale uspokojeni.
Různí lidé reagují na tuto, spíš podvědomě tušenou nežli skutečně uvědomovanou neúplnost svého pohlavního života různě: nepřikládají mu nějaký větší význam, někteří (především ženy) se od něho úplně odvracejí, téměř všichni jej všelijak zlehčují (to dělá člověk vždy, když je s něčím nespokojen a neví, popřípadě nemůže proti tomu nic dělat), pro mnoho lidí je sex terčem obhroublých vtipů. Nemožnost naplno uspokojit své přirozené erotické potřeby vede řadu lidí k pokusům hledat si nějaká "náhradní řešení", například ve střídání partnerů: muži dobývají stále nové a nové ženy, ale jakmile je dobudou, nevědí co dál a ztrácejí o ně zájem; ženy se zase snaží nalézt muže, který by pro ně byl skutečnou autoritou, a očekávají od něj plné uspokojení, nemají však (a v dnešní době ani nemohou mít, resp. netroufnou si mít - konec konců stejně jako on) jasnou představu, v čem by to vlastně mělo po praktické stránce spočívat, a tak jsou zpravidla rovněž velice zklamány.
Podstatou problému většiny těchto lidí je zdánlivě zcela neřešitelný rozpor: jak muži, tak ženy - vědomě či podvědomě - na jedné straně chtějí dosáhnout autentického pocitu úplné odevzdanosti ženy do rukou muže, na druhé straně však nevědí jak toho docílit; protože jediný prakticky v úvahu přicházející způsob, totiž vystavit ženu nějakému většímu utrpení je pro ně vzhledem k jejich kultivovanosti zcela nepřijatelný.
* * *
Podívejme se na způsob, jakým člověk uspokojuje své další základní potřeby: myslíte si, že jediným smyslem pozornosti, kterou dnes lidé věnují chuťové a "vzhledové" přípravě jídel a nápojů, ale i způsobu stolování - například úpravě stolu při různých slavnostních recepcích, hostinách a podobně, je jen pouhá původní potřeba ukojení hladu či žízně?
Člověk se odlišuje od ostatních živých tvorů v přírodě mimo jiné i tím, že kromě tělesných (sexuálních) požitků zná i mnohem rafinovanější požitky erotické - to znamená, že je schopen se pohlavně vzrušit nejen přímým sexuálním drážděním, ale třeba i pouhou myšlenkou, pohledem, vnitřní představou.
Tím spíš je podivné, že člověk, který při uspokojování ostatních přirozených potřeb nijak nešetří intelektuálními schopnostmi a vynalézavostí při vymýšlení nejrůznějších požitků, zatvrzele odmítá učinit totéž i ve svém pohlavním životě a snaží se opatřit si kvalitní sexuální (a dokonce erotické!?) uspokojení tímtéž způsobem jako tvorové, které příroda obdařila sexuálním pudem jedině proto, aby si zajistila uchování druhu, a dodnes uspokojuje své sexuální potřeby naprosto stejně jako jeho prapředek v dobách, kdy ještě přežvykoval syrové mamutí maso v pravěké jeskyni.
Tím samozřejmě nelze popřít význam klasického pohlavního styku v běžném sexuálním soužití, kdy má takové intimní tělesné spojení bezesporu rozhodující vliv na vytváření silného citového pouta mezi partnery. Pokud si ovšem tuto citovou stránku věci odmyslíme a zaměříme se na sexuální a erotický požitek jako takový, vidíme, že to s tím uspokojením už zdaleka není tak slavné. Je snad málo žen, které si stěžují, že i přes dostatečnou "milostnou předehru" nenacházejí při styku uspokojení? Je snad málo manželských dvojic, které si po sexuální stránce po čase úplně zevšední a pak se proto rozcházejí? Anebo by jim snad měla k dokonalé spokojenosti stačit některá z těch namáhavých forem sexuální akrobacie, které jsou nám v poslední době různými příručkami tak vřele doporučovány?
Výsledkem jsou v lepším případě beznadějně přeplněné manželské poradny a ordinace odborných lékařů psychologů, sexuologů, popř. psychiatrů, v horším případě plně vytížené síně rozvodových soudů, tisíce dětí žijících v neúplných rodinách a stále se šířící pohlavní nemoci včetně AIDS, v nejhorším případě prudce vzrůstající počet těžkých sexuálních zločinů. Nevidíme však důvod, proč by si dnešní lidé nemohli uspořádat i v intimním životě občas jakousi "slavnostní hostinu" se vším, co k tomu patří, a pokusit se během ní kultivovaným způsobem a na co nejvyšší intelektuální a společenské úrovni o dokonalé uspokojení svých přirozených erotických sklonů.
--- Předchozí kapitola Následující kapitola ---
Tento text pochází z knihy Rozkoš bez hranic autora Aristo. Autora můžete kontaktovat mailem na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.